Miluj bližního svého

Miluj bližního svého je rozporuplný film, který svým námětem vychází z pro Ameriku navýsost traumatických událostí kolem atentátu na budovu Federálního úřadu ve městě Oklahoma City v polovině 90. let. Má velmi slušné herecké obsazení a takový ten typicky hollywoodský scénář s několika šokujícími odhaleními a obraty v ději. Tady se skrývá první zádrhel, protože scénář je trochu překombinovaný. Na první pohled velmi efektní komplot je totiž až příliš závislý na předpokládaném jednání oběti a stačil by malý zádrhel, aby se plán zhatil. Skutečná spiknutí mají jednodušší půdorys. Druhý problém je v samotném jádru filmu - spekulativně se předpokládá existence hluboce zakonspirované a velmi dobře pracující teroristické skupiny, která spáchá hrůzný atentát. Takový film jakoby vznikl na objednávku šéfa nějaké policejní složky nebo tajné služby s cílem navýšit rozpočet svého úřadu. Vyvolává to jen psychózu, vyšší počet kamer v ulicích, větší pravomoci při špehování a ztrátu soukromí. Skutečný atentát v Oklahoma City byl vlastně amatérskou akcí, která uspěla díky trestuhodnému podcenění bezpečnostních opatření a rizik ze strany krajně pravičáckých skupin. Celkový dojem: 55 %. Nejsilnější scénou snímku je vlastně samotný úvod, kdy těžce raněný chlapec klopýtá opuštěnou ulicí... (15.07.2008)

Konec smazal všechny nelogičnosti, které mi do té chvíle vadily, a celé to dalo perfektní smysl. Jestli by bylo v reálu možné vymyslet tak excelentní plán, netuším, ale na obrazovce se mi to líbilo. Když k tomu přičtu dobré herce a parádní závěr, musím říct, že kromě lehce nadsazené stopáže tomu není co vytknout. 85% (29.04.2018)

Napínavý thriller, který však selhává ve svém tempu. Vše se děje s takovou rychlostí, že nestihneme hrdinovi proniknout do hlavy a stává se pro nás stejným otazníkem, jako jeho soused. Pokud jde o záměr, pak vyšel dokonale, ale pochybuji. Postupná gradace snímku však tuto pochybnost hravě skrývá. Skutečným problémem je konec. Ten je sice patřičně překvapivý, ale fakt, že by někdo tolik riskoval tak nejasný vývoj událostí, místo toho aby využil příležitosti, která se stane tak jako tak, mi prostě neštymuje. Je ale faktem, že konec použitý se hodí postavám do krámu. Výsledek je na pomezí tří a čtyř hvězdiček. Vítězí vyšší díky tomu, že Bridges i Robbins si své role patřičně vychutnali... (22.09.2004)

„To vozidlo je tu oprávnene. Aj my sme tu oprávnene. Jediný, kto tu nie je oprávnene, si ty.“ V dobe premiéry bolo Miluj blížneho svojho prezentované ako šokujúci komerčný hit, od ktorého to nikto nečakal (vrátane štúdia). Ale ono to napokon nie je až také horúce. Mohlo by sa zdať, že 41 miliónov bola na rok 1999 solídna tržba, ale treba vziať do úvahy, že sa jednak bavíme o celosvetovej tržbe (porovnajme s tiež tohoročným Šiestym zmyslom, ktorý stál 40 a zarobil 670) a jednak rozpočet bol 31, takže by som sa, byť na mieste autorov týchto silných vyhlásení, radšej krotil. Radovému divákovi samozrejme môžu byť zárobky úprimne ukradnuté a ide mu skôr o to, či je Miluj blížneho svojho dobrý film alebo nie. Nuž... je. Režisér Mark Pellington (ktorý neskôr natočil podobne zvláštny mysteriózny triler s Richardom Gereom Proroctvo z temnôt) reflektuje čudnú dobu končiacich 90. rokov a s nimi súvisiacej paranoje americkej spoločnosti, strach zo susedov, o ktorých nič nevedia, obavy z až podozrivo pokojných amerických predmestí (kde sa za drahými domami a dokonale pokosenými predzáhradkami nejeden raz ukrývajú najotrasnejšie tajomstvá), stalkerovstva, neistoty, nedôvery a vzmáhajúcej sa teroristickej doby (do útoku na newyorské Dvojičky zostávali iba dva roky). Čím menej sa hrá s vnútorným napätím (a čím viacej odpovedí na dráždivé otázky tvorcovia ponúkajú), tým viac to ide do hája. Temer dvojhodinová dĺžka tiež neprospieva, skôr naopak. Našťastie čo-to vylepší nečakané finále, ktoré nepatrí do rangu šokujúcich twistov á la Klub bitkárov, ale i tak som si ho užil (scenár napísal Ehren Kruger - Vreskot 3, Kruh, Kľúč). Veľmi dobrá napínavá deväťdesiatková atmosféra s vydareným kastingom (u Tima Robbinsa sa to ku koncu zhoršuje, naopak ku koncu sa situácia so silným hereckým výkonom značne zlepší u jeho kolegu Jeffa Bridgesa, ktorý bol dovtedy priemerný). (09.11.2004)

Na první pohled by se nejspíš řeklo, že Arlington Road není ničím výjimečný ani dechberoucí snímek a že jeho největší doménou jsou pouze herecké výkony dvojice Bridges-Robbins. To by ovšem nesměl disponovat jedinečným a šokujícím zakončením, které dalo vlastně celému příběhu mnohem celistvější podobu a v mých očích se řadí k těm nejsilnějším filmovým závěrům, jaké jsem kdy viděl. Tím ovšem v žádném případě neposílám do kopru celý zbytek filmu, protože to by rozhodně nebylo fér. Pořád se totiž jedná o velmi napínavou podívanou se zajímavou myšlenkou a střízlivou režií, která sice dávkuje všechny působivější momenty a příběhové zvraty poněkud nerovnoměrně a houstnoucí atmosféra je často přeseknuta hluchou a upovídanou pasáží, ale namísto aby v závěru scénárista vše vyřešil pěkně po americku a srazil snímek definitivně do kolen, přijde ten naprosto nevídaný a obratný knock-out, který mě rázně přesvědčil o vysokých kvalitách tohoto málo známého a na první pohled řadového filmu. Jaképak béčko! 80% (23.02.2013)