Touha

Překrásný a trošku šokantní vhled do "typické" japonské mysli několika hlavních protagonistů, kteří navenek vypadají, že vše s jejich životy je v pohodě, ale uvnitř křičí po přirozenosti a změně. Klasická zápletka natočená velmi neklasicky. Čerobílý vizuál je téměř perfektní, stejně, jako vybrané lokace. Kdykoliv film zastavíte, máte krásnou fotku na zeď. To samé platí i o hudebním doprovodu, kdy decentní a "odosobněné" čelo dodává filmu tu pravou atmosféru. K tomu si připočtěte průhledy do světa Tetsuo, kdy není nic natolik bizarní aby nemohlo být ještě více :). Skvělá atmosféra a vtahující děj - šmírácky nakouknete do podvědomí několika upjatých lidí a společně s nimi odhalíte jejich perverzní choutky. (26.01.2010)

Úchylné ne, námět spíše čerpá ze zakořeněné prudérnosti, kterou je japonská kultura pověstná (nic na tom nezmění ani infikace "západem" posledních desetiletí). Díky ní dokážu pochopit manželské odcizení, z něhož je cesta jen skrze přijetí vlastní touhy nánosem omezení potlačené. Všechno ostatní je Tsukamoto. (28.09.2007)

Nebudu v tom hledat jak ve spoustě filmů skryté význami a obdivovat skvělého Shinya, když se mi tenhle film prostě nelíbil. Někdo může říct, že je film složitý, někdo zas že jednoduchý. Tohle závisý pouze na pohledu člověka. Očividně jde vidět, že Tsukamoto točí filmy o proměnách jak fyzických tak psychických. Tady jde o psychickou, zachytil to pět velmi skvělé. Bohužel film byl vemi depresivní asi jak ledová káva po ránu. Jinak chvílemi docela perverzní a nějak mi to připomělo starou Lynchovskou tvorbu ala "Eraserhead". (04.09.2011)

It's not like you're having sex with someone else! It's one of your secret desires. It's nothing to be ashamed of! Fetišismem a perverzí nabitá projížďka sexualitou v chladném, bizarním světě dalšího z Tsukamotových milostných trojúhelníků. Film, ve kterém znásilnění dostává nový rozměr a kde touha po vlastním těle a sexuální experimenty slouží k poznání sebe sama. Kupodivu jde o režisérovo nejstravitelnější dílo, a to především po technické stránce. (02.03.2008)

Jak už jsem kdesi psal, černobílá Tsukamotovi sedí a i v Rokugatsu no hebi to potvrzuje. Tentokrát však vsadil na pomalejší tempo a psychlogičtější drama a to se zdá nebylo to pravé ořechové. Pár zajímavých pasáží nestačilo k dosažení obvyklého nadšení a jsou z toho jen slabé tři hvězdy za oněch několik zmíněných momentů, ve kterých je režisérův podpis dovře čitelný, kameru a Tsukamotu i jako herce. Ani hudba tentokrát nijak více neupoutala pozornost. Závěr naprosto vyšuměl a nic nezanechal. (15.02.2010)