Voyagers - Vesmírná mise

Když soudruh učitel Farrell odešel ze třídy, bylo jasné, že očichávání sedla rotopedu v dámské tělocvičně bude pro rozjívenou mládež tím nejmenším prohřeškem. Burgerův Das Boot ve hlubinách vesmíru ale jakoby zapomněl, že se Pán much skrývá v detailech. Kdyby se raději věnoval způsobu výchovy dětí před startem, od kterého by se příběh mohl dále rozvíjet a nešel rovnou do snah ohnout dceru Jacka Sparrowa a hřbety před lacinou manipulací, možná bych z toho neměl nakonec pocit, že místo jakž takž inteligentního Hollyho vidím Kocoura, jak si u automatu opakovaně objednává rybu. Tahle box office bomb explodovala zaslouženě.. (01.07.2024)

Místo ostrova, kde ztroskotají hrdinové románů Dva roky prázdnin či Pán much, se děj přesune do vesmíru. Mládež vybraná pro misi ke vzdálené planetě žije v rámci pravidel do té doby, než několik jedinců začne odhalovat nesrovnalosti a velitel lodi nešťastnou náhodou zemře. Ponorková nemoc, touha některých žít volně bez pravidel a velitelské ambice způsobí rozkol v komunitě, který vrcholí ozbrojeným střetem dvou skupin. Lidé jsou totiž stejní v každé době a v každé chvíli. Vždy se najdou nemakačenkové, potížisti, násilníci....., a proto ideální společnost tak, jak si ji představují zastánci komunismu, nikdy nemůže fungovat. Nejvýraznější postavou je Fionn Whitehead, kterému zlo z tváře přímo čiší. Pokud někdo čekal klon Star Treku a mimozemšťany, musel být jistě zklamán. Nijak objevný příběh má nadčasové poselství, které je třeba připomínat, než zase bude někdo chtít budovat dokonalou společnost.  Za mě napínavé psychologické drama, které mě bavilo. (17.08.2021)

Pro mě se ve výsledku jedná o až nečekaně funkční thriller, který rozebírá sice ne zrovna dvakrát nápadité, přesto ale působivé téma, a to změny chování člověka v izolovaném prostředí, respektive zde tvůrci poměrně výrazně rozvíjí myšlenku, kdy ať už se jakýmkoliv způsobem snaží okolí změnit jednotlivce, tak stejně v něm nakonec zvítězí jeho vlastní DNA. Lidské pudy jsou v každém z nás zkrátka zakořeněné a mnohdy je i v realitě okolí dost často až šokováno, čeho je člověk schopný. Každopádně, ačkoliv ono ústřední téma tedy není originální, způsob, jak se k němu tvůrci dostali, tuctové už není, bavilo mě a vlastně tomu filmu celkově nemám ani moc co vyčíst. Prostředí kosmické lodi je ve většině případech působivé, a zde to není výjimkou, postupně houstnoucí atmosféra se pak sice drží trochu při zdi, ale pořád ji lze považovat za funkční, zápletka má šmrnc, spád, líbivou gradaci, a i přes docela velkou předvídatelnost dokáže i párkrát mile překvapit. Postavy jsou pak sice docela ploché a jednorozměrné, na druhou stranu ale zároveň působí i věrohodně a výrazně. Obsazení též nemám co vyčíst, Tye Sheriden je již dlouhodobě jedním z mých nejoblíbenějších mladých hereckých talentů, Deppova dcerka je sympaťanda a Whitehead si svého záporáka dává s kurevskym přehledem, ten kluk mě tu fakt jako bavil. Škoda tedy jen Farrella, že nedostal o něco více prostoru. Když bych měl ale přeci jen něco Voyagers vyčíst, byla by to možná absence napětí a emocí, ale to nic nemění na tom, že se zkrátka i tak jedná o povedenou podívanou, kterou mohu bez problému každému doporučit. (07.06.2022)

Tak ti ani nevím, proč má tenhle fil m jen necelejch 52%. Já bych to viděl na uplně klidnejch 75%. Za mě super nápad. Filmů o cestování vesmírem jsou haldy, ale tenhle je tak trochu jinej tím, že se tady dostáíváme hodně do hlav jednotlivejch postav. A celej film vyústí v to,, že když máš v jedný partě lidí jednoho magora, tak je těch magorů nájednou víc a víc... Herecký obsazení na jedničku, tempo střídavý, ale rozhodně si to zaslouží lepší procenta :o) (05.05.2021)

Mám poslední dobou velké štěstí na to jít do kina a mít celý sál jen pro sebe. Díky bohu za to, že bylo i dnes štěstí na mé straně a s kamarádkou jsme měly soukromé promítání. Nevím jak bych takovou podívanou přežila bez neustálého komentování, nadávání a nemalého smíchu. Hrozně moc mě zaujal trailer a i celkový námět, jakožto vytvořit skupinu dětí bez jakýchkoliv vazeb na naši modrou planetku a poslat je dobývat vesmír. Tím ale pozitiva skončila, po prvních pár minutách moje naděje téměř vyhasla a ze sledování se stala spíš hra jak moc bizarní to ještě může být. Hrozně moc se mi líbí nápad, kdy je dětem celej život podávána jakási uklidňující látka a oni ji pak kolem svého nejbouřlivějšího období na protest přestanou užívat a jejich hormony se dočista zblázní. Ale jakým stylem to bylo podáno? I přesto, že by s nima měly emoce mlátit se všichni neustále tváří jak kdyby jim někdo tahal ven vnitřnosti. Zajímalo by mě, jak vypadal konkurz na tyhle role... něco ve stylu "show us your resting bitch face" ? Všechny postavy mi byly nesympatický a přála jsem si aby celá jejich vesmírná loď vybouchla, protože žádná z planet si takové dobyvatele nezasluhuje. V úvodu filmu bylo podáno, že tyto děti jsou kombinací nejinteligentnějších lidí té doby... no ouvej. Scénář je tak na 15 stránek s výpovědní hodnotou nula. Asi mě to zklamalo hlavně z důvodu, že  příběh má mnohem větší potenciál. Bohužel si k postavám nejde utvořit vztah, jejich chování je fakt divný (divný divným stylem, ne cool divným stylem), dialogy jsou směšný. Kdybych se dívala doma, ani to nedokoukám, no bylo to v kině a díky bohu za podobně smýšlející přátele, prázdnej kinosál a pár let života navíc, co jsem si tím smíchem přidala. (03.08.2021)