Scény z manželského života

Jeden z nejlepších počinů tohoto švédského génia. Ingmar Bergman byl ženat celkem pětkrát, takže je celkem jasné, odkud čerpal při psaní scénáře. Scény z manželského života jsou drsné, cynické. Stopáž se zdá monstrózní, ale film ve skutečnosi uteče velmi rychle. Je to zásluha Liv Ullmann a Erlanda Josephona. Jejich chemie je famózní stejně tak jako jejich dialogy. Bergman se obešel bez všelijakých vizuálních fines, jenom naslouchá a zprostředkovává nám "reality show" ze života jedné manželské dvojice. Chcete poznat pravou nefalšovanou tvář manželství? Zapomeňte na Válku Roseových a dopřejte si výjimečný zážitek, jenž zničí vaše růžové brýle a ukáže vám opravdový život. (10.12.2008)

Velmi nepříjemná sonda do jednoho rozpadajícího se manželství, která ale překvapivě vůbec nepostrádá naději v lepší zítřky. Jednoznačně Bergmanova scenáristická masterclass. Jestli je to v něčem závádějící, tak je to dnes už do očí bijící šovinismus často až nesnesitelné mužské postavy, ale navzdory tomu je to pořád velká síla. A Liv Ullmann tady hraje neskutečně - cítil jsem to s ní všechno. "Sometimes I don't think of you for hours and it's heaven." (28.03.2020)

Taková sebestředná maloburžoazní zpověď bezohledná k divákovi... divadelní, variující Gertrudu od Dreyera, a zcela bez hudby. Až se zdá, že filmové médium si vybral Bergman hlavně proto, aby svoji konfesi zakonzervoval. Aby jeho dílo plnilo navěky poslání psychoanalytické a lidské. ____ Bergman má svoje postavy evidentně rád, když jim věnuje 167 minut, ovšem nezapomíná je vystavovat i utrpení. Noří se jako badatel napříč jejich stavem zvnějšku dovnitř – objektivně (lpí na povrchu a sleduje, co postavy říkají a jak jednají), percepčně subjektivně (co vnímají) a nakonec mentálně subjektivně (vzpomínky, představy, ale i sny a halucinace). ____ Při směňování verbálních znaků (rozuměje komunikaci postav) volí Bergman cestu neviditelného vkládání všemožných aforismů a mouder do jejich úst. Tím film ozvláštňuje, přidává mu na hloubce, potažmo trvanlivosti. A rovněž se odstřeďuje z dřívější polohy metafyzického režiséra, neboť rozhovory tu nejsou moc sofistikované, jelikož je mají na svědomí lidé životem ošlehaní, lidé zkušení. A je tam i jakýsi návod pro nás ostatní. Ostatně, Woody Allen koncipuje řadu dialogů ve svých filmech podobně. ____ Střih tu nehraje roli. Ne že by tu nebyl, nebo neměl být, on tu je, ale nezajímá nás, protože se ocitáme v divadelním prostoru, kde se celá scéna jede na jeden záběr. (22.09.2008)

Jak jen vyjádřit kulantně, že tohle mi taky radost do života nepřineslo? Tyhle intimní nekonečné dialogy plné zrcadlení vztahů postav a tvůrců bez jediné noty instrumentální hudby jsou náročné, ale neslouží ničemu jinému, než úlevě. A ta sice v poslední scéně přichází, ale opět je na místě otázka: na úkor čeho? Ty nekonečné variace na Bergmanovi oblíbené herce, ty nekonečné variace na jeho oblíbená témata... (10.03.2017)

10 rokov ničím nerušeného manželstva v majetkovej pohode, vzťahovej rovnosti, súlade s dvomi zdravými deťmi. Tak začína príbeh zdanlivo šťastnej lásky, v ktorom konvencie, vonkajšková súdržnosť a hra na šťastie tvoria základ vzťahu. Postupne odkrývané tajomstvá pod maskou uhladenosti postupne vyplavujú na povrch a zmenená fasáda posúva muža i ženu do iných polôh prežívania, do iných miest, do iných vzťahov. Filmové hľadisko ponúka len kameramanské cvičenie ladené do rôzne oranžových odtieňov. Až na drobné výnimky interiérový dej, zobrazujúci najmä výrazy jednej tváre hovoriacej k druhej. Z tohto aspektu diela ma temer trojhodinový dialóg príliš nenadchol. Čo zaujalo, bol postupný vývoj obsiahnutý v 6 epizódach (zostrihaný pôvodne televízny 300 minútový seriál) z ďalších desiatich rokov života. Presvedčivo boli tiež stvárnené premeny výrazov tváre oboch manželov. Obaja hlavní predstavitelia vytvorili charakterové kreácie od lásky cez ľahostajnosť k nenávisti a zase k láske. (16.11.2004)