Scény z manželského života

Manželstvá sú kadejaké. Ak im dvom takýto vzťah neubližuje a vyhovuje im, tak nech sa páči. Mne Johan pripadal strašný sebec, a to po celý čas. Už v rozhovore na začiatku filmu, kedy mali niečo o sebe povedať sa pekne vyfarbil. Marianne to všetko brala tak, ako to prišlo, analyzovala a hľadala odpoveď na otázku prečo. Aj keď sa časom veľmi snažila odpútať sa od Johana, aj tak bola na ňom závislá. Verím, že existujú takéto páry. A za mňa? Nepredstaviteľné, ale ja nie som Marianne. Film nemá absolútne hluché miesta, a padne tam strašne veľa pravdy, čo sa vzťahov týka, a niektoré v skutočnom živote zostávajú nevypovedané. (24.02.2016)

Dlouhé komorní scény, ve kterých se toho neděje moc, ale řečeno je úplně všechno. Žádný jiný film nezachytil psychická pekla vztahu mezi mužem a ženou tak nekompromisně jako tenhle. Bergmanův mrazivý scénář "ze života" je vybroušený do posledního dialogu a není těžké se s ním ztotožnit. Tři hodiny jsem žasl nad tím, jak moc je to všechno skutečné. Až se příště setkám s tímto filmem, bude to director's cut. (27.03.2014)

Životné etudy a ľudské osudy, ako vystrihnuté z filmov Woodyho Allena a Bélu Tarra. Od plného hodnotenia mňa osobne odradila extrémne dlhá stopáž, ktorá už hlavne v druhej polovici dáva značne zabrať. Bergmana nejako extra nemusím, ale tematika každodenného života so všetkými tými trampotami, naviac s chytľavou ústrednou dvojicou, to by som si nerád nechal ujsť. (13.08.2008)

Kubrick má Eyes Wide Shut a Bergman Scenes from a Marriage. Tak vyzrálý, osobitý, vztahový a životní film jsem dlouho neviděl. Herectví Ullmannové a Josephsona světový. Bergmanův život otisklý filmovou optikou v nesmírné hloubce postav, životních zvratů, emocí, rozdílných názorů, nenávisti, touhy, nenaplněného snu, až přesahuje hranici filmového pásu. Bergman ví o čem točí a dělá to dokonale - přesnost a detailnost záběru na tváře plné emocí se vidí párkrát za život. (26.04.2017)

Nic pro mě. Nikoli proto, že s podobným hlubokým a složitým vztahem mezi dvěma lidmi nemám zatím zkušenosti, ale zdejším postavám jsem jednoduše nevěřil a nechápal je - divadelní charaktery mi ostatně nepřipadají stvořené k tomu, aby s nimi člověk soucítil, ale spíše aby obdivoval duševní hloubku jejich dialogů, monologů a symbolického utrpení. Ale ani toho Bergman tentokrát nedosáhl, z jeho komorního vyprávění jsem cítil odcizenost, každá scéna je neúměrně protahovaná navzdory minimálnímu rozsahu jejího sdělení a nedostal jsem jediný pádný důvod, proč se o osud těch bláhových jedinců hlouběji zajímat a ztotožnit se s nimi. Herci možná perfektní, dialogy sofistikované a výpovědní hodnota nestárnoucí, ale když mě tak moc nebaví to celé sledovat, k čemu to vlastně je....? (25.02.2016)