Scény z manželského života

Nic pro mě. Nikoli proto, že s podobným hlubokým a složitým vztahem mezi dvěma lidmi nemám zatím zkušenosti, ale zdejším postavám jsem jednoduše nevěřil a nechápal je - divadelní charaktery mi ostatně nepřipadají stvořené k tomu, aby s nimi člověk soucítil, ale spíše aby obdivoval duševní hloubku jejich dialogů, monologů a symbolického utrpení. Ale ani toho Bergman tentokrát nedosáhl, z jeho komorního vyprávění jsem cítil odcizenost, každá scéna je neúměrně protahovaná navzdory minimálnímu rozsahu jejího sdělení a nedostal jsem jediný pádný důvod, proč se o osud těch bláhových jedinců hlouběji zajímat a ztotožnit se s nimi. Herci možná perfektní, dialogy sofistikované a výpovědní hodnota nestárnoucí, ale když mě tak moc nebaví to celé sledovat, k čemu to vlastně je....? (25.02.2016)

Komornost dovedená na samou hranici nesnesitelnosti. Portrét dvou blízkých, a přece neskutečně vzdálených duší provedený v absolutní hloubce a bergmanovské zevrubnosti. Navzdory tomu, že celý film vpodstatě stojí s duem Ullmann a Josephson se nenajde v masivní stopáži slabé místo. Bergman více či méně zúčastněně sleduje, naslouchá, odlupuje vrstvy až k samému jádru, které není složité, ale spíše děsivě prosté ve své bezvýchodnosti. Jeden z nejpůsobivějších portrétů lásky jako emoce na hranici usedlého štěstí a věčného úniku, poddání se a vzpoury, oddanosti a nenávisti. (28.05.2008)

Jeden z nejlepších počinů tohoto švédského génia. Ingmar Bergman byl ženat celkem pětkrát, takže je celkem jasné, odkud čerpal při psaní scénáře. Scény z manželského života jsou drsné, cynické. Stopáž se zdá monstrózní, ale film ve skutečnosi uteče velmi rychle. Je to zásluha Liv Ullmann a Erlanda Josephona. Jejich chemie je famózní stejně tak jako jejich dialogy. Bergman se obešel bez všelijakých vizuálních fines, jenom naslouchá a zprostředkovává nám "reality show" ze života jedné manželské dvojice. Chcete poznat pravou nefalšovanou tvář manželství? Zapomeňte na Válku Roseových a dopřejte si výjimečný zážitek, jenž zničí vaše růžové brýle a ukáže vám opravdový život. (10.12.2008)

Velmi nepříjemná sonda do jednoho rozpadajícího se manželství, která ale překvapivě vůbec nepostrádá naději v lepší zítřky. Jednoznačně Bergmanova scenáristická masterclass. Jestli je to v něčem závádějící, tak je to dnes už do očí bijící šovinismus často až nesnesitelné mužské postavy, ale navzdory tomu je to pořád velká síla. A Liv Ullmann tady hraje neskutečně - cítil jsem to s ní všechno. "Sometimes I don't think of you for hours and it's heaven." (28.03.2020)

Som rád, že v dobe, keď som pomaly nad Bergmanovými filmami lámal palicu, lebo som nenapočítal viac ako päť filmov, ktoré pokladám za výnimočné, sa mi podarilo vidieť jeho ďalšie skvostné dielo. O jeho kvalitách vypovedá najmä to, že som celých 169 minút dokázal sledovať herecký koncert dvoch vynikajúcich hercov, majstrovsky napísané dialógy, peripetie manželského i mimomanželského vzťah a, neľútostné odhaľovanie temné zákutia ľudskej psychiky, ktorá príliš nepraje párovému spolužitiu. Určite to nie je film pre každého. Mladších divákov pravdepodobne odradí jeho dĺžka, ale ostatní, ktorých manželstvo sa počíta na desiatky rokov, si prídu na svoje. Vo filme nepočuť hudbu, ďalší herci sa vyskytujú iba zriedkakedy, scény sa odohrávajú v niekoľkých miestnostiach a napriek týmto handicapom divák, ktorému je film adresovaný, nepocíti potrebu pozrieť sa na hodinky. A možno aj preto, že ide o vzťahový film, bol aktuálny pred štyridsiatimi rokmi, je aktuálny dnes a bude aktuálny do doby, pokiaľ bude existovať inštitút manželstva v tej podobe, ktorú poznáme. (25.02.2016)