Scény z manželského života

Kdybych film viděl přibližně za 30 let, tak bych ho asi hodnotil a komentoval úplně jinak. Manželství je nesmysl, to už ví dnes asi každý a jen čekám na den, kdy bude něco tak stupidního oficiálně zrušeno. Film je nám servírován strašně nudnou a nepříjemnou cestou aneb kecy, prdy, mašinky. Postavy vypouštějí z úst jednu píčovinu za druhou a zřejmě si u toho připadají hrozně důležitě. Prakticky celý film jsem se neskutečně těšil na jeho konec. A vůbec, k filmu jsem před jeho zhlédnutím choval dost silné předsudky. Toulal se mi na hardisku snad něco přes 2 roky, několikrát změnil složku a jednou i samotný hardisk. Za sousedy míval skvosty světové kinematografie i laciné porno. Moc dobře jsem věděl proč zhlédnutí tak dlouho odkládám. Na něco takového jsem se musel cítit v naprosté psychické pohodě, aby existovala alespoň teoretická šance, že ten paskvil dokoukám. Zadařilo se. Film mi nabídl přesně to, co jsem od něj dlouhé roky očekával, tudíž se jedná a naprosto nekoukatelnou sračku. Velmi rád ho nyní přemístím do odpadkového koše i s přiloženými titulkami, přičemž netuším, zda je švédština tak debilní jazyk a nebo jestli je překladatel až takový retard, když postava 30 vteřin mluví a je to přeloženo 5 slovy. Je tu však ještě jedna věc, která mi udělá větší radost, než přemístění této sračky do odpadkového koše. Vysypání koše. Bergmana už zřejmě nikdy více aneb třikrát a dost. (26.07.2013)

Problém je, aj keď v manželstve nie sú žiadne problémy... Trojhodinová fascinácia Bergmanovým majstrovstvom. Forma, podobne ako u niektorých ďalších jeho filmov je takmer divadelná a obmedzená na malý priestor, no brilantne vymyslený scenár a hlavne myšlienkovo hutné dialógy ma zhypnotizovali už po pár minútach. V tomto prípade išlo o nádherný, širokospektrálny manifest falošných emócií vo vzťahu a citov jeden k druhému, skrytých za masku povrchného šťastia, malomeštiactva a sociálnych výhod. Niekto tvrdí, že film poukazuje aj na vtedajší stúpajúci trend ženského princípu, keďže muž, aj keď to začal, dopadol horšie, no ja tvrdím, že by to kľudne mohlo byť aj opačne. Každému to, čo si zaslúži, alebo aj inak, karma je sviňa. Geniálna záležitosť, ktorá dala v kultúre a filmovom umení základ mnohému. (13.09.2017)

„Jsme citoví analfabeti.“ Neuhýbavý pohled na vztah dvou inteligentních dospělých lidí, schopných vést otevřený dialog. Strohá mizanscéna. Odpozorované akce a reakce. Napětí a uvolnění, lhostejnost a závislost. Láska skrze nenávist. Oproti americkým „realistickým“ vztahovým dramatům (Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Žena pod vlivem) si Scény vystačí bez nápadných záběrových kompozicí i bez cassavetsovského vizuálu á la home video, a z větší části také bez vyhrocování situací do krajnosti. Síla filmu spočívá v jeho schopnosti racionální dekonstrukce iracionálního fenoménu. Bergman v zásadě opět pojmenovává stavy, pro něž sám slova nalézt nedokážu, tentokrát ale takové stavy a takovým způsobem, že jsem jeho sdělení plně porozuměl. Nebo alespoň myslím Podrobněji a osobněji tady. 90% Zajímavé komentáře: murakamigirl, Sandiego, selviskhed (29.04.2018)

Bergman není můj zrovna dvakrát oblíbený režisér. Dlouhé stopáže mi nevadí, pokud mají ovšem co nabídnout (Sedm samurajů, Tenkrát v Americe, PP) a něco se po čas filmu děje. Bohužel film, který staví na dialozích a podkresluje ho Bergmanův rukopis, měl na mé ovladačce neblahý vliv. Pomalé tempo mi nevadí, ale tohle není od Jarmusche. Obsah manželství, romantiky a sexu mi taky nevadí, ale tohle není od Allena. Zkrátka nuda, jen ta Ullmannová hrála jako o život. (04.10.2007)

Jsem si plně vědom, že vzhledem k mému věku mi tento film není ani vzdáleně určen ( i když jsem ho spatřil rád). Přesto bych neřekl, že je to ten hlavní důvod, proč je nakonec mé hodnocení takové. Dialogy, děj, herecké výkony, proti nim nemám výhradu. O technických záležitostech nemůže být ani řeč, absence hudby (bohužel u Bergmana tradiční) sice vyvolává kýženou realističnost a opravdovost, ale u mě způsobuje zdlouhavost. V oficiálním textu distributora se píše, že Bergman vyjádřil vztah bez symbolů a metafor. S upřímným potěšením ( nebo hrůzou?) zjišťuji, že to je to, čeho si na režisérovi cením nejvíc a co mě na jeho filmech baví. (06.02.2007)