Bonnie a Clyde

V roce 1967 byli Bonnie & Clyde nejbrutálnějším filmem všech dob. Zejména závěrečná scéna divákům doslova vyrážela dech svou (do těch časů nikde jinde nespatřenou) důslednou krvavostí. Právě ona je důvodem, proč byl tehdy film promítán i na některých horrorových festivalech. Tento dodnes kontroverzní, místy zřetelně levicový snímek, patří nejen k zásadním dílům gangsterského žánru, ale také k důležitým milníkům v dějinách kinematografie. Mohl být natočen právě díky své době, která tak přála revolučním počinům zejména v oblasti umění. Konec 60. let je (co se týče jeho nejvýznamějších filmů) zcela ve znamení vzpoury proti zažitým konvencím. Tato rebelie s sebou přináší mj. úplně nový pohled na ztvárnění filmového násilí. (Dále viz Easy Rider, Night of the Living Dead nebo Wild Bunch). [Dodatek (duben 2011): Nedávno jsem to viděl asi podesáté, a dojem byl opět vynikající. O kolika filmech starších čtyřiceti let můžeme říct, že působí dojmem, jako by byly natočeny včera? Samozřejmě za předpokladu, že by ještě včera vznikaly tak dobré filmy.] (18.01.2006)

Nech už je to akokoľvek - čo je pravda a čo nie - ma až tak nezaujíma, aj keby to bol čisto vymyslený príbeh, tak má tie správne grády na to, aby sa stal legendou sám o sebe. A ak niečo z toho podľa skutočnosti je (niečo určite), tak podobných príbehov sa môžme dočkať len spoza mláky. Táto dobrodružná gangsterka má presne to, čo som od kultového filmu čakal a presne to, čo sa o nej doteraz hovorilo/písalo. Viac ma ale uchvátilo herecké podanie, ktoré sa dostáva divákovi aj napriek deju plného skvelo natočených strieľačiek a únikov pred zákonom. A chápem, prečo je v amerických (svetových-IMDb) hodnoteniach tak vysoko. Každý si hľadí na svojich hrdinov. Jednoducho sa nedalo nefandiť im ale koniec bol očakávaný presne ako bol. 90%. (11.03.2008)

Není vůbec jednoduché pochopit, jak věrně a úplně křiklavý formát tohoto díla odráží rozporuplná a fantaskní dobrodružství i zoufalství dvojice psanců, kterou představovali v době prožívané ekonomické, a tedy i morální krize Bonnie a Clyde. Nakonec ona roztěkanost, překotnost, bezradnost a hysterická krása naivních a lehkomyslných vzbouřenců svědčí o době, kdy bylo blíže k činům než reflexi a člověk mnohdy umřel dřív, než si stihl rozvážit, jestli mu to, do čeho se pustil, za to stojí. Byť by se tedy zdálo, že film nesleduje vnitřní vývoj hrdinů, jak ve vztahu mezi nimi, tak ani směrem k vnějšímu světu, a že místo ucelené a přehledně srovnané filosofie jejich jednání předvádí jen vytržené barvité a za vlasy přitažené výjevy, jimiž si divák nestihne postoje jednotlivých postav srvonat a utřídit, ve skutečnosti se právě takhle skutečnému osudu i povaze těch dvou psanců, jejich pronásledovatelů i přelévajícím se symaptiím a nenávisti veřejného mínění přibližuje nejpoctivěji. Byl to ráz doby, kdy se nová morálka, etika i reflexe teprve znovu začínaly rodit z popela minulé éry, krizí na prach spálené a zpronevěřené, a Bonnie a Clyde byli svérázní průkopníci, stejně nevědomí o tom, co se nesmí a smí, jako všichni ostatní, jen o rozhodující chlup víc odvážní. Byla to doba, kdy i nablblá mamina, upjatá dáma nebo zamaštěný mechanik cítili, jak nepatrný krůček je dělí od překročení hranice, rozesmáté a údivné rozjívenosti a pocítění větru ve vlasech, vlajících na útěku před žluklou zakolejeností se zatejeným dechem kdovíkam do nehostinného neznáma. Bylo tak svůdné a snadné spustit se a lehkovážně se přidat k elegantním banditům, že se to kolikrát stalo dřív, než si člověk všiml a přeříkal, co že to dělá. Nebyla to doba moralizování a hodnocení, ale bláznivého vytváření kultů zkoumáním vlastní svobody, za pomocí pstolí a fotografických přístrojů, kdy sebeokouzlení, mediální sláva a nově ocenovaná elegance pomáhaly bořit starý svět. Arthur Penn obdivuhodně dokázal o třicet let později to kouzlo nezlomit a nevykreslit příběh Bonnie a Clyda a všech ostatních psotav kolem nich z filosoficky či morálně ujasněného hlediska, nevnutil žádné rázné životní postoje a cílevědomost svým hrdinům, a naopak svým bravurním vhledem do divoké, dětinsky nakažlivé okouzlenosti i arogantně přehlíživé rychlosti tehdejší doby znemožnil hodnotící soud jak svým tehdejším, tak i dnešním divákům. Fenomenální citlivost a rozmyslnost dala vzniknout skvostnému dílu - svůdné rozbušce. (24.09.2014)

Zase jedna klasika, která jde naprosto mimo mě. One woman show Faye Dunaway, která naprosto zastiňuje všechno ostatní v tomhle filmu, zejména Warrena Beattyho, který celou dobu jen ukazuje své krásně bílé zuby, ale jinak nic moc nepředvádí. Děj je celý tak trochu chaotický, těžko říct, jestli vinou scénáře nebo režiséra, nicméně zvraty typu "Pojďte s námi loupit." - "Tak jo!" jsem moc nepochopila, stejně tak, jako jsem vlastně hlavním hrdinům ani moc nefandila. Což je asi dost velký problém u filmu tohohle typu. Mnohokrát jsem ve filmech dokázala sympatizovat a přát vrahům, zlodějům a podobným existencím a jejich mnohdy nevinné oběti považovat za totální záporáky. Ale tady mi to jejich vraždění tak nějak nešlo pod nos a boj Bonnie a Clyda proti... no právě, proti čemu oni vlastne bojovali? (06.01.2010)