Království

„Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je nemocnice“, napadlo mě při sledování úvodních titulků první epizody, a u všech dalších epizod ostatně taky. Ale to jen tak na okraj. Ne že bych neměl výhrady. Už poněkud exaltované vizuální pojetí prvních minut (mám na mysli krutě zrnitý oranžový obraz a houpavou ruční kameru) se mi zdálo lehce za hranou vkusu, nemluvě o dvou downech u myčky nádobí v roli jakéhosi chóru, jejichž snad parodické umístění (v narážce na twinpeaksového trpajzlíka a spol.) mi docela pilo krev. Tím ale zásadnější racionální kritika z mé strany končí. Dál už mohu pouze konstatovat, že Království je vtipné i napínavé zároveň, vztahy a dění v nemocniční komunitě jsou i bez duchařských a jinak bizarních příměsí zajímavější než v Nemocnici na kraji města, a co víc, ačkoli se to u Triera jaksi očekává, nic není prvoplánové. Mráz mi zkrátka běhal po zádech nejen při scénách v temné výtahové šachtě. Nehodnotil bych sice Království plným stem procent, ale při úvaze, kolik má tenhle seriál přímých konkurentů (rozuměj málo), mi jiná volba než plný počet hvězd nezbývá. (04.04.2011)

Rozhodně ten nejlepší seriál z lékařského prostředí! Nemocnice se svojí sterilní atmosférou, operačními sály a dlouhými temnými podzemními chodbami je jednou z nejvhodnějších prostor pro hororové filmy a Lars von Trier ten latentní strach z nemocnic správně vycítil a transformoval do jakéhosi syrového hororového kabaretu, kde doktoři dávají svým vysněným ženám jako dárek uříznuté hlavy a zavilí Švédové praktikují proti té dánské verbeži praktiky voodoo. V jistém ohledu mi připadá, že von Trier došel dál než Lynch ve Twin Peaks, protože seriál není natahovaný, nic tu není navíc a vše do sebe na konci zapadne (i když se samozřejmě nic logicky nevysvětlí). To je u seriálu velmi přijemné. A mimochodem - rozhodně nejlepší seriálová úvodní sekvence, co znám! (30.03.2013)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Namíchat takovej guláš filmových stylů zvládnou jen největší machři. Spojit horor s komedií, aby to fungovalo, to jsem snad ještě neviděl. Nejvíc mě dostal švéd Stig. Už kvůli jeho hláškám se na to stojí dívat. A to ani nemluvím o druhé řadě, kde sleduje v míse svoje hovna. Napnutej jsem byl od začátku do konce a je pro mě naprosto nepochopitelné, proč Trier nenatočil finální třetí řadu. (01.05.2012)

Nebyl jsem plně kompatibilní s Twin Peaksem, takže logicky nejsem ani s jeho pozdějším napodobitelem, tudíž můj komentář neberte příliš vážně! Království na mě prostě nezabírá - není to horor, protože vývoj atmosféry pravidelně přerušuje absurdní počínání si postav, nebo nějaký sebeparodický dialog, o horror se možná pokouší posledních pár sekund každého dílu, jenže strach z možné dohry v naší mysli je spolehlivě zabit klišé dovětkem samotného režiséra... Že by komedie? Možná tak nechtěná díky tomu, jak Království nefunguje - nedává smysl, není tam rozumný děj, ale přitom nevybízí k zamyšlení, ani nepohlcuje svou "nesmyslností", jak to umí David Lynch. Celý ten rádoby duchovní přesah nemůžu zkousnout, to je tak stupidní ("promiň, ale mám důvod se domnívat, že jsi strašidlo") a nepodložené... Trier má pravdu v tom, že hodně záleží na divácké představivosti, dokážu si představit, že lidé, co se snaží, tomu podlehnou, bohužel já dokázal oceňit akorát slušnou řemeslnou stránku a relativně propracované charaktery... 4/10 (10.08.2010)