Království

Po prvním dílu moc nechápu, proč je zde Riget zaškatulkován i jako komedie, ale budiž... Od první vteřiny je to jenom děsivý, děsivý a ještě jednou děsivý. I obyčejný záběry při obyčejnejch scénách jsou děsivý. Dánové jsou děsivej národ s ještě děsivější řečí. A taky maj děsivý Downovce, který se vyžívaj v divně děsivejch dialozích. O dr. Helmerovi nemluvě, anžto má bejt Švéd, tak ten má sám o sobě děsivej ksicht (ano, ksicht, ne obličej). Ale jsem nesmírně zvědava, co se z tohodle Království vyklube. / (ono se není moc čemu divit, on se totiž pan von Trier na konci jeví jako lehčí blázen). / Závěrečných 10 minut posledního dílu 1. série je opravdu nechutná snůška záběrů :D (05.06.2012)

Lars se v posledním díle Exodu hodně snažil, ale bohužel je po sezóně. Nepřirovnával bych ho k Lynchovi, kdyby celé Riget kdysi nevzniklo kvůli Twin Peaks, a kdyby z něj v tomhle novém tak hloupě nekradl replikanty z Twin Peaks – The Return. Jestli se ale Lynch zmohl na nová patra i novou paletu smutku i vykoupení/zatracení, Lars spíš opakuje stejná schémata, vizuál i devadesátky. Jestli se v původním Riget dlouho dalo věřit, že se všechny ty věci opravdu dějí v nemocnici, zde to už je vymknuté příliš a zbývá z toho často jen kauzálně nedotažená fraška. Finální režisérský vzkaz je přiznání toho všeho kradení – od Tarkovského přes Bergmana, Godarda, Dreyera a bůhví koho ještě, v hudbě od Händelova Lasciar až po Wagnerovu předehru k Tristanovi – dohledávat v tom všechny citace cenu nemá. Nejsmutnější je totiž to, že Lars vykrádá i sám sebe – princip monologů Emily Watson z Prolomit vlny napříč Exodem lze uvést jako nejokatější příklad, jsou tam toho ale doslova desítky (i zmíněnou hudbu použil už jinde a lépe). Nový celek, výpověď anebo aspoň patro spirály mi ale Exodus nehází – syntéza to není; je to bohužel spíš znak toho, že Lars ...je po sezóně. Je to rozloučení. Dlouhé: to, že nám všem i sobě už od Melancholie opakovaně přeje horoucí pekla, je možná kvůli nemoci a každopádně kvůli nevíře – těžko říct, k čemu kdo z nás dojde v jeho věku. A možná se i zaprodal – o satanovi hovoří s důvěrností už přes 20 let; těžko říct... Ale vždycky si při těch úvahách vzpomenu na kamošovo "Lars ho má nejmenšíííhóó" - v tom to totiž celé možná vězí. (02.12.2022)

Úžasně šílená záležitost, u níž člověk místy nechápe, ale ani trochu mu to nevadí. V Království mistra Larse Von Triera je vše dovoleno a ujetosti se v nejmenším meze nekladou. Aspekty jako "Bratříček" stěží snesou papír, pokud ho chcete brát vážně. Právě jedině u podobného projektu si divák uvědomí, o kolik je skandinávská škola napřed. Nerad to srovnávám, ale v obligátní péči domácí provenience by většina detailů vyzněla šíleně trapně, načež by nastal pokorný návrat blíž bezpečné realitě (čest výjimkám, co se o obměnu zaběhnutého aspoň pokoušejí). A dánský seriál, kde je titulní postavou geniálně šílený švédský doktor Helmer (Danskjävlar!), co nesnáší vše související s Dánskem, zase vypovídá o nadhledu lidí. Nebo přinejmenším o jejich smyslu pro humor... S Královstvím to je místy složité, člověk se baví jako u nenáročné zábavy, i když nejednou padne záběr, kde zkrátka stojí za to zpozornět. Stejně tak dialogy jiskří inteligentní hlavou (sebestředný Trier v titulcích cituje i Kierkegaarda) a nastává otázka, jestli to přece jen nebrat více vážně. Mám pocit, že chytrý Trier pochopil, kvůli čemu divák Riget zapíná a ve druhé sérii těžil zjevně ironickou nadsázkou. Tím si mě získal ještě víc, oproti poněkud vážně se branému Twin Peaks, které bude při téhle dánské smršti asi každého evokovat. Jediná škoda, že jsme skončily uprostřed. Fanoušci můžou spřádat teorie, hádat, věštit... a to je asi tak všechno. (11.09.2010)

Příjemně zábavné ironické až cynické dílo z nemocničního prostředí a s dávkou mystiky. Každá osoba směřuje za svým cílem, ale ironií osudu se výsledek jejich snažení zvrhává. Švédský doktor Stig Helmer (dobrý Ernst-Hugo Järegård) nenávidí zemi svého působiště, Dánsko, snaží se zamést stopy svého profesního selhání, aby se nakonec přiklonil k haitskému woodoo. Stará okultistka Sigrid Drusse (Kirsten Rolffes) pátrá po duchu malé Mary Krüger (Annevig Schelde Ebbe), aby jí dopřála klidu, ale zaříkávání se nepovede. Bodrý ředitel oddělení Einar Moesgaard (Holger Juul Hansen) se snaží vylepšit své oddělení a komunikaci s pacienty. Návštěva z ministerstva však nevychází z údivu ze všech podivných aktivit. Doktor Jørgen Krogshøj (Søren Pilmark) sbírá materiály pochybení na všechny v nemocnici, aby je v patřičném okamžiku mohl použít ve svůj prospěch vydíráním. Děsí ho jeho nová láska, doktorka Judith Petersen (Birgitte Raaberg), která otěhotní se zlým duchem, aby se mohl zhmotnit do současného světa. Doktorka Rigmor Mortensen (Ghita Nørby) se snaží usadit a spolužít se Stigem, ale její ženská hrdost je pokořena. Zřízenec Bulder Harly Drusse (Jens Okking) pomáhá své matce při hledání ducha. Doktor Palle Bondo (Baard Owe) si při snaze o získání zhoubného hematomu, nechává voperovat nakažená játra, aby mu nakonec zůstala. Morten 'Mogge' Moesgaard (Peter Mygind), ředitelův syn a medik, se snaží dostat do postele vedoucí doktorku spánkové laboratoře Camillu (Solbjørg Højfeldt), která se nakonec nechává vyprovokovat jeho mokrým snem. A do toho zasahuje tajemná elitářská sekta doktorů Lóže. Neuzavřený konec se škodolibostí postihuje všechny zúčastněné. Příjemné, hravé, a trochu morbidní. (21.01.2012)

Tak tohle je opravdu seriál o nemocnici jak se patří. Nádherná kombinace hororu, duchařiny a humoru prostě nemá chybu. Obzvlášť jsem si oblíbila primáře Helmera, samolibého a nesnášenlivého Švéda, který nenávidí Dány a vše Dánské, nejvíc ho zajímá, aby mu nikdo neobsadil jeho parkovací místo a důsledně každý den sundává poklice z kol, aby mu je dánští spratci, číhající opodál, neukradli. O pacienty tady jde sice tak trochu až v druhé řadě, ovšem třeba akce "Čerstvý vzduch" by se mohla klidně aplikovat i v našem zdravotnictví. Lars von Trier prostě zabodoval, takových seriálů vic. (08.04.2011)