Království

Království patřilo v polovině 90. let ke zjevením na televizní obrazovce a spolu s Lynchovým Městečkem Twin Peaks bylo důkazem, že seriály se dají dělat úplně jinak než dřív - rafinovaněji, provokativněji, s důsledným porušováním seriálových konvencí, vysmívání se klišé, parodování postav a prostředí i tradičních témat - a ze všeho nejvíc pak míšením žánrů. Lars von Trier zasadil hororový duchařský námět do seriózního prostředí královské nemocnice a racionálně uvažující lékaře zkonfrontoval s iracionálním světem záhrobí. Zároveň se Trier projevil jako věčný experimentátor, když hodně zkoušel možnosti ruční kamery nebo skoková přerušení jednotlivých záběrů (jump cuts). Osobně jsem víc než tohle hledání nového filmového jazyka (které mě v podobě divokých prostřihů a neklidné ruční kamery spíš otravovaly) oceňoval spíš tradiční Trierovu schopnost vytvářet ponuré obrazy a ve spojení s ruchy a hudbou vytvářet stísněnou a napínavou atmosféru. Už úvodní titulky, kdy kamera pomalu klesá pod zem a zpod praskajících prken se za doprovodu sborového zpěvu derou ven pramínky krve a za nimi je možné tušit něco obludného, považuji i s odstupem let za lahůdku. Bohužel Lars si se svými postavami nehrál zdaleka tak dlouho jako Lynch a následné pokračování považuji po všech stránkách za prohru. S odstupem času působí první série Království jako torzo něčeho, co mohlo být velkolepé a mohlo patřit k zaslouženým seriálovým kultům. Každopádně i v tomhle stavu jde o torzo zajímavé svým zpracováním, jenže nikam nevedoucí a nedotažené. Zájemcům o tento styl tvorby bych doporučil přece jen Městečko Twin Peaks. Celkový dojem: 80 %. (24.09.2014)

Rozhodně ten nejlepší seriál z lékařského prostředí! Nemocnice se svojí sterilní atmosférou, operačními sály a dlouhými temnými podzemními chodbami je jednou z nejvhodnějších prostor pro hororové filmy a Lars von Trier ten latentní strach z nemocnic správně vycítil a transformoval do jakéhosi syrového hororového kabaretu, kde doktoři dávají svým vysněným ženám jako dárek uříznuté hlavy a zavilí Švédové praktikují proti té dánské verbeži praktiky voodoo. V jistém ohledu mi připadá, že von Trier došel dál než Lynch ve Twin Peaks, protože seriál není natahovaný, nic tu není navíc a vše do sebe na konci zapadne (i když se samozřejmě nic logicky nevysvětlí). To je u seriálu velmi přijemné. A mimochodem - rozhodně nejlepší seriálová úvodní sekvence, co znám! (30.03.2013)

Těžká psychárna, která se opravdu co do náročnosti pochopení blíží kultovnímu seriálu Městečko Twin Peaks. Už samotný způsob natočení může občas uvést diváka ve zmatek, natožpak složité dějové kličky. Musím se přiznat, že jsem z Království nebyl odvázaný tolik, jako právě z Twin Peaksu, ale určitou stopu ve mně zanechalo. Lars Von Trier opět potvrdil svou třídu a předvedl své schopnosti v plné parádě. (23.12.2002)

Smím-li říct můj prožitek a nějak vám ho příblížit, tak asi takhle: když posloucháte vyprávění lidí, kteří říkají, že některé věci dokáží v člověku vyvolat takový pocit děsu, že zanedlouho zešediví, divíte se tomu. Pochybovat o lidský příčetnosti to jo, ale abychom se dostali do fáze, kdy za pochodu šedivíme, dost diskutabilní. Lars von Trier mi zatnul tipec. A to dost razantně. Nepamatuji si horor (a že jsem jich viděl), kdy bych se vyloženě bál. Jakože fakt jdu v noci po chodbě s rukama napřaženýma, hledám ten zatracenej vypínač a snad se i krčím. Bojím se, že je tam ta malá holka, která mě celý seriál děsila svou mlčenlivostí a tím odporně opředeným tajemnem kolem ní. Bojím se, že ta atmosféra Království mě nějak psychicky zbičovala, vyflusla a nechala napospas normálnímu životu s poučením: "Tak si vyděl, jak můžeš dopadnout, zvažuj svoje činy". Z počátku netušíte, jak moc to s váma zamává, protože na první pohled se jeví tenhle klenot jako něco nepodstatnýho a ve vašem životě nijak omračujícího. Lars ale tahá trumfy každou minutou, stupňuje divákovu horečku, aby ho následně uzemnil rozuzlením tak šokujícím, že to nezvládnete absorbovat. Prostě a jednoduše emotivně vybouchnete. Neříkám, že ten seriál je dokonalej, někdy na vás padne stín nudy, ale lidi, když máte problém dojít zamknout v noci barák, aniž byste si na to posvítili, značí to unikátnost tohoto seriálu v tý největší možný míře. Vivat Trier!!!! (20.06.2009)

Rozhodně zajímavý seriál. Nechci psát, jestli se mi líbil (ano, líbil), ale spíš o tom, jak je postavený. Zdá se mi totiž, jako by na sebe některé dějové linky napříč díly navazovaly jen volně. Jistě, pracuje se např. s opakovanými a variovanými vtipy na příjezd Stiga do práce, nebo na šílenou jízdu smrti sanitky (objevuje se od prvního dílu, ale pointa je odhalena až v posledním díle druhé série; což je tedy asi takový Trierův žertík, jak tam může ten přízrak jezdit před tím, než se stal přízrakem?). Jenže rozhodně ne všechny motivy a vedlejší zápletky pokračují kontinuálně. Otázka vůbec je, jestli u Riget můžeme mluvit o ději - hlavním tématem seriálu je totiž, jak napovídá název seriálu, sama budova nemocnice. Děj je pak vyjádřen jednotlivými postavami, z jejichžto jednání se pak konstituuje celkový smysl seriálu. Kompozice tedy připomíná nejspíše román-řeku s množstvím postav a s několika paralelními dějovými liniemi, což vytváří zvláštní atmosféru neurčitosti - otevřenosti, chcete-li. Složkou tajemna je pak drusseovská, maličko laciná, ezoterika (farář: "Vy si myslíte, že tu mám jen tak náhodou knihu o exorcismu? Mám"), z čehož si Trier taktéž utahuje. Je na každém, jak bude tento seriál pojímat. Já bych se přikláněl k tomu, vnímat ho s maximálním odstupem a spíše jako záměrnou mystifikaci diváka. (27.07.2008)