Království

Království patřilo v polovině 90. let ke zjevením na televizní obrazovce a spolu s Lynchovým Městečkem Twin Peaks bylo důkazem, že seriály se dají dělat úplně jinak než dřív - rafinovaněji, provokativněji, s důsledným porušováním seriálových konvencí, vysmívání se klišé, parodování postav a prostředí i tradičních témat - a ze všeho nejvíc pak míšením žánrů. Lars von Trier zasadil hororový duchařský námět do seriózního prostředí královské nemocnice a racionálně uvažující lékaře zkonfrontoval s iracionálním světem záhrobí. Zároveň se Trier projevil jako věčný experimentátor, když hodně zkoušel možnosti ruční kamery nebo skoková přerušení jednotlivých záběrů (jump cuts). Osobně jsem víc než tohle hledání nového filmového jazyka (které mě v podobě divokých prostřihů a neklidné ruční kamery spíš otravovaly) oceňoval spíš tradiční Trierovu schopnost vytvářet ponuré obrazy a ve spojení s ruchy a hudbou vytvářet stísněnou a napínavou atmosféru. Už úvodní titulky, kdy kamera pomalu klesá pod zem a zpod praskajících prken se za doprovodu sborového zpěvu derou ven pramínky krve a za nimi je možné tušit něco obludného, považuji i s odstupem let za lahůdku. Bohužel Lars si se svými postavami nehrál zdaleka tak dlouho jako Lynch a následné pokračování považuji po všech stránkách za prohru. S odstupem času působí první série Království jako torzo něčeho, co mohlo být velkolepé a mohlo patřit k zaslouženým seriálovým kultům. Každopádně i v tomhle stavu jde o torzo zajímavé svým zpracováním, jenže nikam nevedoucí a nedotažené. Zájemcům o tento styl tvorby bych doporučil přece jen Městečko Twin Peaks. Celkový dojem: 80 %. (24.09.2014)

No nevím, k nepochopení toho v seriálu moc není. Spíš vás fascinuje, jak umně dokáže Lars von Trier spojit všechny ty žánry. Nerozpadly se mu pod rukama, divák vnímá tajemno, doktořinu i humor a nic nepřečnívá (zásluhu na tom má i rozumná stopáž). (Chtěný?) otevřený konec nenaštve a ten, komu by to bylo málo, má u závěrečných titulků možnost nechat si panem režisérem vše vysvětlit. 90%. (05.04.2018)

Kráľovstvo pre mňa predstavuje vrchol televíznej tvorby. Jednak ako dôkaz že aj seriál môže využívať tie prvky filmovej reči, ktoré sú skôr typické pre film - dokonca pre umelecký film a tiež ako dôkaz toho, že keď sú postavy dobre napísané s atmosférou, ktorá by sa dala krájať, uveríme všetkému. Alebo minimálne chcem všetkému uveriť. Lars Von Trier opäť dokázal aký je všestranný a hlavne talentovaný tvorca. Seriál ma niekoľko humorných vsuviek, sympatické postavy na čele s exorcistkou Drusse a tiež kvantum strašidelných momentov, ktoré dostávajú až mytologický rozmer. Takto nejako si predstavujem hororový seriál. Krásne stupňovanie príbehu - aj vďaka dvojici umývačov riadu, ktorý prorocky rozprávajú o udalostiach, ktoré sa ešte majú stať. Nech by sme sa pozreli na príbeh s akejkoľvek strany je to niečo čo je od základov premyslené a čo má vyvodiť presne ten pocit, ktorý Trier chce aby sme pri sledovaní mali. A nech sú diely akokoľvek nepríjemné a strašidelné, vždy využíva scudzovací efekt, kedy na konci rozpráva divákom čo videli a na čo sa môžu tešiť. Povzbudzuje ich k sledovaniu ďalších častí. Po všetkých stránkach vyspelé, zábavné a premyslené dielo. Prvá séria - 100% (22.11.2011)

Rozhodně ten nejlepší seriál z lékařského prostředí! Nemocnice se svojí sterilní atmosférou, operačními sály a dlouhými temnými podzemními chodbami je jednou z nejvhodnějších prostor pro hororové filmy a Lars von Trier ten latentní strach z nemocnic správně vycítil a transformoval do jakéhosi syrového hororového kabaretu, kde doktoři dávají svým vysněným ženám jako dárek uříznuté hlavy a zavilí Švédové praktikují proti té dánské verbeži praktiky voodoo. V jistém ohledu mi připadá, že von Trier došel dál než Lynch ve Twin Peaks, protože seriál není natahovaný, nic tu není navíc a vše do sebe na konci zapadne (i když se samozřejmě nic logicky nevysvětlí). To je u seriálu velmi přijemné. A mimochodem - rozhodně nejlepší seriálová úvodní sekvence, co znám! (30.03.2013)

Namíchat takovej guláš filmových stylů zvládnou jen největší machři. Spojit horor s komedií, aby to fungovalo, to jsem snad ještě neviděl. Nejvíc mě dostal švéd Stig. Už kvůli jeho hláškám se na to stojí dívat. A to ani nemluvím o druhé řadě, kde sleduje v míse svoje hovna. Napnutej jsem byl od začátku do konce a je pro mě naprosto nepochopitelné, proč Trier nenatočil finální třetí řadu. (01.05.2012)