Létající Čestmír

"Večeře! Večeře! Kde máš to jídlo?! A kde je to jídlo?! Už je to tady, večeře! Dyť je to prázdný, tys nám to sněd! Já mám hlad, dejte mi něco k jídlu! Já chci večeřet, dejte mi něco k jídlu, honem! Já mám hlad, já chci večeři!" Jó, Oskárek, ten už "jako školák neinklinoval k ničemu. Byl to široko daleko největší ignorant a lempl." (28.10.2006)

Planeta květin? Zázračná semínka? Co takhle pro děti obzvláště nebezpečná propagace psychotropních látek? Vždyť takové objemné těleso jako je Čestmír by mohlo "plachtit" leda po inhalaci toluenu.. Klasický případ vděčnosti za cokoliv, co se v dětství hýbalo na TV obrazovce (v tomto případě lítalo), což ovšem neznamená, že by se z podobného seriálového soudku točilo v současnosti něco srovnatelného, či snad dokonce lepšího. (11.11.2009)

Těžká nostalgie. Der Fliegende Ferdinand se mi bohužel zahryznul do mozku na prvním místě díky uječené znělce Michala Davida a pak teprve skrz podivné ramplování s kytkama. Vyžraný Čestmírek mě většinu seriálu rozčiloval svou zvyjebaností a Ivan Vyskočil zas svým normalizačním štramáctvím, na druhou stranu tu excelují Nárožný, Menšík, Sovák, Somr, Filipovský a další a ti to bohatě vynahrazují. Za vrcholné scény považuju okamžiky, kdy se Menšík a spol. chovají jako děti (zvlášť scéna z baru ve 3. díle). (27.10.2014)

Z tohoto dílka na mne vane nostalgická a vlmi příjemná atmosféra již téměř zapomenutého dětství, nesmírně se těším, až budu moci Čestmíra sledovat se svým potomkem....Vůbec mi nevadí titulní píseň M. Davida, protože on k té době patřil (něco jiného je jeho současné vystupování). Létající Čestmír je rozhodně jeden z nejlepších dětských seriálů české provenience... (06.09.2005)

Vracet se k seriálům ze socialistického období je vždycky zajímavé, protože se do každého jednoho z nich, ať už vědomě, nebo nevědomě, ideologie autorů a vliv režimu promítá. A je těžké říct, jak to vlastně bylo. Ano, je tu propaganda vidiny nádherného kolektivizačního světa, kde jsou na sebe všichni hodní, všichni jsou chytří, všichni jsou zdraví. Ale zároveň je tu vždycky minimálně jeden vůl, který ten svět chce rozkrást a nechat si ho pro sebe, kvůli čemuž podobný svět nikdy zákonitě nevznikne a vždycky selže. Je to tedy skutečná propaganda, nebo jen konstatování všeobecné pravdy, která je dnes již generacemi potvrzená? Chtěli se autoři nenápadně režimu vysmát, nebo režim naopak chtěl, aby jejich diváci právě toho vola proklínali, a o to ochotněji budovali? Záleží vlastně už jen na tom, co my jako diváci vidět chceme. Hlavně je to hodně zábavný seriál se skvělými postavami, nádherně koncipovaným světem, hořkosladkým koncem a báječně zahrnutými sci-fantasy prvky. Tak, jak to Vorlíček s Macourkem uměli. (04.11.2022)