Režie:
Zdeněk HofbauerScénář:
Jan KaplanKamera:
Josef StřechaHudba:
E. F. BurianHrají:
František Smolík, Jaroslav Mareš, Světla Svozilová, Jindřich Plachta, Marie Rintová, Vladimír Řepa, Jaroslav Zrotal, Vladimír Krška, Rudolf Deyl ml. (více)Obsahy(1)
Komunismus od počátků propagoval zlepšovatelské hnutí. Aby to divácky bylo stravitelné, ve filmu spolu soutěží dvě party - jednak zkušení dělníci, jednak nadšení mládežníci. Pro všechny ovšem platí, že práce je první potřebou člověka stejně jako neustálé zvyšování její produktivity. (oficiální text distributora)
Recenze (39)
Soudruzi vrtali do hodně odvětví, která měli zaději nechat na pokoji. Prosadit svou ideu ve filmu není sice jejich největší chyba, ale je rozvněž neodpustitelná. Marně hledám nějakou pozitivní věc, kterou bych mohla pochválit. Hledá se velmi těžko ... Smutný pohled na vynikajícíchi herce Jindřicha Plachtu, kterému nakonec jeho komunistické přesvědčení zkrátilo život. ()
Nudná a špatně natočená agitka. Smyslem života dělníka jsou pístní kroužky a jeho ženy příprava oběda. Ani přítomnost Smolíka s Plachtou (kteří jako jediní film pozvedávají) nepřebije mé zhnusení tím divným kolektivním jucháním a devalvací člověka. Samozřejmě nemůže chybět znásilnění sboru "Proč bychom se netěšili" na závěr. ()
Budovatelská veselohra, natočená podle populární divadelní hry Vaška Káni na námět socialistického soutěžení a zlepšovatelství. Je zde líčen pracovní souboj dvou dělnických kolektivů pražské továrny, z nichž partu starých vede brusič Karhan a mládežnickou partu jeho syn. Jejich zápolení na závodě vede k socialistickému soutěžení a ke spolupráci, v níž dají staří k dispozici své zkušenosti a mladí nové nápady a jejich společným úsilím se podaří snížit úkolové časy při broušení pístních čepů z dvanácti minut na pět. Zápletka jako víno, musim říct, že jsem v posledních minutách ani nedejchal. Stihnou to?! Jindřich Plachta ovšem hraje poctivě a skoro se zdá, že upřímně. ()
Čekal jsem, že mě pohled na vzájemně zápolící pracovité soudruhy pobaví, bohužel zápletka se soubojem dvou generací soudruhů brusičů se objevuje až v závěrečných přibližně dvaceti minutách. Předcházejích sedmdesát minut je jen nesouvislou snůškou propagandistických dialogů a gest, které snad ani zarytého soudruha nezaujmou. Velkým záporem jsou i herecké výkony - František Smolík v roli soudruha Karhana seniora, působí civilním, ale zároveň i poněkud unaveným dojmem, Jindřich Plachta je v roli soudruha Fikejze poměrně nevěrohodný, když nejdříve obětuje soudržnost party a kvůli svému zdraví odejde do důchodu, aby se vzápětí ochotně vrátil zpátky za brusku, protože "parta se přece netrhá". Celkově má ale Karhanova parta pro dnešního diváka jakýsi zvrácený půvab, který nenavodí snad ani leckteré vydání Československého filmového týdeníku. ()
Film po kterém mě bolely ruce, jakobych tři dny v kuse kopal latrínu. Přičemž latrína je zde i vyjádření kvalit tohoto filmu. V něm nejde o postavy, protože příběh nemá žádný dobře dramaturgicky vystavěný děj. Celé je to jen o tom, jak si dělníci uvědomí, že si už nemohou na nic stěžovat, protože fabrika je přece jejich (respektive byla zestátněna) a všichni tedy rázem pochopí, že ta hnusná práce není hnusná, ale je skvělá a je potřeba začít soutěžit, protože tu máme první pětiletku. Co vám mám povídat, propaganda jak prase. Realita zde zůstala někde rozložená na molekuly a místo ní sledujeme slet WTF momentů, jeden za druhým. Vlastně se to nemůže ani odehrávat v Čechách, Evropě, ba na planetě zemi. Ale v nějaké Utopii, kde všichni chodí do práce na 16 hodin denně a doma jsou jen od toho, aby se bavili o tom, co zítra v práci budou dělat a jak šťastně budovat lepší zítřky, protože.... hurá (s nedostatkem spánku) do práce! Au, bolí už mě ruce, jen si na to vzpomenu. Jednu hvězdu za skvělé herce v odporných rolích (až to bolí). 40% ()
Reklama