Karhanova parta

Stret starej a novej generácie v úvode prvej päťročnice. Ako vznešene to znie, tá päťročnica. Stanovíš plán, nikdy nevyjde, lenže papier znesie všetko a tak nadšení robotníci vždy pracovali nie NA ale NAD 100%. Budovateľský film, ktorému snáď ani už v roku 1950 nikto poriadne neveril. Namiesto prosperity sa v tom čase už vo veľkom robili politické procesy. (19.04.2021)

Pomalu nestravitelná a nezáživná budovatelská agitka, opět jen samá práce, budovatelské nadšení, práce a zase jen práce, socialistická hesla, poučky, úderky a zlepšováky, na lásku a na soukromý život pomalu není čas. Ale přesto to mělo něco do sebe, tu dobu a myšlení těch lidí z nás tady nikdo nezažil, takže je těžké někoho kritizovat a odsuzovat. Souhlas ale s tím co se týká Plachty (ve svém bohužel posledním filmovém představení), že jde zcela určitě o jednu z jeho nejméně sympatických rolí, možná dokonce nejhorších, od druhé půle je to však zase ten starý dobrý Plachta, v jádru poctivý pracovník, zbavivší se starých přežitků a myšlení. František Smolík v příkladné uvědomělé roli zkušeného mistra-dělníka, milující svou práci a závod nadevše, je jednoznačně nejsilnějším článek tohoto filmu. Dělníky tenkrát tento film určitě zaujmout musel, propaganda ať už třeba k povzbuzení a uvědomění našich pracujících to byla mistrná:-) (28.11.2011)

Film po kterém mě bolely ruce, jakobych tři dny v kuse kopal latrínu. Přičemž latrína je zde i vyjádření kvalit tohoto filmu. V něm nejde o postavy, protože příběh nemá žádný dobře dramaturgicky vystavěný děj. Celé je to jen o tom, jak si dělníci uvědomí, že si už nemohou na nic stěžovat, protože fabrika je přece jejich (respektive byla zestátněna) a všichni tedy rázem pochopí, že ta hnusná práce není hnusná, ale je skvělá a je potřeba začít soutěžit, protože tu máme první pětiletku. Co vám mám povídat, propaganda jak prase. Realita zde zůstala někde rozložená na molekuly a místo ní sledujeme slet WTF momentů, jeden za druhým. Vlastně se to nemůže ani odehrávat v Čechách, Evropě, ba na planetě zemi. Ale v nějaké Utopii, kde všichni chodí do práce na 16 hodin denně a doma jsou jen od toho, aby se bavili o tom, co zítra v práci budou dělat a jak šťastně budovat lepší zítřky, protože.... hurá (s nedostatkem spánku) do práce! Au, bolí už mě ruce, jen si na to vzpomenu. Jednu hvězdu za skvělé herce v odporných rolích (až to bolí). 40% (13.11.2020)

Čekal jsem, že mě pohled na vzájemně zápolící pracovité soudruhy pobaví, bohužel zápletka se soubojem dvou generací soudruhů brusičů se objevuje až v závěrečných přibližně dvaceti minutách. Předcházejích sedmdesát minut je jen nesouvislou snůškou propagandistických dialogů a gest, které snad ani zarytého soudruha nezaujmou. Velkým záporem jsou i herecké výkony - František Smolík v roli soudruha Karhana seniora, působí civilním, ale zároveň i poněkud unaveným dojmem, Jindřich Plachta je v roli soudruha Fikejze poměrně nevěrohodný, když nejdříve obětuje soudržnost party a kvůli svému zdraví odejde do důchodu, aby se vzápětí ochotně vrátil zpátky za brusku, protože "parta se přece netrhá". Celkově má ale Karhanova parta pro dnešního diváka jakýsi zvrácený půvab, který nenavodí snad ani leckteré vydání Československého filmového týdeníku. (06.09.2005)

I díky tomuto filmu víme, proč byl rohypnol vynalezen až v šedesátých sedmdesátých letech. Dřív nebyl potřeba, když se točila takováto veledíla. Každopádně v divadle se muselo jednat o lepší podívanou, už proto, že by mě zajímalo, jak se vešlo na jeviště tolik sou(d or st)ruhů, popř. jiných strojů, jak se tam ztvárnily ty motocyklové závody a taak. Také publikum muselo řvát nadšením, po celodenní šichtě koukat na něco takového. To jako kdybych já koukal v divadle na člověka, jak celý představení dělá tabulky v excelu. Jinak samozřejmě film dělal čest socialistickému realismu, kdy Plachta, na začátku sympaťák, neb švejkoval a plival jedovaté sliny všude okolo, odchází do důchodu a zjišťuje, jak příšerný je život bez továrny. Takže když se po čase dozví, že se teď na šichtě dělají šestnáctky, neodolá a polepšený se vrací a stává se jedním z nejlepších úderníků. To vše je okořeněno takovými dramaty, jako jsou zpronevěřené modráky předákem směny, to jsem vzrušením nedýchal, jak to dopadne. Dopadlo to dobře, modrákový parádník byl po zásluze potrestán sesazením. (11.12.2018)