Divotvůrkyně

Opravdu úchvatný film o mladičké Helen Kellerové, slepé a hluchoněmé dívce od dětských let, které hrozí, že bude poslána do ústavu pro mentálně postižené. Její neschopnost komunikovat s okolím ji činí velice divokou a otrávenou životem. Její rodiče v zoufalství hledají pomoc v Perkinsově ústavu, který jim posílá napůl slepou vychovatelku Annu Sulivovanou, ve skvělém podání Anny Benkcoftové. Přes velké potíže a vzájemnou úvodní nesnášenlivost ji postupně učí komunikovat s okolím. Tento film má výjimečně optimistický konec, což se tak trochu vymyká ostatním velkým Pennovým dílům. Tento emoční ilm určitě zanechá nesmazatelnou stopu v mysli každého diváka. Něco mezi čtyřmi a pěti hvězdami. (14.03.2008)

Malá Helen přišla po zánětu mozkových blan o zrak i sluch. Rodiče ji milují, snaží se ji chránit, jenže s ní nedokáží komunikovat, nevědí si rady. Helen roste, stává se nezvladatelnou, chová se jako divoké zvířátko, navíc její okolí se domnívá, že je mentálně postižená. Až teprve mladá vychovatelka Annie po urputném boji, řekla bych na samé hranici psychických sil a fyzického vyčerpání, si k Helen nachází cestu, objevuje její inteligenci a učí ji významu slov pomocí prstové abecedy. Herecké kreace Anne Bancroft a Patty Duke jsou dech beroucí, obdivuhodné, prostě mimořádné.. (21.08.2019)

Jedná se o opravdu silnej a nervy drásající příběh, ale teatrálnost některých postav zde opět akorát ubírá na kvalitě. Jinak chápu, že začátky už jen uvědomění si samotný reality související se zkrocením musely být pro žáka i učitele nejkrutější, což snímek zobrazuje, ovšem dokola opakující se vnucování návyků se po čase stává tak trochu stereotypem a kromě pumpy neni ani nijak zvlášť z filmu patrný, co konkrétně Helen dokázalo zlomově změnit, no a závěr je více méně otevřenej, ale je jasný, že další osud Helen a její učitelky by vyžadoval minimálně pokračování. Hluboký story v průměrným zpracování. 60% (31.01.2017)

Divotvůrkyně na mě zapůsobila tak intenzivně, že jsem už v průběhu děje byl pevně rozhodnut o tom, že film ihned po skončení poputuje do mé TOP 10 (i když dát sbohem Misery nebylo zrovna jednoduché). Neopakovatelný zážitek nedokázal překrýt ani dosti nepovedený dabing ze stanice MGM, který byl na začátku hodně k smíchu. Divotvůrkyně stojí především na brilantním scénáři a dvou velkolepých hereckých výkonech, u nichž Akademie s oscarovými soškami určitě nezapochybovala - výkon, který obě herečky předvádějí má určitě pevné místo na hollywoodském Olympu. Film je velmi dobře vystavěn, každá scéna se rozvíjí zcela přirozeně a velmi soudržný tvar neohrozí žádné skoky a oslí můstky, které jsou tak časté u životopisných filmů. Zde jde vlastně o soustředění na jediné - snahu mladé poloslepé vychovatelky objevit ve své nezvladatelné polozvířecí svěřeňkyni zárodek inteligence a "zasít" do ní pochopení, co je slovo - tedy podmínku k možnosti užívat jazyk. O nic víc ve filmu nejde a to je jeho obrovská síla. Film nabízí vlastně jen počátek, první a nejdůležitější krok a ten sleduje tak důkladně, že se až tají dech. Zápolení učitelky s agresivní žačkou, kde se obě uchylují k neústupné agresivitě je natočeno velmi intenzivním a působivým dojmem a hlavně dlouhá scéna z jídelny, která trvala snad přes deset minut se stává velmi silným symbolem trpělivosti a neústupnosti a působí téměř fyzickým dojmem. Velmi zajímavý je i vstup prvků modernismu v podobě útržkovitých flashbacků probíhajících ve víceexpozicích, v nichž je náznakově odhalováno velmi drsné hrdinčino dětství, který filmu dodává velmi temné pozadí. Divotvůrkyně nemá slabého místa, od počátku útočí nesmlouvavými scénami, cynickým humorem, hlubokými a krásnými dialogy a když se ke konci blíží film spíše k beznaději, to, co přijde v posledních minutách je obrovským zadostiučiněním nejen pro postavy, ale pro diváka. Já se slzám neubránil a ani nevím, jestli jsem tento typ emoce u filmu někdy zažil. Všem přeji, aby měli tento klenot příležitost shlédnout a vyzdvihnout ho z propadliště někdy nespravedlivých dějin. (25.03.2012)

Obdivovala som neúnavnú trpezlivosť vychovávateľky prebudiť v trpiacej Helen pocit bezpečia a absolútneho pochopenia. Helen sa nachádzala na samom konci priepasti a nezachránili ju rodičovské ,,milosrdné" praktiky, ale tvrdá ruka mladej ženy a za jej vláknom schovaná oslobodzujúca sila poznania pravej lásky. Bola som namäkko a celkom oprávnene. (15.08.2009)