Stvořeni pro lásku

Wong Kar-wai ve vrcholné formě. Chápu, že na někoho může ta ryzí artovost (jako např. všechny ty zpomalené záběry cigaretového kouře nebo kráčejících postav na pozadí oprýskaných omítek, podbarvené stále stejnou melodií) působit poněkud afektovaně, případně že ten film může někoho nudit, ale osobně mám tenhle typ filmů, kde vítězí forma nad obsahem, hodně v oblibě. A zrovna formální stránka je zde dovedena téměř k dokonalosti - hlavní role jsou obsazeny velmi "fotogenickými" herci (zmínit je nutno i fantastické kostýmy, především v případě šatů Maggie Cheung, které jsou skutečně překrásné), s dialogy se zde nakládá velmi úsporně a všechny postavy se chovají neobyčejně kultivovaně a zdvořile (s výjimkou buranského kolegy z práce), každý záběr je nápaditý, krásný a velmi pečlivě komponován, herci jsou většinou snímáni v detailu či polodetailu (přičemž postavy manželských protějšků Chow a Li-zhen zde překvapivě nemají nikdy zabranou tvář), celé je to velmi efektně sestříháno, a skoro celou dobu k tomu hraje absolutně bezchybný soundtrack - hudební stránka zde dokonale doplňuje tu obrazovou a tvoří nerozlučný celek. Když ale přijde řeč na to, oč v tom filmu skutečně jde, nastává trochu problém. Ten film nevypráví žádný originální příběh, který by člověka vtáhnul do sebe, je to spíše o subtilních náznacích, pocitech, atmosféře, a pokud se člověk na tempo toho filmu a jeho specifickou poetiku nenaladí, tak se tam může vkrádat jistá nuda. Navíc od 75. minuty, kdy se děj přesune do Singapuru a na další místa, jsem se v tom bohužel už poněkud ztratil (a třeba tu vsuvku s De Gaullem jsem asi vůbec nepochopil), a když tam v závěru naskočí následující text - Vzpomínat na ta zmizelá léta je pro něj jako dívat se ven skrz zaprášenou okenní tabulku. Uplynulou dobu sice vidí, ale dotknout se jí nemůže, navíc vše, co se mu daří zahlédnout, je rozmazané a nezřetelné. - nemohl jsem se ubránit dojmu, že je to zoufale banální, ale možná také křehce krásné, a záleží čistě na individuálním diváckém naladění, ke které interpretaci se člověk přikloní - na třetí zhlédnutí se spíše začínám klonit k té první variantě. (18.09.2011)

Po formální stránce mě film uhranul a fascinoval,po emocionální docela vytrvale míjel.Líbil se mi způsob,jakým je zachycena tvorba vztahu mezi ústřední dvojicí - nahodile působící změť více či méně důležitých okamžiků je ve skutečnosti velmi pevně uchopeným vypravěčským stylem.Stejně tak velký respekt před charismatem Tonyho Leunga a přirozeností a půvaby Maggie Cheung.O to víc mě mrzí,že jsem se s filmem nedokázal naplno sžít.Možná příště... 80 % (26.10.2012)

Nadčasová štúdia medziľudských vzťahov a ich zložitosti. Veľmi by som sa vyhýbal označeniu "romantický" pretože film je skôr realistický. Obaja protagonisti tu predviedli jedny z najlepších hereckých výkonov aké som vôbec videl. Tony Leung ako navonok pokojný a sebaistý ale vnútri rozorvaný a nesmelý spisovateľ - amatér hrá snáď aj vlasmi, a Maggie Cheung verím aj vzorky na papučkách a kamienky odkopnuté cestou k obchodíku s rezancami (okrem toho, je neskutočne sexi). Pokiaľ ide o vizuálnu stránku je rovnako striedma ako aj estetická. Toľkokrát spomínaná kamera tu pôsobí neskutočne funkčne a civilne - väčšina záberov je robená cez dvere, okná, zo skrine, cez ploty a podobne, takže divák má pocit väčšej blízkosti k postavám. Takisto perfektné je použitie a výber hudby. Scény, v ktorých postavy prichádzajú na to, že sú podvádzané, míňajú sa na schodoch obchodíka s rezancami a trénujú rozhovory patria do zlatého fondu kinematografie. 10/10 (23.11.2005)

Príbeh o tom ako môžu byť letmé dotyky intímne a romantické a o to viac, keď sú zakázané. Voyerska kamera sa mi veľmi páčila, aj celková vizuálna stránka. Mám rád lyrické diela, čiže aj filmy a preto som od Stvorených pre lásku čakal viac. Urobilo to na mňa dojem, že v deji niečo chýbalo, že sa toho udialo príliš málo. SPOILER: Asi len v Ázií je možné natočiť film o zaľúbenom páre v hlavnej úlohe (ktorých jedinou prekážkou sú manžel a manželka, ktorí ich aj tak podvádzajú spolu), bez jediného bozku... Tie titulky počas filmu, ktoré mali asi ozrejmiť pocity hlavných hrdinov divákom, boli podľa mňa trochu zbytočné... KONIEC SPOILERU a aj môjho hodnotenia, 85%. (12.01.2012)

Připadalo mi být méně těžké, než 2046, ke konci však maličko utahané. Režisér se s filmem doslova "vymazlil". Spojení rukou, které je vidět jen ve stínech, informace, které se člově dozvídá náznakem, melancholie dokreslená emocemi a barvami. Míjení dvou lidí. Minulost, kterou člověk vidí, ale nedokáže se jí dotknout. (11.09.2011)