Pozdrav od juggerů

Akční sci-fi? Spíš sportovní film v postapo settingu - a to výborný sportovní film, se všemi žánrovými proprietami a klišé, která díky zasazení do světa brutálního sportu přestávají býti klišé nudnými. Rutger Hauer je famózní a roli si užívá neskutečně, bohužel taky je to snad jeho poslední hlavní role v nějakém opravdu dobrém filmu, v devadesátkách už se propadal do čím dál hlubších béčkových vod. Snad by se chtělo říct že mezi béčka patří i Jugger, ale kvality má přecejen vyšší, a hlavně se kolem něj vytvořil obrovský kult, který tady vymyšlený sport (v podstatě americký fotbal se zbraněmi) převedl do reality, a i po třiceti letech existují undergroundové Juggers ligy po celém světě. Za zmínku stojí že je toto jediný film který režíroval David Webb Peoples, scénárista který spolupsal třeba Blade Runnera nebo 12 Opic. 8/10 (04.10.2019)

Mám slabost pro Rutgera Hauera, pro post-apokalyptické filmy i pro brutální futuristické sporty (i když filmy o nich by spočítal na jedné ruce i opravdu nešikovný dřevorubec) přesto mi Pozdrav od Juggerů nesedl. Důvod je prostý: absolutní nepropracovanost světa zničeného katastrofou. Ve filmu se tak třeba nedozvíte pravidla sportu, o který ve snímku jde, nebo co zničilo civilizaci a jaká jsou pravidla toho, co z ní zbylo. Proč je důležitá psí lebka? Co jsou psí města? Kdo jsou vládci? To vše si musíte sami domyslet, protože tvůrci vám nenabídnou absolutně žádnou odpověď. A prakticky jediné, co se dá bez jejich výkladu pochopit, jsou pravidla brutální verze famfrpálu. To vše by se snad ještě dalo odpustit, kdyby se tvůrci zaměřili na sport samotný a přinesli zajímavé zápasy. Jenže v rámci šetření jsou zápasy, stejně jako zbytek filmu, natočeny ve velice úzkých záběrech, čímž dochází k tomu, že jsou měření sil juggerů pomalá a nudná. Hvězdičku za Hauera a hvězdičku za slušnou atmosféru. (23.10.2011)

Tenhle kultovní film z doby mého dospívání jsem viděl poprvé až teď. Nejsem hypernadšenej, ale nejsem ani zklamanej. Na dnešní poměry je to docela komorní film, místo budgetem a trikama navozuje atmosféru jinak - a docela se mu to daří. Příběh je jednoduchý tak, jak už sportovní (jj, paradoxně je to víc sportovní film, než se zdá) snímky bývají. Ale odsýpá to, Rutger je charismatický a Joan Chen zajímavá, hra násilná a reálie postapokalyptické. Co víc si přát? (16.11.2010)

Dnes jsem se asi po dvaceti letech znovu podíval na můj kdysi oblíbený film a našel jsem na něm obrovské množství nedostatků, z nichž mě nejvíce obtěžoval dabing, který mi připomněl nucenou recitaci básní na základní škole. Na druhou stranu je fakt, že zrovna za to tvůrci nenesou žádnou odpovědnost. Snímek je klasickým australským béčkem ze světa, který se hnul nesprávným směrem. Utkání juggerů jsou jakýmsi křížencem amerického fotbalu a gladiátorských zápasů, přestože mám rád inteligentní rugby a americký fotbal je pro mě stupidním sportem pro lidi, kteří vystudují vysokou školu jen díky tomu, že umí rychle běhat, tento film mě i po letech vcelku bavil a přinesl mi i pár nostalgických vzpomínek. (13.11.2017)

V jádru všech postapokalyptických brakovek stojí koncept, kde kulisy destrukce umožňují oživovat klasické mýty a archetypální příběhy, které byly zdiskreditovány svou naivitou – ať už je to western (Šílený Max 2 a jeho kopie) nebo mesiášský příběh (Cyborg). Zatímco staré žánry se obracejí do minulosti a ve výsledku vyvolávají hořkosladkou melancholii po nemožném návratu starých dobrých časů, postapokalypsa skýtá romantickou iluzi, že se dny velkých hrdinů a tradičních hodnot jednou (mnohdy je přímo řečeno, že brzy) vrátí. "Pocta pro Juggery" představuje unikátní příspěvek žánru právě z hlediska toho, jaký typ mýtu se zde aktualizuje. Předmětem postapokalyptické resuscitace zde není filmový žánr či archetyp hrdiny, nýbrž fenomén masově sledovaných sportovních klání. Kočovní juggeři se v týmech po pěti utkávají v brutální variaci na americký fotbal, jež má své krvavé regionální zápasy i extrémní a mnohdy smrtonosnou extraligu. Snímek doslovně naplňuje zbožné přání mnohých příznivců nejpopulárnějších amerických kontaktních sportů, amerického fotbalu a wrestlingu, když namísto předem domluvených vítězství či simulantů v chráničích nabízí šťavnatou gladiátorskou podívanou. Paradoxně se filmem zobrazovaný sport stal i reálnou kratochvílí, především v Německu, Irsku a Austrálii, kde se konají lokální ligy a občas i mezinárodní zápasy v juggingu. Nutno ale dodat, že příznačně ryze iluzornímu siláctví diváků, kteří se projektují do postapokalyptických gerojů, mají reální juggeři ke svému fikčnímu předobrazu asi stejně daleko jako „dřevaři“ vůči středověkým rytířům. Hra v jejich podání připomíná variaci vybíjené a lakrosu se zbraněmi ze dřeva obalenými v molitanu. Když se ale vrátíme k filmu samotnému, ten zcela uhrane svou osobitou vizí a precizně vystavěným scénářem od režijně debutujícího Davida Peoplese, jehož jméno je jinak asociováno s filmy jako "Blade Runner", "Nesmiřitelní" či "12 opic". Fakt, že "Pocta pro juggery" byla ve své době ambiciózní projekt, stvrzuje i herecké obsazení v čele s Rutger Hauer, Joan Chen, Delroy Lindo, Vincent D'Onofrio. Nutno si uvědomit, že tehdy tato jména nebyla doménou béčkových produukcí, ale naopak patřila mezi největší herecké talenty (Hauer měl za sebou "Blade Runnera", D'Onofrio "Full Metal Jacket", Chen part u Bertolucciho a Lindo byl uznávaný shakespearovský herec). Bohužel snímek tragicky propadl a očernil i všechny své aktéry, z nichž se někteří už nevymanili ze škatulky zetkových hvězd. (22.02.2013)