Hadí vejce

Za najlepsie filmy Filmoveho Maga a Pana filmara Yngmara Bergmana povazujem snimky z 50. a 60. rokov. Kupodivu este v 70. rokoch tocil kvalitne veci - skor art nez brutalne prestrelky a brutalnu akciu. Tento film sice nepatri k najvacsim Bergmanovym veldielam /Sedma pecet, Lesni jahody/. Kazdopadne vsak kvalitna podivana, da sa sledovat opakovane. Realie Nemecka 20. rokov su fajn, aj herci vedia hrat : Liv Ullman /Vargtimmen/, Gert Frobe /Goldfinger/, ale dej je prilis prekombinovany a dost divaka nudi. Treba totiz filozofovat nad kazdou jednou vetou, ktoru tuna prednesie kadejaky herec ci herecka : a to ja nemam rad! A to tak, ze velmi! Mno ale uznavam ze rezisersky bol Bergman talent, fakt svetova legenda porovnatelny kludne s Wellesom alebo Caprom. Ten osud a zivotne milniky americkeho Zida v Berline v 20. rokoch mali nieco do seba. Jo a preco sa po roku 1933 proste neodstahoval prec , 76 % (19.07.2014)

I v případě velkých tvůrců platí, že ani u nich není vždy posvícení pravidlem. Vybočení ze švédských vazeb vzalo nejen Bergmanovi, ale i Ullmannové podstatný kus jejich původnosti a viditelně je přiblížilo mezinárodnímu komerčnímu standardu. Je zřejmé, že Bergman natočil řadu přesvědčivějších a hlubších děl. Abych však svůj relativní odstup nepřehnal, dodávám, že ve filmografii průměrnějších režisérů by i toto dílo patřilo k jejich lepší, ne-li špičkové části. Německý půdorys i název naznačují to, co je pro německou levicovou demokratickou uměleckou scénu minulého století typické: hledání a nacházení hnědého moru již v počátcích výmarské demokracie, v romantických patologiích neuspokojených imperiálních aspirací, v tom, co ještě 25-40 let po válce tvořilo důležitou součást reflexe nacistických hrůz nejen v německé kultuře (srv. např. Brynychova díla ... A PÁTÝ JEZDEC JE STRACH či ještě démoničtější, úrovní zpracování JEDU blízkou JÁ, SPRAVEDLNOST). Stejně tak v tomto ohledu obstojí i Liv Ullmannová. Přísnost, uplatňovaná kriterialitou vrcholů Bergmanova díla, je tu tedy na místě, nemělo by to však být jediné, vševyčerpávající kriterion pro hloubkové, k podstatě jdoucí posuzování kvality tohoto atypického díla velkého Skandinávce. (28.08.2011)

Komerčnejší a divácky prístupnejší Bergman. Atmosférou beznádeje, neistoty a zlej sociálnej situácie obyvateľov Nemecka je to podobné Trierovej Európe, ale jej kvalitatívnu úroveň nedosahuje. Samozrejme s tým rozdielom, že Trier sa venoval obdobiu po II. sv. vojne, Bergman obdobiu po prvej. Všetky sociálne aspekty tohto ťažkého obdobia sú tu vykreslené veľmi dobre do najmenších detailov (váženie peňazí, zákaz nosenia cudzej meny....) a to aj s konečným vyústením do jednej nepríjemnej myšlienky, kde až to všetko môže zájsť (medicínske experimenty....). 80/100 (16.06.2015)

Obraz spoločnosti pred zmenou - inflácia, nezamestnanosť, extrémne národné spolky naberajúce na dôležitosti, hľadanie zodpovedného nepriateľa v menšinách, hľadanie spásy v pochybných medicínsko/vedeckých experimentoch -dokonale zúročený v ponurom príbehu z medzivojnového Nemecka. Nadčasové podobenstvo zároveň vystihuje dôvod, prečo sa ohrozené skupiny masovo nevysťahovali pred Hitlerovým besnením, hoci už dlho bol známy jeho politický program. Jednoducho vôbec nemysleli na to, žeby to konkrétne mohlo postihnúť ich - rovnako ako hlavná postava filmu - americký žid, trvdošijne zotrvávajúci v Berlíne, napriek desivým udalostiam navôkol. (26.11.2012)

Hodně netypický Bergman, jehož zázemí a osobní situace tu lze cítit opravdu hodně (ostatně nebýt přítomnosti jeho dvorní herečky a nevědět, že se dívám na film od něj, těžko bych si Hadí vejce spojil právě s jeho jménem). Německo 20. a hlavně 30. let (poněkud předčasné řádění oddílů SA v Berlíně jako předzvěst toho, co opravdu ve skutečnosti za necelých 10 let do tohoto města dorazilo) mě jak knižně, tak filmově velmi zajímá, a ta atmosféra výše zmíněného období se Bergmanovi podařila myslím pěkně vystihnout. Problém jsem měl vlastně jenom s hlavním hrdinou, jehož chování mě neskutečně iritovalo. Naštěstí jsem se nakonec dočkal Pointy, která mi to víceméně osvětlila (vůbec se mi závěr spolu náhledem na budoucnost opravdu hodně líbil). Když o tom tak přemýšlím, tak konec vlastně tuhle podívanou dokázal sám o sobě dostat do 4* výšin (z kterých film mírně sráží již zmíněný nesympatický hlavní hrdina, a to i přes to jisté ospravedlnění + některé poněkud zvláštní scény-kupříkladu ta neskutečně bizarní v bordelu, která mi k Bergmanovi ani trochu nepasuje). Celkově tedy slabší 4*. (04.05.2014)