Muž se zaječíma ušima

Je to v podstatě banalita o hledání odvahy k zásadní životní změně navíc neoriginální nebo lépe řečeno hodně profláknutá, forma vítězí nad obsahem. A forma je hodně hravá, potlačuje poetiku, která jakoby se z filmu zcela vytratila. Nic z toho ale zásadně nevadí. Je to  vcelku zábavný autorský počin a není častý jev aby si český film (koprodukce) přičichl k umění. A Krobot byl zas u toho. (14.06.2023)

„Člověk se musí bránit manipulacím svého okolí. Každý po vás něco chce. Každý chce, abyste se přizpůsobili. Žena, děti, kamarádi. Pokud si chcete zachovat charakter, musíte se vzbouřit! Musíte je všechny poslat doprdele! Jednou provždy. A nakonec zjistíte, že jste sám. Sklopíte uši a chodíte je prosit o odpuštění. Charakter máte, ale přišli jste o důstojnost.“ Od Tlumočníka to je rozhodně posun. Už úvodní prohlášení mi naznačilo, že půjde o netypickou podívanou. Film mě zpočátku příliš nebavil, musel jsem si k němu hledat cestu, ale v průběhu se to změnilo a já se začal u téhle silně nadsazené, občas nepříliš divácké podívané bavit. A nedokonalost (či přímo sobeckost?) hlavního hrdiny jsem nakonec také přijal, ve stínu chování ostatních postav se totiž jevila jako stále víc pochopitelná. Ano, film jednoznačně má svá hlušší místa, klady ale podle mě přece jen převládají, proto ještě dám slabší 4*. „Máš šesťdesiatdva rokov. Uvědomuješ si, že to dieťa sa bude pozerať už len na to ako umieraš?“ - „Lepší než padnout ve Vietnamu.“ (06.02.2022)

Ušatá alegorie aneb Ezop s Kafkou ruku v ruce cestou Česko-Slovenského přátelství. Experimentální, ale zároveň nenápadné. Typicky bezemoční Miroslav Krobot a jeho sarkastické hledání odvahy, které rozhodně nebude pro mainstreamového diváka. Já osobně stojím někde na pomezí mezi „dejme tomu“ a „spíš ne“, ale určitě nemohu říci, že jsem se vyloženě nudil. (01.11.2022)

Zväčša som skôr namrzený, keď mi film poslednou klapkou nedocvakne. Tu som to uvítal. A tie početné komentáre, že obsahovo išlo čisto o artovú onaniu chápem, ale je to hlúposť, či priam hrdosť na nepochopenie. Mne to celé príjemné zaklaplo a nemusel som nasilu hľadať. Asi som génius. A Krobot charizma nevídaná. (25.08.2021)

Český Dzień świra. Velmi dobře odkoukané kopání do vlastního hnízda, tedy intelektuálních elitářů za zenitem se vším tím připitomělým mudrlanstvím a egoismem. Stejně jako v polském předchůdci i zde vidím celkem prognosticky svojí vlastní budoucí katastrofu, protože když se podívám do vlastní rodiny a jejího okolí, je to tam prakticky samej Krobot se zaječíma ušima. S tím vychází asi i další problém, který film bude mít s přijetím a to, že pro většinu všeljakých cyklistů, realiťáků a ekonomkářů tenhle film bude nejspíš úplně nesrozumitelný, protože hlavní postava je úplně mimo jejich prostředí. PS: u scény ze schvalovací komise jsem se smál v kině nahlas (15.08.2021)