Kde je moje tělo?

Kde je moje tělo? je vskutku povšimnutíhodný snímek, jenž zaujme diváka netradičním, syrově melancholickým námětem. Ruka hledá svého "pána", zatímco "pán" má životní krizi a zároveň zažívá hluboké city vůči knihovnici. Za zvuků podmanivé hudební stránky se odehrává místy až bizarní sled událostí, které vedou až k (ne)uspokojivému konci. Osobně jsem měl problém se identifikovat s postavou Naoufela, který se kvůli své dětské nerozvážnosti a později dospělácké nepozornosti dostal do prekérní situace (takřka vlastní vinou) - z mé strany jde možná o příkrý soud nad hlavním hrdinou, ale prostě mi to tak přišlo. Nicméně to nic nemění na tom, že jde o solidně natočený kousek, který si zaslouží diváckou pozornost. (05.02.2020)

Veľmi podmanivá atmosféra, skvelá hudba a pekný príbeh. Tá ruka mala síce veľmi veľké šťastie, až by som povedal nereálne, ale aj chodiaca ruka nie je moc reálna, takže išlo skôr o vyznenie a pointu ako o nejaké náhody. Koniec ma nechal trochu chladným a film nezakončil svoju cestu pre mňa osobne nejakou emočnou bombou, ale putovanie bolo skvelé. 7,8/10. (05.02.2020)

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“ (25.10.2020)

Niterné, oduševnělé, smutné, životně pravdivé do nejmenšího detailu. Citlivý příběh kluka, který si ve svých vzpomínkách nahraných na kazeťáku, tak strašně přeje ošálit osud. Animák, který vás dojme k slzám pokud jste správně naladěni duševní hloubkou a dostatečnou citlivostí. Jednoznačný vzkaz... važte si všeho, co máte a nepřestávejte bojovat... 85% (03.01.2020)

I lost my body je velmi krásný a smutný animák, který dokáže zahrát na tu nejcitlivější notu. V originálním námětu je nám servírována plejáda podnětů a emocí, která dějem volně plynou a nechávají diváka v lehké melancholii. Ať už jednotlivé prvky či jako celek má tento snímek sílu a nabizí něco, co se k divákům v takto přístupné formě dostává málokdy. Není to dokonalé, ale dokáže to uhranout, což rozhodně není vůbec málo a každý, kdo má náladu na něco origináního s velkou dávkou citu, by se na tohle měl podívat. (12.04.2020)