Ponorka

Dvousetminutová verze tohoto válečného velkofilmu mi připravila jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec. Můžeme si všimnout, že se tvůrci zcela vyhnuli jakékoli nacistické ideologii, aby z Němců svrhli stín spoluviny války a jakoby říkali, že si vše rozhodli ti nahoře, zatímco vojáci v ponorce si zpívali It´s a Long Way to Tipperary. Velmi realisticky zobrazená nálada mužů, kteří se ocitli tváří v tvář smrti "uvěznění" v ponorce během druhé světové války. Filmu dominuje naprosto vše, od scénáře, režie přes herecké výkony. Skutečná filmová lahůdka! (09.05.2009)

Tak bohužel tahle Lacova srdcovka pro mě srdcovkou nikdy nebude. Jako rozhodně uznávám, že v mnoha aspektech je to špičkový film ať už po stránce výpravy nebo opravdu místy neuvěřitelně stísněné klaustrofobní atmosféry, ale ta délka to zabíjí. Na repete viděna režisérská verze a přišla mi nekonečná a narozdíl od někoho bych si dokázal představit i tu kinoverzi a tu hodinu bych v pohodě zvládnul vystřihnout. Tak jako tak kvalitní záležitost a pro některé lidi klasika, ale tak úplně jsem si k ní cestu nikdy nenašel.60% (04.08.2023)

Přemýšlel jsem, které slovo tenhle Petersenův velkokus nejlíp vystihuje. "Klaustrofobický" by to mohlo být, ale je tu místo jenom pro jednoho Klause, a tím bude jednou provždy Klaus Doldinger, jehož hudba tomu všemu dává ty správné vnitřní rozměry. V rychlých pasážích úplně vylétá do oblak a vy skoro chápete tu hrdost a nadšení, se kterou se mladí muži (feministky prominou, a jistě rády, neboť válka je čistě mužským výmyslem, tak jako veškeré zlo;)) napůl obrazně řečeno vrhali do vln, vstříc dálkám, slávě a radosti z vítězství. Bohužel jak jich až příliš mnoho tím nejhorším možným způsobem zjistilo - a Das Boot to vůbec nezastírá a ani v nejmenším nepřikrašluje - vydávali se do míst, kde nabubřelá slova jako hrdinství a vítězství zcela ztrácejí význam, a kde na několik vteřin radosti připadají hodiny šíleného strachu ze sebemenšího zvuku, a kde největším vítězstvím je přežití a návrat na pevninu. Das Boot je vrcholný válečný a zároveň protiválečný film, a to jedno slovo zní "dusivý". Atmosféra, která se nedá krájet ani dýkou SS, a která je při sledování těch delších verzí skoro k nepřežití, se nedá zapomenout. Zcela jednoznačně jde o film, který si svoje místo v Top 200 zasluhuje. Jednomu se až nechce věřit, jak hluboko dokázal Jürgen Prochnow během následujících let klesnout...člověk z toho má opravdu nepříjemný Boll:) Dávám 90% a myslím, že v němčině bych to asi nezvládl - díky svědomité práci tvůrců je sledování Ponorky dosti náročný úkol i v mateřském jazyce. (25.05.2009)

Ačkoliv má Ponorka značně obsáhlou stopáž, já měla po celou dobu sledování pocit, že film běží teprve chvíli. Nedal mi ani na chvíli vydechnout a já si přála, na rozdíl od jiných filmů podobně dlouhé i mnohem kratší stopáže, kde jsem se často dívala na hodiny a byla ráda, kdy se blížil ke konci, aby neskončil. Chtěla jsem vědět, jak skončí, ale zároveň jsem se to bála vědět. Atmosféra v ponorce byla opravdu zničující a klaustrofobická, všechny scény nadmíru působivé a velmi autentické. Představte si, že byste měli být, byť jen na chvíli v jejich kůži, tam dole, kde je tma a ticho, kde si nemůžete být jisti ničím, nic nevidíte, můžete jen tušit a doufat. Nevím proč, ale několikrát jsem si během filmu vzpomněla na ponorku Kursk... (22.03.2009)

Dlhé (hlavne režisérsky zostrih) a vyčerpávajúce. Snímka ukazuje nemeckých antagonistov (?) ako obyčajných ľudí, ktorí to brali viac ako zamestnanie, než službu vlasti (či nedajbože vieru v šialeného Hitlera). Ponorka je prvý (a najlepší) diel Petersenovej voľnej vodnej trilógie (neskôr ešte perfektná Dokonalá búrka a menej perfektný remake Poseidon). Film je okorenený vynikajúcou klaustrofobickou atmosférou. Punc výnimočnosti mu dodáva Prochnow v titulnej úlohe ako otec svojich synov. (26.11.2006)