Můj nepřítel

Iba rok po NEKONECNOM PRIBEHU (1984) dostal Wolfgang Petersen ponuku natocit priamo hollywoodsky sci-fi film, ktory sa podla mojho nazoru na 80-te roky vydaril hlavne vdaka dobremu scenaru. Zaujimave bolo sledovat ludsku nenavist voci inej mimozemskej rase, ale hlavne ako sa to potom vsetko moze zmenit, ale nechcem nic prezradzat. Jednoducho krasny zaver filmu o ludskej zlomyselnosti - otroctve alebo opustenosti na cudzej planete, sprevadzana zaujimavou hudbou Mauricea Jarreho. ________ Dennis Quaid - (Willis Davidge) +++ Louis Gossett Jr. - (Jeriba 'Jerry' Shigan / Drak) +++ Brion James - (Stubbs) +++ Richard Marcus - (Arnold) +++ Carolyn McCormick - (Morse) +++ Bumper Robinson - (Zammis) +++ Jim Mapp - (Starý Drak) +++ (23.10.2011)

!!!Pozor, tento komentář je xenofobní a imbecilní!!!Rasismus je špatný, áno.SPOILER Poslali Michaela K. do Šluknova urovnávat rasové nepokoje a ďas aby to zpral, on se zahleděl do temných očí jedné z nepřizpůsobivých. Z počátku nebyl jejich vztah právě harmonický, jenže co bychom si vyčítali, já jsem bílý, ty trochu víc opálená, ale co jsme si to jsme si, pojďme vzájemně poznávat svou kulturu a učme se od sebe, osvojíme si jazyk toho druhého a budeme jako Adam a Eva v ráji. A tak spolu žili ve stanu, topili nábytkem z Ikei a hodovali drůbež, tu slepici, tu krůtu a když ani kůrky nebylo, nasytili se vzájemnou láskou. Po čase byla dáma celá mimo sebe, přibrala, k Michaelovi se začala chovat neurvale, pojídala gothaj s jahodovou marmeládou, to vše provázeno častou nevolností. Jednoho rána se Michael probudil z růžového snu a jako pokaždé se otočil na levý bok s úmyslem zahrnout svou milovanou polibky a lože ještě teplé, ale prázdné. Vedle něj ležel uzlíček a v něm plod jejich lásky. Vyděsil se Michael velice, co si počít, ale byl to člověk světem protřelý, vychoval z dcery soběstačnou dámu a tak pojal robě za syna. Chlapec vyrůstal, mužněl a díky Michaelovi, který mu předával to nejlepší z obou kultur se z něj stal opravdový kosmopolita. Jednoho dne dostal Michael pozvánku na zasedání vlády a v naději, že svůj čumáček zase smočí v plném korýtku, se vypravil na strastiplnou cestu a za sebou nechal zdecimovaný Šluknov i syna. Po několika přetěžkých měsících dřiny se však v Michaelovi hnulo svědomí a po synkovi se mu zastesklo. Je v pořádku, nestal se obětí odporných nevzdělaných rasistů, nestrádá v té dálavě? Se slzou v oku se odebral za svým nadřízeným Petrem N. a požádal o dovolenou z rodinných důvodů. Nesetkal se však s pochopením. "Neblázni vole, víš jak je tam černo. Dojdeš k úhoně. Nikam tě nepustím."..."V tom případě si beru neplacené volno," kontroval Michael a vyrazil služebním vozem na cestu. Takové hrůzy by se nenadál. Jeho syn byl registrován na Úřadu práce a pobíral pouze sociální dávky ve výši životního minima! "Toho bohdá nebude! Víte co znamená pojem pozitivní rasismus?" zahřímal na slizkou úřednici paní Bílou a hned v zápětí ji vypolíčkoval z budovy. Dojemné setkání otce se synem vyvrcholilo společným návratem do hlavního města. Titulky.KONEC SPOILERU. V českém znění Dalimil Klapka, Vojtěch Lavička, Věra Bílá a Pavel Soukup. (09.10.2011)

Po skvělém fantasy Nekonečném příběhu Petersem přijal komornější sci-fi Můj nepřítel, aby vyprávěl klasické schéma tohoto žánru. Což samo o sobě nemusí být na škodu, je-li i po 25 letech film uvěřitelný a nejsou-li triky ani výprava archaická. Příjemné překvapení po vizuální stránce. Nic zásadního neodkazuje na realitu roku 1985, což skutečně vítám. (02.01.2011)

Základní osa je jasná. Střet zástupců dvou kultur, kteří musí v kritické chvíli spolupracovat. ostatně na toto téma už byl natočen nejeden film. Tím, že Petersen zasadil děj do budoucnosti a zakomponoval do něj mimozemskou rasu, získal takřka neomezený prostor pro fantazii a rozvinutí děje. A popasoval se s tím víc než výborně. Stvořil dojemný i napínavý příběh o přátelství, které překonalo i smrt, to vše na pozadí zdařilé sci-fi atmosféry, kterou vytvořil takřka bez výrazných speciálních efektů. Trefou do černého byl i Dennis Quaid, ktreý odvedl nadstandardní práci. 85% (11.09.2012)

Daleká budoucnost, vesmírné putování, zlověstní mimozemšťané a meziplanetární válka jsou osvědčené dílky na složení spaceoperního puzzle. Petersen nám vypálil mlhovinu a složil z nich nenápadný příběh o dvou příslušnících znepřátelených stran, nucených v zájmu přežití složit zbraně a překonat vzájemné rozdíly, aby během té mnohokrát oboustranně prokleté snahy zjistili, že k překonávání toho zase tak moc není. I když je jeden z nich člověk a druhému byl přisouzen vzhled přerostlé latexové ještěrky s orientálním životním postojem a schopností partenogeneze, což jejímu/jeho lidskému společníkovi řádně zamotá hlavu a divákům se postará o citovější náplň příběhu, nejsou nám problémy, které řeší, nikterak cizí. Protože když se jeden tak dívá, jak se s cizím elementem na cizí planetě hledá společná řeč, nacházejí první malé skulinky v hradbě nenávisti a předsudků, postupně se ty skuliny zvětšují a za nimi se objevuje schopnost porozumění, přátelství a soucitu a mluví se o domově, který je po letech v cizím a studeném bitevním vesmírném poli už jen mlhavým pojmem, nedá mu to a zavzpomíná si na všechny války našich dějin a proklamace národních vůdců, že ti lidé, které jsme v životě neviděli, jsou naši smrtelní nepřátelé. A tiše zadoufá, že se v každé z nich našli nějací Willis a Jeriba, kteří aspoň pomyslně kopli ty rádoby státníky přímo do jejich nafouklé... megalomanie. (19.12.2007)