Výjimeční

Kdyby tento příběh byl ještě o kapánek slumečnější, tak bych se spálila i přes monitor. Je sice pravdou, že se film zaobírá tématem, kterému nelze nefandit, ale nereálnost chování některých zúčastněných je tristní (a tím nemyslím všechny ty postižené), Tempo příběhu je líné a mdlé a film trpí až velkou doslovností s mírným tahem na uspání. Tudíž pominu li fakt, že scénáristická a režijní dvojice Olivier Nakache, Eric Toledano se pokusila o reálné vykreslení nereálného spojení lidí, kterí by se za normálních okolností nejspíše nesešli, což se jimrelativně povedlo a zaměřím se na komediální stránku, tak kde nic, tu nic. Jako klad bych vyzdvihla upozornění na to, že by bylo na místě,kdyby úředníci začali používat zdravý rozum a kdyby se konečně už zákony nemíjely s realitou. Jako film mne to ovšem nebavilo. Za mne max dvě hvězdy. (04.05.2020)

Pokud si někdo pustí film proto, že se chce zasmát při další z  francouzských komedií, bude s největší pravděpodobností zklamán. Diváka čeká drsná realita ze života lidí, pečujících o malé, velké i věčné děti s vážným psychickým postižením. To, co měl film sdělit, tedy objasnit problematiku, svízele a těžkosti, s jakými se rodiče a organizace při každodenní práci s těžce hendikepovanými potýkají, se povedlo velmi dobře. S kritikou vůči nechápající společnosti a s laskavým nadhledem ke klientům pečující neziskovky. Všichni herci hrají jako o život a Vincent Cassel tady předvádí zřejmě jeden ze svých nejlepších výkonu. Ta role mu ohromně sedla. (19.06.2021)

-4* Od tohoto snímku jsem čekal, že půjde o nenápadnou bombu, a proto jsem odcházel po něm trochu zklamaný. Nicméně se mi pocity z filmu po pár dnech vytříbily a jsem vnitřně nucen mu přidat hvězdičku za smysluplnost. Opravdu podobných vyjímečných lidí by si měla společnost hýčkat a i když je nelze přehnaně ohodnocovat, tak rozhodně aspoň jim neházet klacky pod nohy. Já osobně bych nedokázal jejich práci dělat, protože nemám takovou trpělivost a navíc si moc nemyslím, že to má velký smysl. Ale určitě jsou potřeba v naší humanitně zaměřené společnosti a jejich práce je posláním stejně jako u jeptišek. Prostě zajímavý multi-kulti film, kde se neřeší vyznání, rasa či sociální postavení a hledá se štěstí v opravdových drobnostech a malých postupných krůčcích. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (25.05.2020)

Vidí? Takhle se dělá háelpéčko aka Hluboký Lidský Příběh. Už to letos nastínily solidní Neviditelné, ale Nakache a Toledano tomu dali hitové balení, které má potenciál fungovat i mimo Francii. Složité téma péče o děti s autismem podává dvojka hitmakerů s lehkostí, která ale není totožná s nějakou exploatací. Ten film má skvělé tempo, šibeniční humor, silnou ústřední dvojici a schopnost apelativní patos schovat pod realistický a civilní tón. Poselství je natolik závažné a téma natolik aktuální, že člověk odpustí i rozvleklou (ne)pointu. Už jsme skoro tam. Akorát, že tam ještě ani zdaleka nejsme. Jsem zdravě a necynicky dojat filmem, který odmítá věřit v to, že jsou věci dávno ztracené a prohrané bitvy nemá cenu bojovat do konce. (28.11.2019)

Kokakolou a sdruženými barvami Benettonu poháněná sluníčkářská sci-fi báchorka o tom, jak altruistický žid s ještě altruističtějším islamistou Korán v Tóře dokonale integrují a asimilují nepřizpůsobivé čokopřistěhovalce a kriminální bílé socky v péči o importované i tuzemské mentály. Tolik ke komediálnímu podtextu. Jinak hovno lidský příběh! Jen laciné a tendenční podprahové zneužívání chudáků retardérů k vytváření iluze velké šťastné rodiny ve vzkvétajícím Senegalském chalifátu, jehož pravdoláskařští obyvatelé svou nezištnou filantropií svorně přetvoří i ten fuj fuj zkostnatělý systém, bránící jim v harmonickém multikulti soužití a přemotivované péči o slabé, postižené, vdovy a sirotky, ať už o to stojí, nebo ne. Na analogických pičovinách si naposledy nabili držky Marx s Englsem a skončilo to Severní Koreou. A přitom se to klidně dalo natočit jen jako opravdu lidské a dojemné sociální lkaní, a ne jako globalizační demagogické svinstvo. Stačilo jen co 10 minut nepodtrhávat „já jsem žid“, „já jsem mohamedán“, „já jsem civilizačně neasimilovatelný Kunta Kinte“ a všichni jsme náhle ukrutně uvědomělí nejlepší kámoši, co tahají za všech okolností za jeden provaz, když přijde na autisty a downy a vůbec na cokoliv. Takhle to vypadá jako například děsně seriózní film na objednávku Chasidsko – hizballahské unie o sjednocení Izraele a Saudské Arábie v jeden stát za ryze altruistickým účelem bezprecedentní péče o bílo hnědé kvadruplegiky, asijské vozíčkáře a cigánské děti s leukémií. Nicméně i tak u toho armáda kvocienrně omezených maloměstských hospodyněk a přecitlivěných bukanýrů zase zjevně úspěšně napařila žehličky. (03.05.2020)