Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (474)
Legendární šachová partie mezi smutným rytířem (mladý Max von Sydow) a Smrťákem (děsivý Bengt Ekerot), tvoří od prvních záběrů magickou podívanou. Nádherné a vzrušující vyznaní životu, lásce i smrti nestárne ani po tolika letech a stále vyznívá velmi současně. Film nabízí i nebývale realistickou prohlídku středověku, kde na vás čekají dívky posedlé ďáblem, mor a mrtvoly. Na rozdíl od pozdějších Bergmanových snímků není Sedmá pečeť jen trýznivě intelektuální depresí, ale působí hravě a svobodně. ()
Schválně jsem si pročetl mnoho zdejších komentářů, abych zjistil, kde se skrývá ona proklamovaná genialita, jenže těch pár, kteří se o to pokusili, s ničím objevným nepřišli a ti ostatní jen mlžili. Za sebe můžu říct, že jsem si velkolepou partii se smrtí představoval úplně jinak. Moje první setkání s Bergmanem tak bylo hodně utahané a podobalo se tomu prvnímu s Tarkovskijm, jenže u něho jsem jistou působivost zaznamenal a těšil se na jeho další snímky. To Bergmanův divadelní styl mě moc neoslovil. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak to bude Smrtka, Jons a samozřejmě pochod mučedníků, jediná skutečně silná pasáž filmu. ()
Působivé nadčasové podobenství, které ve svém základu vůbec nezestárlo. Filozofické otázky ohledně života, Boha, Ďábla a života posmrtného pronásledují člověka stále, a jak se zdá, ani rozhovor se Smrtí v něm neudělá příliš jasno. Výtvarná černobílá kamera, nádherné přírodní scenérie, napětí přinese i zdánlivě obyčejná potyčka v hospodě a průvod sebemrskačů, jenž má v sobě cosi mysteriózního. Vskutku strašidelný je pak průjezd lesem, jemuž v dokreslení atmosféry pomáhá hudba i blížící se bouře. Závěrečný Dance Macabre pozorujeme jen v dálce, bez křiku obětí. Důležitější jsou totiž ti, kteří přežili - jsou základem nové generace. ()
Po náročném pracovním dni nemůže zasloužilý duševní masochista sáhnout po lepším kousku, než tomto nudném, černobílém, intelektuálním žvástu. Pro mne, tedy omezeného tvora, jehož povrchnost nikdy nedocení krásu umění, má tento klenot světové kinematografie přesně hodnotu, kterou jsem za něj vydal v Levných knihách - t. j. 7,- Kč, které s chutí posílám kontejnerovou poštou někam daleko ode mne. ()
Scénář: Ingmar Bergman .. Každý si může zahrá(va)t se smrtí. Partii nad všechny marnou, plnou otázek bez odpovědí.. Tak nějak se k tomu vyjádřil Ingmar Bergman. Spoustou otázek o existenci, smyslu života a skryté tajemnosti Boha. Bez odpovědí, které upřímně ani neexistují, jen církev se přes vytáčky a nepravdy snaží vnášet do věcí jasno a řád.. Zajímavé postavy, hrůzná doba a samotná Smrt v příběhu, vyžadujícím otevřenost myšlení a dávku mlčenlivého pochopení. Tajemně atmosferické, nijak strhující, ale svým způsobem věčné dílo. ()
Galerie (82)
Zajímavosti (29)
- Název filmu je biblický citát ze „Zjevení svatého Jana“, kapitola 8. (Kulmon)
- Závěrečná scéna filmu byla podle kytaristy Janicka Gerse inspirací pro skladbu „Dance of Death“ od heavymetalové kapely Iron Maiden z jejich stejnojmenného alba z roku 2003. (vendulka7)
- Předposlední scéna filmu, ve které Smrt tančí se svými následovníky, byla natočena, když část herců odjela na den domů – objevilo se tam pár techniků a turistů. (Kulmon)
Reklama