Sedmá pečeť

"We must make an idol of our fear, and call it god." Je zajímavé, podobně jako u Vláčila, že čím více obyčejnějším a prostším způsobem je doba morovými ranami stíhaného středověku podána, tím více naturalističtějším a uvěřitelnějším dojmem působí, alespoň na mně :). Toť k formální stránce filmu. O té obsahové se není radno příliš rozepisovat. Skýtá v sobě mnohé.. náboženský fanatismus, nuznost pozemského bytí a společného soužití lidí, radost z prostého každodenního života, i otázky nad nikdy nezodpovězenými tajemstvími... a je tomu dobře, občas je důležitější si položit otázku než na ni nutně odpovědět. A odpověď je tak daleko, tak blízko, pokud vůbec... (14.10.2005)

Schválně jsem si pročetl mnoho zdejších komentářů, abych zjistil, kde se skrývá ona proklamovaná genialita, jenže těch pár, kteří se o to pokusili, s ničím objevným nepřišli a ti ostatní jen mlžili. Za sebe můžu říct, že jsem si velkolepou partii se smrtí představoval úplně jinak. Moje první setkání s Bergmanem tak bylo hodně utahané a podobalo se tomu prvnímu s Tarkovskijm, jenže u něho jsem jistou působivost zaznamenal a těšil se na jeho další snímky. To Bergmanův divadelní styl mě moc neoslovil. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak to bude Smrtka, Jons a samozřejmě pochod mučedníků, jediná skutečně silná pasáž filmu. (31.05.2012)

Mé první setkání s Bergmanem a opět se potvrdilo, že mít někdy předsudky je zcela zbytečné. FANTASTICKÉ dílo ( nejen )o hledání SMYSLU ŽIVOTA a BOHA. Pro středověkého rytíře Antonia Blocka ( v podání vynikajícího M. von Sydowa ) si přichází smrt v podobě Bengta Ekerota. Block si na smrti vymůže poslední partii šachů a hraje o " vše " , o čas a svůj život. Obrací se s pomocí na boha, ten mu ale stále neodpovídá... Nakonec se vnitřně smiřuje se skutečností, že " není úniku " , ale prodloužením partie " alespoň " zachraňuje životy komedianta a jeho ženy s malým děckem. Snímek, který klade spousty otázek a zdaleka né na všechny dostává člověk odpovědi. Vše je ale podáno tak neskutečně SILNÝM ZPŮSOBEM ( každá jednotlivá scéna sama o sobě je neskutečně silná ), až se člověku tají DECH. Snímek, který je určitě pro jeho " dostatečné vstřebání " vidět vícekrát, což v mém případě jistě nastane, stejně jako dám určitě ještě šanci dalším Bergmanovým snímkům. Podobný snímek: Poslední pokušení krista (16.10.2009)

Snímku natočenému podle vlastní divadelní hry Trämålning Bergman vtiskl svůj neobyčejně sofistikovaný rukopis. Film plný náboženských odkazů a nejrůznějších symbolů. Odvěký souboj mezi bílou a černou, dobrem a zlem, životem a smrtí, nevinnost ohrožená, hrůzná nevyhnutelnost nutná... Na závěřečný tanec se Smrtí nikdy nezapomenu. (17.03.2007)

[8/10] (Svensk Filmindustri) (Čb. /// Produkce: Allan Ekelund /// Scénář: Ingmar Bergman podle vlastní divadelní hry Trämålning /// Kamera: Gunnar Fischer /// Hudba: Erik Nordgren /// MFF v Cannes: Ingmar Bergman, spolu s Wajdovým filmem Kanály (zvláštní cena poroty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.01.2009)