Pardon, nezastihli jsme vás

Tak tu išiel Ken Loach tak ďaleko, že ďalšej svojej sociálnej dráme ani nechcel dodať žiaden ozvláštňujúci, originálnejší prvok, ako boli buď lúpež alkoholu, či negramotnosť v tej najjednoduchšej IT problematike. Sorry, We Missed You je skrátka o normálnom živote normálnej robošskej anglickej rodinky so všetkými problémami, občas sa tu objaví aj nejaká tá radosť, predovšetkým s dcériu a vyzerá to tak, že to manželom funguje aj v posteli, aj keď pod perinu nenahliadneme. Ku koncu ale Lavert situáciu hrotí "aby bolo skutočne o čom" a z vedúceho doručovacej firmy už robí čistého hajzlíka, pričom predtým sa dalo jeho chovanie logicky chápať. No a to sa týka aj istej deus ex machina udalosti, kedy sa veci začnú trochu viac komplikovať a nemám na mysli synátorové blbosti, s teenagermi majú Angláni určite veľké problémy v akejkoľvek spoločenskej vrstve. Som rád, že film skončil tak ako skončil a Loach nám neponúkol ani happy end, ani nezakopal všetkých pod čiernu zem. Svojim spôsobom ide o nezávislejšiu verziu Jokera, len Ricky si poväčšinu času dokáže udržať nervy na uzde a možno aj preto nás tu žiadna revolúcia v spoločnosti nečaká. (21.11.2019)

Sice je asi lepší jezdit někde u PPL než makat na 3 směny ve fabrice mezi úkáčkama, ale 14 hodin a 6 dní v tejdnu bych to dělat taky nechtěl. Jinak já si přivydělávám tim, že rozvážim žrádlo, takže mi ve filmu trochu chybělo, že nejvíc těch problémů vám prostě udělaj dementní zákazníci. Nezvedaj telefony, dávaj špatný adresy, atd... Co se týče filmu, tak ono se tam většinu času nic moc zajímavýho neodehrává. Jsou to takový útržky z běžnýho života lidí z tý chudší vrstvy. Až v závěru se začnou odehrávat nějaký nešťastný události, kdy jedna spustí druhou, druhá třetí a pak už je to jako lavina. A já jenom čekal, jakou tragédií to celý skončí. Ale ono to neskončilo vlastně nijak. Velkym plusem filmu je naprostá věrohodnost a uvěřitelnost a skvělý herecký výkony všech (ne)herců. Sice z toho trochu smrdí taková levičácká propaganda, ale rozhodně zkusim i jiný filmy Kena Loache. 70% (16.12.2021)

Paradoxně Loachovo perfektně gradující realistické drama rozpadající se rodiny může jednak vyznívat jako režisérem zamýšlená obžaloba fakturantského systému, který se alibisticky zříká zodpovědnosti za zaměstnance a současně je tlačí k přesčasům, neustálé dostupnosti a stresu. Ale stejně tak může působit jako silná antikoncepce, ukazující jako základní překážku štěstí dvou dospělých lidí, že si upletou haranty, kterým vše obětují, zatímco ti dospívají v egocentrické spratky. (19.05.2019)

není nutno angažovat hvězdné obsazení aby snímek vyšel až tak reálně autentický.V Británii nemají měkoučkou sociální síť pro lidi v nesnázích???Jinak toho chlapa,který se tak snažil,budete litovat od začátku do konce kdy to vyeskalovalo do situace kdy každý obviňuje každého.Naštěstí se tomu spouštěči v puberťácké budce,kterou má na krku, rozsvítí.Pozdě ale přece. (21.10.2022)

„Abby?“ - „Ano?“ - „Proč to jeden druhému děláme?“ - „To nevím. To vážně nevím.“ Mé druhé filmové setkání s Loachem po výborném snímku Země a svoboda. Ten byl sice o něčem jiném, ale člověku stačí i tyto 2 filmy, aby pochopil, jak je pro režiséra sociální otázka důležitá. V tomto případě divák sleduje realitu průměrného britského páru a dvou dětí snažících se žít v dnešní době. A není to věru příjemná podívaná. Ken Loach klade důraz na autenticitu (pomohl i výběr herců s malými hereckými zkušenostmi) a palčivé problémy střední třídy v Anglii. Nejde však jen o obžalobu kapitalistického systému. Film je i „pěknou“ ukázkou toho, jak můžete dopadnout, když se snažíte naplnit představu „normálního“ života s vlastním bytem, prací, kde jste si sám sobě pánem, ženou a 2 dětmi (neb s výjimkou útoku většina problémů plyne právě ze snahy naplnit všeobecně vnucený model). Stresu, frustrace a průserů postupně přibývá až do hořkého konce, kdy divák dobře ví, že Ricky dělá blbost, přitom ale nemá jinou možnost…za mě solidní 4*. (22.08.2021)