Bídníci

Na úvod musím určitě pochválit tvůrce, že jakkoliv nenutí diváka sympatizovat, či se jinak přiklánět na jednu či druhou stranu a nechávají to skutečně jen na něm, i když co si budeme povídat, každý civilizovaný a na svou budoucnost myslící Evropan by měl mít v hlavě naprosto jasno, ale nebudu zde politikařit, jen prostě konstatuji, že tvůrci neskrývaně zobrazili realitu prostředí a situace na pařížských sídlištích a přestože všichni víme, že se jedná o časovanou bombu a netýká se to rozhodně jen Francie, tak netvrdí, že jedna, či druhá strana je ta špatná. Každopádně zpracování celého tohoto filmu je značně znepokojivé, i když ale rozhodně ne překvapivé, být policistou v těchto oblastech musí být nicméně fakt lahůdka, a jak vyznívá ze samotné pointy Bídníků, cesta z této situace nebude lehká, respektive za mě je spíš už až nereálná, a bojme se přátelé, bojme se, ten nepřizpůsobivý, nekontrolovatelně se množící plevel, je totiž úplně jiná mentalita, a s jejich pidimozečka jim bude již velmi brzy naprosto všechno jedno, a pak budeme čumět, až se do nás pustí. Nějakou nosnou zápletku každopádně Bídníci nemají, spíš se jedná o epizodní pohled na každodenní práci policie v terénu, a je to tedy síla, zpracování je přesvědčivé, emočně silné, veškeré postavy a i jejich herečtí představitelé jsou výrazní a s pány ze strany policie se dá i v pohodě ztotožnit a sympatizovat, a atmosféra je pak též sice vážně působivá, ale je navozena spíš samotným syrovým a nekompromisním prostředím, než umem tvůrců. O příjemnou podívanou a ani o nějakou extra sofistikovanou filmařinu se tudíž zkrátka sice nejedná, i tak za pozornost Bídníci určitě ale stojí, a minimálně fungují jako varovný ukazováček. (28.10.2022)

Tihle Bídníci jsou současní a dost bezvýchodní. Odehrávají se totiž na předměstí Paříže v Montfermeilu a rozhodně nejsou jen o fotbalových fandech mladé útočné modly Mbappého. Jsou totiž hlavně o Afroameričanech, cikánech, dealerech drog, muslimech, mladých grázlech nebo o nenápadném looserovi s dronem, který natáčí to zlo kolem. Ti všichni více či méně stejně jako ve slavném románu Victora Huga volají po revoluci. Příběh se ale primárně točí okolo poldy, který se připojuje ke zvláštní jednotce (v tomhle autě šéfuje sadistické hovádko) operující na panelákovém předměstí metropole. Snaží se působit na jednotlivé gangy, které mezi sebou soupeří, jenže sami policisté stojí za nejedním škraloupem. Už tak třaskavé dění rozdmýchá krádež lvíčete z cirkusu i policejní incident s partou malých smradů, což odstartuje solidní válku. Kolikrát totiž stačí jen zdánlivá maličkost nebo klukovina a na pořádný malér je zaděláno. Režisér Ladj Ly těží z autenticky působící nálady a v několika parných hodinách solidně graduje napětí. Samotný příběh není nijak složitý, ovšem má vybízet k zamyšlení se nad kořeny hněvu ve společnosti, která byla, je a bude nepoučitelná. Zkratkovité jednání je na každém druhém rohu. Ovšem i tvůrčí tlačení na pilu. Francie by se měla každopádně podívat pod koberec. Jinak je to o hubu. (29.04.2020)

Dost dobrá paralela na román Victora Huga v kontextu s dnešním světem. Současná Francie je se svojí kulturou v rozkladu. A nějak si nedovedu představit, že by se to dalo ještě zvrátit. Na okrajích Paříže by nechtěl žít ani ten nejbídnější bezdomovec. Kultura, která je ztracená, ten správný babylon, bez řádu a pravidel. A jak z něj najít cestu? To je ta otázka, která mi po shlédnutí tohoto filmu v hlavě zůstala. Celý film je dost neosobní, bez emocí, ale závěr Vás semele. (16.06.2021)

Tady se něco šeredně nepovedlo. Hodně těžce se o tom přemýšlí, jelikož film začne slibně. Asi nějak jako poslední Shorta, která není vůbec stará, ale v ní jde spíše o boj o přežití. Zde spíše se snažíme nějak chápat o co vlastně jde. A samotná ta dramatická sekvence a zápletka je vlastně dost zvláštní. Co vlastně sledujeme? Film o policajtech, kteří žehlí průser absolutního idiota, který ukradne lvíče. Proč? To nikdo neví. Asi aby řeč nestála. Tam se to dalo teoreticky udělat úplně jednoduše tím, že by ho třeba hecovali starší kluci. Je to klišé, ale staré klišé je asi stále lepší než absolutní nelogičnost. Co potom? Když už ho gliny najdou, tak jim zdrhne, protože další banda vypatlanců se ho snaží chránit. Oukej, pak přijde dost zvláštní pasáž během které by policisté mohli dát kluka do auta, kdyby mohli a nějak relativně v pohodě odjet. Jenže to by film brzy skončil a nebyla by zápletka. Místo toho policajt stojí s klukem venku, mává s ním jako na prvního mája a nechá ho střelit svým kolegou, co náhodou natočí jeden dronový nadšenec. To poslední by asi nebyl takový problém jako spíš to, že vlastně celá záplatka stojí na tom, že to nedává smysl. A já irelevantnost silně nesnáším. I když se film poté dokáže nějak lehce obhájit a navázat nějakou lepší atmosféru včetně finální sekvence, tak finále samotné je trpké a spíše ránou mezi oči. Otevřené konce mi nevadí, ale poté, co byla vyvolána taková historie oproti ničemu, tak scénář ve kterém vše nekončí ani tolik otevřeně jako spíše blbě, tak v tom já mám chuť to hodit do koše. (06.02.2021)

Z 90% skvělý příspěvek do kategorie kriminálních thrillerů z francouzských sídláků, který od konkurence odlišuje snaha vykreslit široké spektrum vztahů mezi různými frakcemi a generacemi, jež propojuje nesourodý trojlístek policajtů. Jenže tam, kde jiné filmy končily, "Les Misérables" si připravují půdu pro finále, které celé vyprávění vykopne do mnohem silnějších, závažnějších a důmyslnějších výšin. Celovečerní debut, rozpracovávající režisérův stejnojmenný kraťas do komplexnější fresky současné Francie, tak ve výsledku přináší provokativní zamyšlení nad obecnějšími tématy spojenými s výchovou, vzory chování a hrdostí i hněvem. Témata, která před lety nakousl Mathieu Kassovitz v přelomové "Nenávisti", nyní jako neposlušný pes koušou zpátky v "Bídnících". (19.05.2019)