Portrét dívky v plamenech

Tu musím hodnotiť celkový sentiment, keďže film ako taký je nevyvážený a silné scény striedajú vyslovene slabé. Lenže deväť rokov umeleckej školy u mňa zrejme podnietilo jedno celoživotné presvedčenie. A síce to, že estetika nielen že dáva životu pridanú hodnotu, ona mu podľa mňa vdychuje základný zmysel. A toto je teda setsakramentsky estetická záležitosť, niečo ako letná búrka alebo farby babieho leta. (26.09.2020)

SPOILER! Umelecky skvelý film, ale oproti hodinovej expozícii dáva divákom príliš málo času na prežitie katarzie. Po hodine a štvrť som trpel ako pes, kedy dámy konečne splynú v jednu náruč, ale miesto toho prišla linka o potrate, ktorá mi pokazila celkový dojem. Adele Haenel sa na ženu, čo len pred pár týždňami vyšla z kláštora chovala príliš voľnomyšlienkársky. Bolo to nepresvedčivé, rovnako ako kŕčovitá snaha naroubovat súčasné videnie sveta do kulís 18. storočia. Pred Francúzskou revolúciou bolo náboženstvo všadeprítomné a tu za 2 hodiny ani raz nepadne slovo hriech! (24.11.2019)

[3,5*]     Príjemne pomaly plynúca dráma zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, pri ktorej som sa kochal nádherným obrazom. Výborne stvárnená je aj tá jemná psychológia, keď duševné rozpoloženie hrdiniek je zobrazené len jemnými odtieňmi ich výrazov tvárí. Z dramatického hľadiska trochu zamrzí prílišná doslovnosť vývoja romantického vzťahu, ale zase na druhej strane to poteší oko diváka, hlavne toho mužského. Celkový dojem trochu znižujú iba priemerné herečky v dvoch hlavných rolách (Adèle Haenel a Noémie Merlant). Viem si predstaviť, že v prípade špičkového obsadenia by som išiel s hodnotením vyššie (ako som to spravil v prípade filmu Lady Macbeth, kde skvelá Florence Pugh hrala podobnú rolu). (16.12.2021)

Až zase nějakého přeborníka na homosexuály, kvantovou fyziku a kreacionismus napadne komunikovat mi názory konzervativních metafyziků, vzpomenu si na tento film, který vydá za víc než vědecký článek. Je jemný a klidný, do detailů důkladný. Vyniká precizním dialogem, kde na každé větě opravdu záleží. Předává příběh lásky tak silný a důstojně vyprávěný, že povyrážel všechny příčky mezi mými favority na milostné téma. Dokonalá práce s kompozicemi jediná je hodna takového díla. I to se stalo. Svět se nezmění dřív, než se vrátí matka s jasným plánem obětovat dceřino štěstí ideálům patriarchátu. Ten komanduje i tahy štětcem a skrze estetiku zpětně formuluje ženství jako toliko společenský úděl, definovaný před-interpretovanou biologií. Vyčpělými šablonami zformované blbečky, obdařující nás duchaplnými tipy na „zamilované filmy“, rovnou odkazujme sem. Třeba už je na čase, aby zvládli víc než Transformers. (14.01.2023)

Ze všeho nejdřív musím zapět ódu Adèle Haenel a Noémie Merlant, bylo mi potěšením tyhle dvě mladé dámy sledovat, jejich rodící se vztah, kontakt očí, okouzlující úsměv, stejně tak jako nesmělost, pochybnosti, obavy, to vše se dalo z jejich půvabných obličejů vyčíst.. Příběh malířky, která má za úkol namalovat Héloise, aniž by ta o tom věděla, neb se vzpouzí domluvenému sňatku, mě zaujal od samého začátku, od prvních záběrů, je nádherně natočený, může se pyšnit krásnou hudbou (např. zpěv u ohně, kde přeskočí jiskra), no a samotné malování obrazu bylo čarovnou vsuvkou do vyprávění.. Mimochodem ku příkladu mně se líbily ty obrazy oba dva, byly úžasné a pak taky strana 28, nejen ta v knize, zejména ta na obrazu.. (02.05.2020)