Portrét dívky v plamenech

Už několik dní přemýšlím nad slovy, kterými bych mohla film popsat, abych alespoň částečně zachytila pocity, které ve mě vyvolal. Portrét dívky v plamenech je snímek silně intimní, který zachycuje křehkost i nezničitelnost, prchavost i věčnost, poetiku i syrovost, klid i vášeň vztahu dvou mladých žen, jejichž osudy se střetly, ale kterým nebylo dopřáno kráčet životem spolu. Z komentářů některých lidí je patrné, že očekávali lesbický LGBT film v korzetech, který by z rukávu tahal esa v podobě erotických scén a "živočišnosti", aby se měli pánové na co koukat. O tom Portrét ale není a pro mě osobně bylo neuvěřitelně osvěžující vidět film, který byl natočený ženou, o ženách a pro ženy s naprostou absencí male gaze. Film, který je v jednotlivých tématech i ve způsobu jejich vyobrazení tak silně feministický, ale zároveň je přirozený a nenucený, takže z něj nesrší žádná (případně rušivá) agenda. Při sledování je znát, že za scénářem i režií stojí žena, pro kterou má tato tématika silný osobní význam, což Portrétu dodává duši i autenticitu. Nechci urážet schopné mužské tvůrce, ale nemyslím si, že by dokázali stejným způsobem zachytit pouto ústřední dvojice, nesexualizovanou ženskou nahotu, domácí harmonii a soudržnost zahrnující mladou služebnou nebo scénu domácího potratu. Ve filmu je hned několik scén, které jsem si musela pustit opakovaně a které považuji z technického i emocionálního hlediska za některé z nejlepších scén, které jsem kdy na obrazovce viděla. A ohromný podíl na tom samozřejmě mají obě ústřední herečky, které jediným pohledem nebo záchvěvem dokázaly říct více, než by to kdokoli dokázal slovy. Abych to zkrátka shrnula (jestli to nebylo už zjevné), jde pro mě osobně o jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který se mi vryl hluboko pod kůži a ke kterému se budu znovu ráda vracet. (17.05.2021)

Chcem predovšetkým pochváliť kameru a herecké výkony!!! Veľmi sa mi páčilo prostredie pri mori, skalné útesy, piesočnatá pláž, dodáva to filmu ten správny efekt. Farby, najmä krásna zelená farba šiat, praskajúci oheň v krbe, svetlo sviečok, maľovanie a celkovo interiér krásne vystihujú komornú atmosféru snímku. Portrait de la jeune fille en feu, zaujímavý názov mimochodom, je film o ženách, trošku feministický, je poznať, že bol točený v súčasnej dobe. Musím povedať, že film sa mi páčil viac, ako som čakala. Nie je len o vzťahu dvoch žien, ale aj o umení. Poukazuje na to, čo si v danom období žena mohla a nemohla dovoliť, čo musela urobiť, čo sa od nej očakávalo, či mala alebo nemala na výber. Mne osobne by sa v tej dobe páčilo žiť, aspoň myslím. Čo robili ľudia po večeroch, keď ešte nebola telka a všetky moderné výmoženosti? Tento film má na to odpoveď. Z filmov s LGBTQ tématikou sa mi zatiaľ asi tento páčil najviac, hoci keby bol ten maliar muž, dala by som možno aj plný počet, ale to by už bol úplne iný film. 100x lepšie ako Ammonite (2020). A inak, tá blondínka mi trochu pripomínala Billie Eilish. POZOR SPOILER: Záver filmu pekný a dojemný, neviem prečo, celý film som si myslela, že jedna z nich zomrie. (08.09.2021)

Historické romantické drama s minimem postav (dvě hlavní ženské role, dvě vedlejší ženské role a kompars) ukazuje autorčino režijní mistrovství. Dává smysl, co ukáže, i co neukáže, jak málo používá hudbu, i kde ji použije, o přirozeném světle svíček či krbu ani nemluvě. Přestože všechny herečky jsou natolik dokonalé, že jejich postavy působí přirozeně, nijak se přitom nepředvádějí, takže to nelze označit za „herecký koncert“. Autorka zkrátka věděla, co chce říci, i jak to chce říci, a podobných filmů není nikdy dost (90%). (04.01.2020)

Hoří, má panenko. Hoří láskou. Láska je paleta tebe, plná jisker. Pohár s oharky v srdci prvosenek. Srdce kape na štětec vřelost Erósových barev. Pálí lemy šatů, letmý rám rozumu. Odhaluje oheň něhy těl. Smetanová v ruměná proměňuje. A naopak. Červánkové milování v labutí polibek. Zbývá už jen mysli dát tušit, tuší zachytit,  vykreslit onu emoční pózu touhy v lóži. Osudový dotek jedněch horkých let. Nevěstu popela, z pěn scénického moře. Na pomerančových mezích, mezi zlatavě nachovým závojem země, zapálené impresionismem. (08.01.2023)

Tu musím hodnotiť celkový sentiment, keďže film ako taký je nevyvážený a silné scény striedajú vyslovene slabé. Lenže deväť rokov umeleckej školy u mňa zrejme podnietilo jedno celoživotné presvedčenie. A síce to, že estetika nielen že dáva životu pridanú hodnotu, ona mu podľa mňa vdychuje základný zmysel. A toto je teda setsakramentsky estetická záležitosť, niečo ako letná búrka alebo farby babieho leta. (26.09.2020)