Hanba

... "Jsem determinista"... áno, Jan to naplno prejavil vo svojom ďalšom jednaní, vo svojej ľudskej "premene", ktorá by sa rozhodne nedala prirovnať k premene húsenice na krásneho motýla :-/ .... vizuálne, herecky, charakterovo úchvatné, ale v celkovom vyslovení autorovho posolstva sa mi to zdalo až nesmelo otvorené ... možno som čakal viac "rozpitvania" jednotlivých charakterov a viacvravnejší epilóg. A možno bol môj hlavný problém s filmom ten, že na rozdiel od Bergmana nejaké to politické (ideologické) stanovisko zastávam :) a preto mám tendenciu sa priklaňať na jednu alebo druhú stranu, hodnotiť, odsudzovať, obdivovať, a to dokonca aj v prípade vojny, kde to asi vôbec nie je správne :( .... a možno, nakoniec tá vojna bola iba metaforou vnútorného ľudského oportunizmu, ktorý človeka núti robiť veci v príkrom rozpore s jeho vlastnými ideálmi, ba čo viac, dokazuje mu, že všetky jeho ideály končia tam, kde začína jeho prospech (27.12.2010)

Po posledně viděném Bergmanovi mám skoro chuť napsat: „Scény z manželského života“ na pozadí války. Jenže to bych Hanbu celkem zploštil. Jestli je zde na Bergmanovi režisérovi fascinující, nakolik tísnivou atmosférou s minimálními prostředky vytvořil a jak pečlivě tradičně dokáže vést své dvorní herce k mimořádným výkonům, u Bergmana jako scenáristy mi nedá znovu vypíchnout hlubokou propracovanost rozehraného a sděleného. Přestože se tu Bergman věnuje primárně manželského vztahu na pozadí války, současně rozvíjí několik dalších včetně témat politického nátlaku a propagandy, zneužití a manipulace televizním médiem, totalitních praktik... a také obě hlavní témata (válku a manželský vztah) od počátku úzce propojuje a již od chvíle, kdy se o válečné hrozbě ještě pouze mluví, ukazuje nakolik taková (prozatím vzdálená) situace vplývá na vnitro člověka, jeho konání, postoje, uznávané hodnoty... za hodně působivou scénu se silným poselstvím bych dokázal označit už jen tu, v níž se oba manželé za stolem u prosluněné chaloupky baví o svých poměrně obyčejných plánech na zítra a do budoucna. Na Bergmana místy až nezvykle akční film zachází do stále větší tísně. Válku a její vliv na lidi ukáže v různých podobách jako něco, co může lidi přiblížit, současně však mezi nimi vyvolat další malou sokromou „válku“ a ve finále znovu skrze okolnosti spojit i na jednu loď... a líbí se mi, že přes místy vyčerpávějící existenciální tíseň a ke konci dost těžký prožitek ten film stále zachovává a úplně neodhazuje přítomnou naději, přestože pocit hanby – noční můry z nechtěného veřejného střetu kdesi uvnitř hluboce zůstává... [85%] (10.04.2023)

Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. (09.08.2009)

Na ostrove Gotland žije mladý pár. Všade navôkol zúri vojna. Jan a Eva Rosenbergovci sa snažia zostať stranou, ale nejde to. Vojna ich vtiahne do svojho ošiaľu. Bergman s pomocou výborných hereckých výkonov hlavných predstaviteľov a niekoľkých skvelých scén ukazuje nielen hrôzy akejkoľvek vojny, ale hlavne to ako mení ľudí. Je to jednoducho film o hanbe. (16.08.2004)

V Hanbe Bergman nepoukazuje na konkrétne vojny s tuctom neľútostných vojakov, dojemnou hudbou či happyendom. Hanba je najmä metaforou Bergmanovej vnútornej vojny s tým, ako ju chápe on a čo preňho znamená, do znázornenia životov hlavného páru, pre ktorý ma vojna priam bytostné následky súvisiace s pokrivením ľudského charakteru či psychiky. Tento film má príliš veľkú výpovednú hodnotu, príliš veľa myšlienok, príliš veľa toho strachu, ktorý ľudí prepadával počas vojny, príliš veľa bolesti či bergmanovských symbolov. (10.04.2010)