Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Druhý film ostrovní trilogie je v Bergmanově filmovém díle jedním z mála politicky angažovaných snímků, navzdory tomu, že se tvůrce tomuto označení bránil v sebeironickém zlehčení: Politicky nezaujímám vůbec žádné stanovisko. Kdyby existovala strana bázlivců, tak bych do ní vstoupil. Politikum v pochmurné, ostře protiválečné vizi se však nevytratilo ani v neurčitosti faktografie. Ačkoli se děj filmu odehrává v nejmenované zemi, v průběhu fiktivní války, přesto z něj vystupuje naprosto reálná, naturalisticky zobrazená brutalita soudobé válečné agrese. Manželská dvojice profesionálních hudebníků - Jan a Eva (opět v podání tehdejší bergmanovské stálice interpretů Ullmannové a von Sydowa) jí čelí únikem z pevniny na ostrov, který je postupně okupovaný nepřátelskou armádou. Eva patří k duševně silným bergmanovským hrdinkám, i když postrádá bezpochybnou jednoznačnost Almy z Hodiny vlků. Obdařena výrazným mateřským pudem, trpí bezdětností, její vztah k psychicky i charakterově slabšímu Janovi postrádá bezvýhradnou oddanost a místy se podobá jen soucitné péči. Mateřskou radost jí dá zakusit až sen v závěru filmu, kdy citově rozvrácený pár prchá na lodi z válkou zpustošeného ostrova, bez jakékoli vyhlídky na přežití. Obraz vysněného dítěte, který hrdinka může pouze vylíčit, je v tomto pesimisticky vyladěném filmu jedinou nadějí, byť pohříchu pomyslnou. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (71)

d-fens 

všechny recenze uživatele

... "Jsem determinista"... áno, Jan to naplno prejavil vo svojom ďalšom jednaní, vo svojej ľudskej "premene", ktorá by sa rozhodne nedala prirovnať k premene húsenice na krásneho motýla :-/ .... vizuálne, herecky, charakterovo úchvatné, ale v celkovom vyslovení autorovho posolstva sa mi to zdalo až nesmelo otvorené ... možno som čakal viac "rozpitvania" jednotlivých charakterov a viacvravnejší epilóg. A možno bol môj hlavný problém s filmom ten, že na rozdiel od Bergmana nejaké to politické (ideologické) stanovisko zastávam :) a preto mám tendenciu sa priklaňať na jednu alebo druhú stranu, hodnotiť, odsudzovať, obdivovať, a to dokonca aj v prípade vojny, kde to asi vôbec nie je správne :( .... a možno, nakoniec tá vojna bola iba metaforou vnútorného ľudského oportunizmu, ktorý človeka núti robiť veci v príkrom rozpore s jeho vlastnými ideálmi, ba čo viac, dokazuje mu, že všetky jeho ideály končia tam, kde začína jeho prospech ()

Mahalik 

všechny recenze uživatele

Priority plesnivý, láska uvadá, vůle přežít narůstá. Ta atmosféra ve spojitosti s bezmocí, dotváří jasnozřivou konturu a rozvětvuje Bergmanovo filmové větvoví do jiné roviny. Elektrizující, hádám. Na víc se nezmůžu, ten film by měl zůstat bez jakýchkoli komentářů, může se stát, že by byl okraden o smysl. 90% ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Hanba (Skammen, Shame, Schande) - jednoznačný znak, co ale označuje? Podle Ferdinanda Saussura je to "něco, co něco jiného zastupuje". Je hanba Jana Rosenberga skutečnou ostudou nebo jde jen o selhání či charakterovou vadu, ve fatálním prostředí války a boje o vlastní život? Ať je to jak chce, nehledejme pro to žádné "pravé slovo", Bergmanův film je triviální definicí sebe sama. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

"Válka je nejprůkaznější odraz morálního úpadku" po tisící prvé, ale jednoznačně v jednom ze svých nejsilnějších psychologických zástupců. Po Sedmé pečeti zřejmě nejvýpravnější Bergmanův film, který ale nepostrádá, nebo lépe řečeno pevně staví na jeho neukojitelném talentu mučivě načrtnout a rozvést vnitřní rozpoložení svých postav v těžké životní situaci a měnící se vztahy mezi nimi. Charakter Maxe von Sydowa, jeho emocionální přerod a výměna rolí s původně mnohem cyničtější Liv Ullmannovou, patří k tomu nejpůsobivějšímu a myšlenkově nejobjemnějšímu, co se kdy ve filmu vyskytlo, a okolní zdevastovaná krajina či davové scény plné chaosu a zoufalství, tradičně nadpozemsky nasnímané virtuózem Nykvistem, znázorněné hrůzy už jen prohlubují a dodávají jim formální punc plnohodnotného válečného dramatu, přestože nevíme základní fakta o konfliktu ani dobu a prostor děje. Každičký záběr a každý zvrat má své podstatné místo v celém tom deprimujícím příběhovém bludišti, kde jsou aktéři uvězněni, směřováni k slepým uličkám beznaděje, naivní naděje a hanby... 95% ()

SarumanKo 

všechny recenze uživatele

Sugestívna a pod kožu lezúca kritika vojnového besnenia a spoločnosti, ktorá to dopustí; v bergmanovskom svete bez istôt a Boha, bez mieru a hanby, v ktorom prežijú iba tí, ktorí sa dokážu z inteligentnej, ale slabej a pacifistickej bytosti zmeniť v krvilačnú beštiu. Tento psychologický prerod je taký hlboký predovšetkým vďaka výnimočných hereckým výkonom, ťaživým scenáristickým zvratom a veľavravným záberom režiséra-filozofa. A napriek tomu, že Hanba sa odohráva vo fiktívnej, nešpecifikovanej krajine a nešpecifikovanom čase, je smutnou reflexiou nielen dobových vojen, ale nadčasovo pojíma i súčasné globálne nepokoje. (9/10) ()

Galerie (77)

Zajímavosti (6)

  • Samotný Ingmar Bergman bol s filmom do značnej miery nespokojný. Vo svojej knihe „Images: My Life in Film“ napísal, že mal pocit, že scenár je nevyrovnaný, čo má za následok slabú prvú polovicu. (Bilkiz)

Reklama

Reklama