Hanba

Liv Ullmann a Max von Sydow jsou první ze zásadních opor tohoto filmu. Člověk při sledování nemá pocit, že se dívá na herce, ale na opravdový pár, který si žije svůj život. No a pak je tady samořejmě režie Ingmara Bergmana. Veselí střídá pocit nejistoty, stísnění, zloby a úlevy. Hanba je teprve druhým filmem tohoto skvělého režiséra, který jsem viděl, ale zcela jistě ne tím posledním. (19.06.2011)

Dlouho jsem se rozhodoval mezi třemi a čtyřmi. Vím, že tenhle film je něco mimořádného (co od Bergmana také není..), ale já to prostě a jednoduše nepobral. Myslel jsem si, že jde o vylíčení nějaké skutečné války. Na začátku mi to připomínalo druhou světovou. Zastavil jsem film a běžel jsem hledat do encyklopedií, na jaké straně v ní bylo Švédsko, protože jsem o tom nic nevěděl. Zjistil jsem, že na žádné, tak jsem se vrátil k filmu. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Na první světovou jsou moc moderně oblečení a mají moc moderní auta a všechno.. A jaké jiné konfikty tam byly? Ve filmu pořád opakují, že je tam někdo přišel osvobodit, ale kdo to je? Rusové nebo Američani nebo kdo? A před kým je přišli osvobodit? Kdo je tam ten zlý a kdo ten dobrý? Ti osvoboditelé nebo ti druzí? No, co vám budu povídat, tak dlouho jsem přemýšlel o tom, kam příběh zařadit, až mi uteklo to hlavní, a sice že ten příběh je hlavně o důsledcích války na jeden manželský pár. Že válka v tomhle filmu není až tak důležitá. A že film záměrně není nikam zasazen, aby si divák dokázal představit, jak strašné je, pobíhat mezi vybuchujícími granáty a nevědět přitom komu věřit a na kterou stranu barikády se přidat. Když mi to došlo, tak nějak se mi to všechno spojilo. A teď váhám mezi čtyřmi a pěti. (14.07.2009)

Do vojnového konfliktu v bližšie neurčenej dobe ani mieste zasadil Bergman ďaľší konflikt dvoch manželov. Napriek tomu, že obidvaja manželia sú hudobníci, vo filme neodznie žiadna hudba, čo celý film viacej umocňuje. Nanajvýš zaujímavým je koniec filmu, kde sa v posledných desiatich minútach, aj keď sa tam nič nehovorí, vypovie viac ako v celom filme. (02.11.2007)

Druha cast Bergmanovej trilogie dostala meno Skammen. Film je pokracovanim kultoveho Vargtimmenu, tentokrat ale s politickym a vojnovym podtextom, hoci samotny Yngmar Bergman to popieral : "Politicky nezaujimam vobec ziadne stanovisko". Ci chceme, alebo nie, ta politika vo filme rozhodne pritomna je. A je to len dobre, vojnove sceny posobia maximalne realne, dokonca ustrednemu manzelskemu paru vojaci podpalia dom a zaznie strelba. Max Von Sydow pokracuje v linii zapocatej uz kultovym Vargtimmen-om, a prizraky ma stale, akurat jeho manzelka Liv Ullman uz nie je za starostlivu manzelku, ale skor za sucitnu pestunku. Vojnove sceny, ako som uz spominal, posobia maximalne realne, dialogy su na urovni. Posledna scena - utek na clne z ostrova - je silna doteraz. Pan reziser Yngmar Bergman sa moze kludne porovnat s najvacsimi velikanmi filmu : Orsonom Wellesom, Hitchcockom, Caprom. 92 % (26.11.2013)

Je to tady! Moje 15. filmové setkání s Bergmanem a poprvé za 5*! Pan režisér dokázal v Hanbě skloubit do jednoho nanejvýš fungujícího celku a) fiktivní, ale naprosto uvěřitelnou a působivou vizi státu v (občanské) válce b) krizi vztahu muže a ženy c) překvapivý humor (od střílení slepic až po cynického doktora narovnávajícího rameno). Všechny 3 složky jsou výborně provázané a každá má divákovi co nabídnout. Taky mě překvapila vcelku draze vypadající výprava. A krom charakterové proměny mužského hrdiny (nebo spíše odhalení jeho pravé tváře) se mi líbil i otevřený konec (a to i co do vyřešení partnerské krize). A stejně jako někteří další můžu zkusit při dalším zhlédnutí rozluštit tu prapodivnou scénu s převozníkem (pakliže to vůbec lze). (14.03.2014)