Mr. Bean

Mr. Beana určite netreba nikomu zvlášť predstavovať. Grimasy a situácie do ktorých sa dostáva vás spoľahlivo rozosmejú. Len máloktorému seriálu sa podarilo udržať si takú veľkú mieru zábavnosti. Rowan Atkinson tu skvele zúžitkoval svoj obrovský talent a vytvoril tak vynikajúcu postavu na ktorú sa zaručene nezabúda. Nuž, legenda je legenda. (08.09.2007)

Po dvaceti letech, kdy dávají Mr. Beana rok co rok průběžně na všech televizních stanicích je dost možné, že se zvedne jistá vlna nevole a zlý jazykové budou tvrdit, že Mr. Beana už mají plné zuby. Když si ale vzpomenu, jak tenkrát poprvé všechny ty gagy fungovaly a ještě dodnes ve velké míře fungují, nebo jak prostřednictvím malé grotesky nám tvůrci ukazovali obyčejný život v Anglii let devadesátých a výš, jak se posmívají maloměšťáctví, lidské malosti, neumětelství či krátkozrakosti v jednání, uznávám, že je to pořád nepřekonaný kus poctivého umění humoru, kus poctivé grotesky. Některé jsou opravdu chytře vymyšlené a plné neuvěřitelných nápadů, jiné zcela účelové, předvídatelné. Někdy se i nápady opakují. Postava samotného Beana může pro své místy trochu trapné grimasy časem iritovat, ale stejně si k němu divák najde cestu. Ta postava není černobílá. Je stále co objevovat. A o čem jiném je groteska Mr. Bean, než o postavě. Divadlo One Man Show Rowana Atkinsona, které jde ruku v ruce s těmito televizními groteskami, je stejně skvělá porce humoru, která rovněž stojí alespoň za jedno zhlédnutí. (03.01.2013)

Asi jediný seriál jehož každý díl jsem viděla nejméně 5x a přesto mě neomrzel a troufám si tvrdit, že ani neomrzí. Ani filmová ztvárnění Mr. Beana nejsou žádným zklamáním, jak tomu u mnoha jiných filmů a seriálů bývá. Nesmrtelný skoro němý humor Rowana Atkinsona nemá obdoby, má pokaždé své kouzlo a dokáže mě rozesmát i v mé občasné né moc příznivé náladě. (24.07.2011)

Prekvapivo kontroverzná záležitosť. Keď to dávali v deväťdesiatkach, váľali sme sa doma od smiechu po koberci, pretože čosi ako laminátové podlahy vtedy existovalo len u milionárov a tými sme fakt neboli. To, čo stváral Rowan Atkinson, bolo jedným slovom neuveriteľné. Po desaťročiach, ktoré odvtedy uplynuli, ma zarážajú dve veci. Po prvé, že čosi takéto natočili Angličania. Majú povesť sucharov. V skutočnosti však disponujú humorom. Akurát je podľa mňa veľmi čierny, ironicko-sarkastický, sem-tam azda cynický. Je to svojský humor a nie každý mu príde na chuť. A po druhé: už nemám štrnásť. Mám 42 a musím sa priznať, že mi z niektorých Beanových „dobrodružstiev“ nie je všetko jedno. Už ho nevnímam ako smiešneho chlapíka a komika storočia. Registrujem ho ako zlého, vypočítavého, zlomyseľného a zákerného magora, ktorý snáď ani nemôže byť z našej planéty (čo ostatne priznávajú samotní tvorcovia, keď ho na začiatku každej časti nechajú doslova spadnúť z neba). A filmy toto pravdupovediac nielenže nevylepšili. Oni to ešte viac zvýraznili (v prvom celovečeráku, kedy presídlil do USA, mi pripadal ako niekto, kto rodinu Petra McNicola v spánku podreže a potom si pôjde uvariť kávu a skoro ráno sa vráti späť do UK). Na druhej strane, k tomuto seriálu sa mi z detstva a puberty viažu tak silné nostalgické spomienky, že by som nedokázal žiť sám so sebou, ak by som dal menej ako 4*. Mnohé postavy (priateľka, medvedík) skultovneli a viaceré pasáže sú doslova legendárne (prezliekanie na pláži do plaviek, horor v kine). Na mňa báječne fungujú herci, ktorí vyslovene len stoja pri Beanovi a šokovane sledujú, čo stvára, ale keďže sú to Angličania, nesmú to dať príliš okato najavo. S odstupom času musím žasnúť a uznanlivo prikyvovať za to, z akých doslova drobných blbostí scenárista dokázal napísať niekoľkominútový skeč (obedňajšia prestávka v parku, opisovanie pri teste, cukrík v kostole). Najjednoduchšie veci ozaj niekedy bývajú zároveň paradoxne tými najlepšími. Pravdupovediac ma v dospelosti prekvapila informácia, že hoc som mal seriál v mysli zaevidovaný ako nekonečný, v skutočnosti sa natáčalo len v rokoch 199O – 1995 a za ten čas nevzniklo ani len dvadsať epizód. Ale o to hlbšie brázdy spomienok v niektorých z nás zanechali. (05.09.2024)

Není pochyb, že Mr. Bean je a stále bude vrcholem komedie. Jsem velice zlomyslný člověk, tudíž mi humor nekorektně si utahující z mnohých vážných situací sedne jak krocan na hlavu. A to i přesto, že je typicky britský. S odstupem času si samozřejmě uvědomuju, že charakter Beana je vystavěn na absolutní nesoudnosti, extrémním narcismu a svým způsobem i autismu. Každý díl pojednává o nějaké nešťastné situaci. Ale to je to, co dělá všechny skeče tak dobré a ikonické! A dochází v nich i k zadostiučinění, takže není to tak, že by špatný úmysl i čin byl nutně brán jako něco pozitivního a chvályhodného. 14 epizod dojmem působí jako 100, až je to k neuvěření. Výjimečně souhlasím s hodnocením a ani s tím svým nešetřím. (03.06.2024)