Pokoj

Za takmer 20 rokov, je to prvý skutočný celovečerný (živý) film pána Volckmana. Samotný scenár (v spolupráci s E. Forestier) ako aj réžia však nedávajú obraz neskúseného filmára. Ale teraz k filmu. V prvej polovici nie je cítiť väčšie zaváhanie, avšak nie všetky možnosti sú zužitkované naplno. Druhá polovica, kde už vstupuje do obrazu dieťa (na ktorom hneď na začiatku vidíme, že nie je všetko v poriadku), by mala byť oveľa prepracovanejšia. Spôsob, ako to nakoniec pán Volckma vyriešil, nie je zlý, ale na nadpriemernosť to nestačí. Škoda, že sme nedozvedeli viac o „izbe“ a o celej koncepcii domu. Záver nie je až tak prekombinovaný. Za to však je „veľmi“ otvorený pre prípadné pokračovanie. Z dvojici O. Kurylenko / K. Janssens svoju rolu jednoznačne zvláda lepšie Olga. Z mojej strany veľmi silná trojka. Osobné hodnotenie: 76% (***) (24.06.2020)

The Room má na první pohled banální a neoriginální motiv, ale nakonec se z něj vyklube poměrně zajímavý snímek. Film začíná jako divákovi utajená duchařina/home invasion/scifi, no cokoliv nás jen napadne, ale postupem času se děj přesouvá do nečekaných končin, projde si na své cestě do konce několika žánry (horor, scifi, fantasy, drama...) a pokládá existencionální a morální otázky (stvoření smyšleného dítěte...), slušný psychologický vývoj postav a na závěr nabídne i napětí. Co jej ale shazuje, že se snaží být současně tolika věcmi, až nakonec není úplně stoprocentně ani jednou z nich. Pořád se jedná o zajímavý film, u kterého gratuluju za nápad a odvahu pustit se do podobné věci, ale cílovka tady budou hlavně filmoví nadšenci a nejspíše ne běžný televizní divák. (29.09.2020)

Zhruba po 3/4 nastoupí skvělý zvrat, který mě poměrně zaskočil, poněvadž film, přestože funguje na bytelné myšlence pokoje, který vám dokáže splnit jakékoliv hmotné přání, začne přecijen malinko uvadat. Velká výhoda podobných filmů je potřebujete vědět jak skončí a prakticky není šance se v nich nudit. 65% (26.04.2024)

Další snímek v řadě o strašidelném domě, do kterého se dle zavedené šablony přistěhuje mladý manželský pár. Tentokrát je tam nalezena místnost, mající nadpřirozenou zvláštnost, že danému jednotlivci do ní vstoupíc plní toužebné přání. Svým způsobem obyčejná surrealistická zábavná forma oplývající přirozenou lidskou chamtivost v závislosti na tom, jak se k ní přistupuje. Koncepce příběhu však není nijak děsivá a myšlenkově převratná. Největší síla celého příběhu je značná předvídavost, což hatí veškerou zvědavost následujícího vývoje děje. Vizuální stránka však není špatná, ba dokonce místy vytváří dojem komiksovosti. Snímek je však také nemile záludný. Počáteční značná jednoduchost se každou další minutou neustále zesložiťuje, až se to nakonec dostane do míst, kde divák, nepřemýšlející nad veškerými aspekty daných událostí, neví co, kde, jak a vlastně proč. Je v tom zkrátka určitý chaos, takže je potřeba to skutečně pevně sledovat, jinak je divák naprosto ztracen. Napětí se zde bude hledat marně. Spíše se divákům vnucuje temná vizuální myšlenková etuda v daných spektrech přirozené touhy jednotlivců. Tento film je prostě tak jednoduchý, až je složitý. Divák, který vše správně uchopí za pačesy má vyhráno. (20.02.2020)

Na úvod bych ráda zmínila, že nejsem žádnou velkou vyznavačkou nereálných příběhů a nadpřirozených jevů. V tom podivném domě s ještě podivnějším pokojem jsem se však velice záhy nechala vtáhnout do děje a pak už jen napjatě čekala, co se z toho všeho vyvrbí. Sice jsem se moc nebála, ale musím připustit, že tak dobrý mysteriózní horor jsem pěkně dlouho neviděla. Navíc mě The Room dokázal přimět k tomu, abych dumala nad otázkami s filozofickým přesahem, čehož si opravdu cením, protože v daném žánru není mnoho filmů, které něco takového dovedou. (80%) (03.07.2021)