Šmoulové

Otec Šmolko, šmolinka, šmolkovia a Gargamel, kocúr Azrael, to bola rozprávka ktorá mala v prvom rade skvelú zvučku, taktiež zaujímavé príbehy, výbornú kultovú jedinečnú animáciu v podobe modrých škriatkov, ale celkovo ma často nudila. Pre deti výborný program, patrí to k tomu lepšiemu. Naviac modrá farba je moja obľúbená a tiež v kombinácii s červenou a bielou sa mi páči a blonďavá šmolinka sa mi páčila tiež ako bola vykreslená, takže som si k tomu určitý vzťah vytvoril aj keď najväčší problém, ktorý som na tom videl bol dej. (02.04.2012)

Pro ty kdo nepamatují, tak Šmoulové v ČST působili v době uvedení jako zjevení. Všichni rákosníčci, Maxipsové i Včelka Mája se proti nim mohli jít najednou zahrabat. Komunistické Československo zahltila epidemie západních Šmoulů, vycházely i komiksy, a soudružky učitelky nám dětem o výtvarce rozdávaly skici Gargamela, Taťky Šmouly i Šmoulinky, ať máme podle čeho kreslit. Viděl jsem nějaké další verze, ale ta původní je stejně nejlepší, a rád na tu dobu vzpomínám. (08.02.2023)

„Už sú tu Šmolkovia, smejú sa toľko, až na letá zmenia sa zimy, maličkí priatelia s tebou sa veselia.“ Spomínate si na túto hravú pesničku z úvodných titulkov? Ja spomínam na ňu a tým pádom i na detské doby, kedy som si pravidelne sadal ku kresleným klasikám, ako boli „Káčerovo“, „Gumkáči“, „Rýchla rota“... alebo legendárni „Šmolkovia“. Dokonca sa ku mne dostali aj namakané cool „písmenkové“ samolepky, kde vždy nejaký Šmolko držal písmeno. Do toho čarovný les, tajomná Šmoulinka (jediná baba široko ďaleko), v temnej chatrči neporaziteľný, no pritom vždy prehrávajúci bosorák Gargamel (a jeho kocúr)... (12.04.2010)

Nekoukala jsem na ti pokémoni a nekoukala jsem ani na ti šmoulové (Děkuju vám, rodiče, že jste mě jako malou drželi zkrátka a zakazovali mi televizi! Děkuji! Děkuji!) a když už nám to ve škole pouštěli místo vyučování, zvedala jsem hlavu od četby Pána prstenů a jiných podobně hříšných knih, nechápajíc, co na tom všichni žerou. (12.07.2010)

Půjdu směle proti proudu. Málokdy se vidí dětský seriál, který dokáže omezovat slovní dětskou zásobu (u každého "pojdme tu věc vyšmoulit", kdo mi vyšmoulil klobouk" a podobně mě je jako při bodnutí zavíracím špendlíkem) a předkládal tak jednorozměrné postavy (s výjimkou Tátky Šmouly). Po vzoru Neználkova Šroubka a Vroubka se vesnicí prohání Kutil a jiné podobné postavy (osobně je označuju za fachidioty, i když, přiznávám, možná poněkud nespravedlivě), některá pstavička pořád vaří, jiná zase neustále sděluje dětem, že nená něco ráda.. Nebudu se navážet do přidružené české hudební slátaniny Šmouloviny, za ty seriál nemůže, ale i tak bych ho dětem nepouštěl ani za nic. Stokrát radši Cestu do fantazie nebo Luckyho Lukea jednou za týden než tohle každý den. (21.07.2011)