Sanitka

Seriál je určený jen pro morálně vyšší a cítící lidi. To je jasné už podle formy hlavního hrdiny, do níž byl ulitý. Vojtěch Jandera má na víc, ale končí mezi sanitáři, kde je jich podobných - co má navíc - než jen na doktora poskytující první pomoc v terénu, takže většina z nich je nespokojená ve svém životě a teskně bere práci, která pro ně není tím původně vysněným postem v medicíně. Jandera jako jeden z mála ale má před očima stále Hippokratovu přísahu, na kterou jiní lékaři už zapomenuli, nebo ji při skládání slibu medicíně složili jen že se to chtělo. Seriál je to tkz. lidský, což je bezesporu jeho největší přednost v nelidské době. (10.3.2011) (10.03.2011)

"Můj čas, je pouho pouhé prozatím. Můj čas, může říct - já už neplatím. Rád, tak rád bych žil. A mám jen zbytek sil. A času míň, než se mi zdálo před půl hodinou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tíhy mé. Rány mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Boj s časem toužím tentokrát neprohrát. Můj čas - to jsou jen chvilky takové. Můj čas se ocitl v tísni časové. Rád bych zůstal živ. Chci dýchat jako dřív. A čekám dál, že přece ustrneš se nade mnou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tísně mé. Strasti mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Společně můžem tentokrát neprohrát. Až budeš příště v tísni sám kus času svého já ti dám a pomoc tvou ti zítra tím oplatím." (Hudba: Petr a Pavel Orm; Text: Zdeněk Borovec; Spev: Hana Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald) ** (11.03.2008)

Nebylo to poplatné době, a je to pořád mnohem lepší, než dnešní české seriály s nemocniční tematikou. Hanzlík a spol. jsou kvalitní herci a Jiří Adamec tehdy hýřil poměrně nápaditou režií a jeho zvolený styl byl chytlavý. Smysl pro rytmus, cit a gradaci scén mu rozhodně nechyběl. Měl tehdy talent, ale postupem času ho rozmělnil v prasárnách na Nově. 60% (19.03.2009)

Nebýt Jandery mladšího v podání Tomáše Juřičky a určité nevyhnutelné poplatnosti době (která ale byla charakteristická pro většinu tehdejších seriálů, včetně tolik opěvované Nemocnice na kraji města) dal bych bez váhání plný počet. Obzvlášť díly s Mádrovým nebo Skalkovým loučením patří k těm, na které koukám moc rád. Byť je to loučení rozdílné, z obojího přímo sálá smutek a nostalgie. Prostě něco, o co v dnešní seriálové tvorbě ani nezavadíte. Seriál má jedinečnou atmosféru a vyznívá nesmírně depresivně, mohou za to kromě nemilosrdné lékařské tematiky také režie a hudba. Plus samozřejmě scénář z ruky Jiřího Hubače, který odvedl skvělou práci a dokázal postavám vtisknout zajímavé a především lidské charaktery. V roli ředitele záchranné služby exceluje Josef Vinklář. Pokračování nikdy nemělo vzniknout… (31.08.2013)

Schematismem vonící a dost často papírem a frází šustící seriál patřil k těm, které si normalizační moc objednala na míru. Je nesporně odstrašujícím až odpuzujícím příkladem schematismu a machy, na níž se nejvíc podepsala evidentně cenzura. Z druhé strany - což nemá být obhajobou, ale pouhou konstatací - je nutné vyzvednout velmi dobrý Hanzlíkův výkon a na srovnatelné úrovni se pohybující Bartoškovu kreaci. Ani cenzuře se totiž nepodařio zcela potlačit kvalitní televizní řemeslo (režie, dnes často novákovská, v tomto případě nepřekážela) a tím byl vlastně zvýrazněn základní předstih i tohoto sotva průměrného stáleještě díla oproti současné tvorbě. Srovnávat s předlistopadem totiž neznamená upadat do komunistické nostalgie; naopak je to velmi často červené světlo poslední výstrahy pro soudobou srovnatelnou televizní, ale i filmovou tvorbu naší současnosti. (05.01.2008)