Sanitka

Seriál má několik rovin...jednou z nich je samozřejmě průřez historií a vývojem pražské záchranné služby...četl jsem tu kritiky, že bez přiřazení letopočtů je to k ničemu, ale to je nesmysl...ty roky se dají velmi snadno a krásně odvodit (nebo vygooglit)...dochází totiž nejenom k obnově vozového parku, ale také se obměňují rekvizity a taky (a to je velmi důležité) i lékařské metody a praktiky při záchraně životů...například při záchraně utonulého chlapce...používají metodu Silvestr-Brosch, která se někdy od půlky šedesátých let už nepoužívá. Tím vším se dá přibližně určit, kdy se jednotlivé díly odehrávají. Pak je tu samozřejmě rovina vztahová (láska, rodiny, kolegové, přátelství, vztah doktor-pacient apod.) Co se týká herectví, tak to je skvělé u všech zúčastněných..snad až na Hanzlíka, který by si za svou nerozhodnost (především, co se týká žen) zasloužil přes držku. :-D Hodně mě těší, že v každém díle je spousta herců i v malých nebo úplně mrňavých roličkách...zmíním aspoň Marii Vášovou v její poslední roli. No a nejvíc musím vypíchnout Josefa Vinkláře. Zatímco v Nemocnici byl sice sečtělý, ale jinak dobytek, tak tady je nejen sečtělý, vzdělaný, ale taky moudrý a člověk mu to sežere. Tak to zakončím jedním citátem...„Pravda má jednoho důležitého svědka, a tím je čas.“ (17.07.2022)

Méně pokrytecké korektnosti a více obhroublé upřímnosti, nežli je v dnešní tuzemské seriálové tvorbě obvyklé. A co se předhazované podbízivosti režimu týká - autoři zašli přesně tak daleko, jak ... nebo spíš kam až dojít mohli - v podmínkách reálného socialismu, který umožňoval pouze kritiku konstruktivní. A pokud to snad někomu nestačí ... je to jeho problém, ne můj. Každá mince má dvě strany - a VŽDYCKY, za jakéhokoli režimu, je autor limitován prostředím, ve kterém tvoří ... jen mantinely jsou rozmístěny v odlišných vzdálenostech od aktuálně preferované linie. Myslím, že už staří kronikáři by mohli vyprávět. Ale abych se vrátila k věci: Škoda, že v posledních dílech je koncepce příběhu poněkud nesoustředěná až rozvolněná, jakoby chvílemi ztrácela ze zřetele směr i cíl, takže některé scénky jsou neúměrně natahované a ústřední zápletce pak nezbývá čas, aby se v určeném časovém limitu mohla dobrat k uspokojivému rozpletení zamotaných osudů svých hrdinů. Možná je to trochu dané tím, že v rovině osobních vztahů Jiří Hubač na Jaroslava Dietla (a jeho "Nemocnici na kraji města") prostě neměl. I tak se jedná o nadprůměrný počin, který by rozhodně neměl upadnout v zapomnění ... 3,5* (11.08.2016)

Všichni velcí mudrlanti a odpůrci "socialistického" seriálu Sanitka, ať se jdou vycpat. Pro mě je to jeden z nejlepších českých seriálů z mnoha důvodů - někdo se zkrátka zajímal o nevděčnou roli těchto doktorů a saniťáků, zbožňuju vynikající výkony Hanzlíka, Vinkláře, Bartošky, Řehoře, Kostky, díl s leteckým neštěstím, sháněním kaštanů a Bartoškovým skonem jsou majstrštyky. A ústřední písnička v sobě zahrnuje tolik bolesti, smutku a melancholie, že s každou citlivou osobou musí zakývat. (22.06.2007)

Když jsem jako malý slyšel jen úvodní znělku, bylo mi do pláče. Strhující příběhy sanitních lékařů Pražské zachranné služby. Je pravda, že s postupem času jsou některé repliky spíše úsměvné, než že by je člověk bral smrtelně vážně. Svoji cestu k vašemu srdci si ale tenhle seriál najde. Moje slabost pro seriály z lékařského prostředí se tu opět projevila. 85% (07.10.2010)

Náhledem optiky osmdesátek, kdy bylo možno vidět spoustu seriálů z každé profese od kombajnistů po hrázné se tento přeci jen trochu vyjímá. Doktorské povolání je složité, odpovědné a lidská schránka chatrná. Nezáleží na stavu či pozici na politickém žebříčku. Když se něco začne sypat každý potřebuje doktora. Snad proto doktorské filmy oslovují tak široké spektrum lidí, protože každý má ten svůj žlučníček, hypertenzi či třetí infarkt za sebou... Sanitka je navíc o to akčnější, že dotyční lékaři řeší problémy v terénu v polních podmínkách bez možnosti zázemí velké nemocnice - třeba zrovna té - Na kraji města. Hlavní je zajistit životní funkce a převézt pacienta živého. Nikdo asi nezapomene na poslední díl, pád dopravního letadla do zahrádkářské kolonie v Suchdole. Na ten se rád podívám vždycky i dnes - tedy až na ten papalášský závěr. Mně zaujala v seriálu zejména postava Petra Kostky - lékaře Mádra, který coby bývalý pilot RAF při první možné příležitosti zradí a emigruje na západ. Opravdu žasnu nad tou neskutečnou nenávistí komunistů k našim západním letcům, kdy i v roce 1984 ( ! ) měli potřebu špinit v očích lidí tyto statečné muže často žijící na hraně bídy. Jak ale sám Kostka vzpomněl v jednom z rozhovorů, byla jeho postava mírně zahořklého a sarkastického lékaře, který moc dobře ví která bije, s anglickou dýmkou v dlani - veřejností vnímána kladně a někteří lidi mu prý říkali - ,,dobře že jste utek'' ! :-) Seriál je celkem zajímavý i postupným vývojem vozové flotily sanitních vozů pražské záchranné služby a jejich výbavy. Sám jsem bydlel tehdá nedaleko od místa kde se film točil a kde byla skutečná základna záchranné služby a tak jsem všechny ty houkající výjezdy coby dítě rád z okna našeho domu sledoval. Já pamatuji i poslední socialistický vývojový článek vozového parku a tím byly skříňové Avie a žluté sanitní Mercedesy. To už jste ale na tom museli být hodně zle, když si pro vás ,,Meďák'' přijel.. Za mně je to tedy za tři modré majáčky. * * * (08.02.2017)