Sanitka

Vůbec to nebylo tak špatné, ale výš hodnotit nemohu z pár důvodů. Prvním je začátek seriálu. Sledovat pokaždé přerostlého novorozence a zesnulou babku mě opravdu nebavilo, i když je to koloběh života. Také nemusím moc detailní záběry na tváře herců, zvlášť když jsou někdy opravdu nevzhledné, a že si pan režisér jednu obrýlenou tvář skutečně oblíbil. A taky nemusím opilé lidi. Jsem přecitlivělá na tyhle věci. Ovšem na druhou stranu seriál dokáže správně naštvat a otrávit, všechno je pořád špatné a špatnější a depresivní a není návratu a pak je to pro změnu ještě horší, do toho skutečně někteří excelují ve své roli, jako paní Eva Trejtnarová - Hudečková, v roli nechápavé, otravné bývalé milenky, tak maximálně, že tedy opravdu smekám, takhle naštvaná jsem na fimovou postavu už dlouho nebyla. Všechny postavy mají charakter, dá se předvídat, jak se zachovají, je to napsané opravdu pěkně. Jen mě zaujalo, jak Karel Heřmánek v podstatě ztvárnil totožnou roli s paní Hudečkovou, ale u jeho pokusů získat zpět svou lásku jsem se spíš usmívala a u paní Hudečkové jsem měla chuť vraždit - asi proto, že mě představa takové osoby v mém životě skutečně děsí. Hlavní postava, kterou ztvárnil Jaromír Hanzlík také není bez chybičky a občas mě ten jeho samolibý úsměv rovněž vytáčel. Ale o tom to je, správně se naštvat u seriálu, prožívat ho, nadávat, být smutný nebo se radovat a to se určitě povedlo, u mě tohle u Sanitky zkrátka fungovalo. (06.09.2013)

Když mě bylo asi 5-6 let, už tehdy jsem měl trojici nejoblíbenějších filmových počinů. První byl Švejk, druhý Hostinec u Kamenného stolu a třetí Sanitka. Nejlepší na tom je, že tahle trojka je stále mezi mými topovými klasikami. To znamená, že Sanitka je kultovní dílo, protkané uvěřitelnými a lidskými příběhy z mistrovského pera Jiřího Hubače. S obludným pokračováním druhé série Filipa Renče nemá smysl se nikterak srovnávat. (08.04.2023)

Myslim, že hodnotící příliš seriál nevnímali a rovnou ho zavrhli jako "socialistické dílo". Měli by dávat lepší pozor ve scénách, kdy nejsou k sehnání kaštany, kdy nejsou k sehnání byty, kdy se doktoři a personál v nemocnicích chovají arogantně (stejně tak a to poměrně často prominentní lidé jako náměstci a tak), politické schůze (a rozhodně nijak nepřibarvené) na téma co komu dovolit... To opravdu nejsou atributy budovatelského díla (srovnejme s takovou Ženou pod pultem :)). Ano, ideologické záležitosti se samozřejmě najdou, zejména vše okolo Mádra (Kostka), na druhou stranu tam jeho útěk vlastně ani nebyl nějak odsouzen. Hubač ostatně vyprávěl o ideologických zásazích do scénáře a jak bylo pracné seriál uvolnit alespoň v té podobě, jak běžel. A jinak je podle mne mezi seriály králem s atmosférou, dobrými charaktery i zápletkou. V porovnání se současnými TV blitky na pokračování naprosto jiná třída. (11.10.2005)

Méně pokrytecké korektnosti a více obhroublé upřímnosti, nežli je v dnešní tuzemské seriálové tvorbě obvyklé. A co se předhazované podbízivosti režimu týká - autoři zašli přesně tak daleko, jak ... nebo spíš kam až dojít mohli - v podmínkách reálného socialismu, který umožňoval pouze kritiku konstruktivní. A pokud to snad někomu nestačí ... je to jeho problém, ne můj. Každá mince má dvě strany - a VŽDYCKY, za jakéhokoli režimu, je autor limitován prostředím, ve kterém tvoří ... jen mantinely jsou rozmístěny v odlišných vzdálenostech od aktuálně preferované linie. Myslím, že už staří kronikáři by mohli vyprávět. Ale abych se vrátila k věci: Škoda, že v posledních dílech je koncepce příběhu poněkud nesoustředěná až rozvolněná, jakoby chvílemi ztrácela ze zřetele směr i cíl, takže některé scénky jsou neúměrně natahované a ústřední zápletce pak nezbývá čas, aby se v určeném časovém limitu mohla dobrat k uspokojivému rozpletení zamotaných osudů svých hrdinů. Možná je to trochu dané tím, že v rovině osobních vztahů Jiří Hubač na Jaroslava Dietla (a jeho "Nemocnici na kraji města") prostě neměl. I tak se jedná o nadprůměrný počin, který by rozhodně neměl upadnout v zapomnění ... 3,5* (11.08.2016)

Jen mě tak napadá - úlitby komunistickému režimu nebyly zločiny proti divákově inteligenci? Jinak, chca nechca, musím hodnocení Sanitky lehce poupravit. Stále platí, že píseň je osmdeátkově hnusná, vyprávění plné patosu a zvláštností, na Hubače dost. Sanitka nemá žádný historický dějový oblouk, nastane v něm vývoj co se týče postav i modernizace samotné záchranné služby, jenže bez zasazení do konkrétních let je to k ničemu. Eva Hudečková a Josef Karlík dost přehrávají, nejhorší je asi pořád zápletka kolem doktora Mádra a to už jsme zpět u úliteb a inteligence. Po těch letech mě ale velmi potěšilo, jak je postava Jandery nejednoznačná - drzý i k tehdejším autoritám, dovolí si vyslovit myšlenku, že nikdo není jen černý, nebo bílý, divák si není jist, jestli je jeho vztah k bývalé milence pouhým přátelstvím a podobně. Na nervy vám jde možná jen jeho připitomělý úsměv, když z něj všichni lámají, proč vlastně k té záchrance chce, přitom i největšímu blbečkovi musí být jasné, že chce zkrátka být u první starosti o pacienta. Otázkou do diskuze je, jestli by se tehdy s touto povahou skutečně dostal tam, kam se dostal jako postava v seriálu. Jinak Režisér Jiří Adamec natočil dříve pár vynikajících věcí i spoustu blbostí (Dlouhá míle, Zkoušky z dospělosti), ale se současnými Cestami domů ze to opravdu nedá srovnat. (09.10.2017)