Lesní jahody

Sny se zdají každému...ale existuje jen pár "andělů", kteří s nimi dokáží jít na veřejnost zcela uměleckým a přece nezaměnitelně osobitým způsobem! Bergman vychází ze své varovné snové představy, v níž spatřuje sám sebe (slavného muže) v zajetí egoismu. Slunce pronikavě zářilo, vytvářelo ostré tmavé stíny, avšak nehřálo. (23.06.2005)

Ingmar Bergman v příjemné a podle mě docela čitelném rozpoložením, které by nemuselo být těžké a složité pro většinu diváků jako některé jeho ostatní filmy. Tajemství uvědomění si vlastní smrtelnost, snahy objevit a uvědomit si svou minulost a přijmout ji stejně jako všechny svoje špatné stránky a zkusit něco změnit než odejdete do jiného světa. Beergman je režisérsky mistr, který se špatně komentuje, protože nedělá chyby. Občas mě zamrzela nějaká ta drobnost například jak může hlavní postava vzpomínat na děj, kterého nebyla svědkem. Na takováhle ulehčení při vyprávění jsem však zvyklí, takže to není žádný velký mínus. Ve srovnání s mou milovanou Sedmou pečetí však nedochází k žádnému silnějšímu závěru ani mé pocity a emoce nejsou natolik použité, jak bych očekával. Shlédnout tuto cestu muže po jeho životě, k jeho diplomu a k jeho změně je povinnost, která bude pro většinu diváků velmi příjemná. (29.07.2007)

Pocitově pestrobarevná pouť starého profesora – lékaře v doprovodu nádherné černobílé kamery mě dokonale uhranula. Legendární Victor Sjöström bilancuje ve své herecké labutí písni bilancuje excelentním způsobem. Klasickým Bergmanovým tématům smrti, víry, života a mezilidských vztahů se dostalo v Lesních jahodách skutečně neobyčejnému provedení, které mi svým surrealistickým vyprávěním připomínalo spíše pozdního Buñuela. Ačkoliv Bergman bývá často brán jako režisér hodně depresivních filmů, zde se mu povedlo nejeden obraz z onoho putování krajinou i životním příběhem hlavní postavy a jeho příbuzných pojmou naopak i s poetickým či mírně humorným vyzněním, stejně tak přímo magickým způsobem převést na plátno temné sny. V každé jedné scéně naplněný film s hlubokým prožitkem a silně lidským odkazem... touto filmovou poutí se chci časem rozhodně svést i podruhé. [90%] (29.06.2021)

Pokud bych měl pár slovy popsat Bergmanům opus LESNÍ JAHODY, musel bych ke svým "ódám na Bergmana" používat takových slov jako: nesmírně lidské, uvěřitelné, hluboké, melancholické a přesto pozitivní, humorné, veselé a plné života. Skutečně, nečekal jsem, že toto Bergmanovo dílo - o přemítání "sobce" a "starého mrzouta" v jedné osobě nad svým životem - bude přes svou hloubku a určitou míru melancholie plné života a (velmi decentně) humorné (za všechny například: "Přihodilo se mi, že jsem dospělý a nemusím si nechat od Vás poroučet." nebo: "A jaké neřesti smějí mít ženy? Pláč, rodit děti a pomlouvat svoje sousedy."). Cením si tedy toho, že toto dílo o "melancholickém přemítání" má v sobě šíleně pozitivní náboj. Shrnuto a podtrženo: Nesmírně vyrovnané dílo. Snad u málokterého jiného filmu mi přišlo tolik na mysl to, že film je schopen zprostředkovat myšlenky, které mě v životě mohou posunout o kus dál. Bergmanovi se to jeho opusem LESNÍ JAHODY povedlo na 100%. (30.11.2003)

Bezesporu,jeden z vrcholů Bergmanovy kariéry. A v hl.roli další švédská ikona, slavný to režisér němých filmů, Victor Sjostrom, jemuž tu bolest a únavu ve tváři snadno věříte, když víte, že to byla jeho poslední práce před kamerou. Což ovšem nikterak nesnižuje jeho výkon!. Pane Bergmane, tu díru po vás již nikdy a nikdo nezaplní. Takový velikán se rodí jednou za 100 let a to nikterak nepřeháním. Už si ani nedokáži představiti můj filmový labužnický život, bez vašich klenotů/filmů. (12.04.2019)