Člověk proti zkáze

Vytrvalost i za totality růže přinášela. Houževnatost, dříčšství i nadprůměrně vysoká kvalita námětu a scénáře vytvořily víc než solidní základ pro uctění památky a odkazu jednoho z českých velikánů světového ohlasu - skromného, od mládí těžce nemocného, ale o to pracovitějšího a pozitivnějšího největšího našeho všestranného spisovatele Karla Čapka. Jeho osobnost vedle životního rozměru slouží současně jako průsečík do veřejného života První republiky. Strhující výkony Abrhámův a Maciuchové doplňuje i vrcholná role někdejšího plachého milovníka starších českých filmů Svatopluka Beneše, jehož Masaryk v sobě slučuje nespornou velikost s magicky působícím lidstvím, prostotou na jedné a pocitem až důvěrné blízkosti i nepředstírané úcty na straně druhé. Ocenění zaslouží i připomenutí důležité skutečnosti: Masarykovo a Benešovo Československo bylo vyhledávaným útočištěm německého a rakouského demokratického exilu. Pokud se nemýlím, je toto dílo také prvým uměleckým ztvárněním jedinečné vnitřní atmosféry pátečnických setkání. Tento pozdní potomek československé filmové vlny šedesátých let měl být již dávno pro svou mimořádnou závažnost - i nonprofitně - převeden na DVD nosiče. (25.08.2007)

Film jsem viděla poprvé někdy v roce 1990, kdy měl premiéru v našich kinech. Nejen Čapkem ve strhujícím podání Josefa Abrháma, ale i Olgou Scheinpflugovou Hany Maciuchové jsem doslova žila. Zachycení doby první republiky, ale i dusných dní roku 1938 bylo hodně sugestivní. Vím, že by se snímku dalo vyčítat, že byl až příliš čítankový, že nezobrazil i rozporuplnější stránky Čapkova života (vztah se Scheinpflugovou, ale i se sourozenci). Jak už ale z názvu vypovídá, tenhle film se spíš chtěl zabývat jeho bojem proti zlu, v tomto případě nacismu. (22.10.2007)

Příběh ze života Karla Čapka se spočátku odvíjí v trochu netradiční formě volně propojených útržků, které postupně dávají vzniknout celistvému portrétu Čapkovy osobnosti v boji proti „zkáze“ společnosti na sklonku 30. let minulého století. Tvůrcům se do tohoto rámce podařilo skvěle zakomponovat i vývoj a vykřeslení Čapkova vztahu k Olze Scheinpflugové – nedávno zesnulá Hana Maciuchová je v této roli přesvědčivá, fascinující, vyžaruje z ní osobité kouzlo a Josef Abrhám v titulní roli Čapka podal dle mého názoru svůj životní výkon (nepamatuji se, zda mě ještě někde tak hodně dokázal zaujmout). Člověk proti zkáze je ukázkou nádherné filmařiny a herectví v myšlenkově silném filmu. Pravidelné obrazy z divadelních her netvoří jen doplněk, ale promlouvají samy za sebe a dotvářejí obraz Čapkova boje proti rozpoutávajícímu se fašismu, stejně tak přítomnost velkých osobností své doby v lehce intelektuálních diskuzích na zahrádce obdařuje snímek nadčasovými myšlenkami. *** Zopakoval jsem si film po víc než tří letech a opět na mě silně zapůsobil pocity tíhy i obdivu k Čapkově odhodlanosti ve svém boji a tvorbě nadčasového umění (viz. Bílá nemoc). A kterou ze všech těch myšlenek bych vybral jako tu zásadní a pořád aktuální? Nejspíš tu o tom, že „demokracie má své chyby, protože občané mají své chyby.... a musíme překonávat ty chyby, a ne překonávat demokracii.“ Byť Vančurovo zamýšlení nad souděním člověka dle společenské třídy, do které spadá, má v sobě rovněž obrovskou sílu. 95% (08.02.2021)

Jedinečná záležitost, která nám umožňuje vidět T.G. Masaryka ve filmu z roku 1989. Co by asi napsal Karel Čapek o dnech současných? Těžko říci, ovšem dobu svou a budoucnost národa svého vystihl dokonale a v posledních letech svého života, se bohužel dočkal realizace svých her nejen na pódiích divadla. Částečná nenávist milovaného a o věcí budoucích naprosto netušícího národa vůči Čapkovi i celkový obraz před okupační doby je výborný. Rozhodně pocta nejen jednomu z největších českých spisovatelů. (14.11.2012)

Velký film o dramatické a pohnuté době, kterou výstižně symbolizuje osud Karla Čapka, zvláště pak jeho smutný konec. Film o civilizačním zlomu, který sám vznikl v období zlomu jiného, jakoby předpovídal nástup svobody a demokracie. To, že (za normalizace profesně odstavenému) Štěpánu Skalskému režim povolil točit film, v němž jsou adorovány hodnoty první republiky, liberální demokracie a dokonce pozitivně zobrazena osoba T. G. M., svědčí o tom, že nastal skutečný ,,konec starých časů" a režim vyhasínal. Některé scény sice nechtěně připomenou scény z filmů o Járovi Cimrmanovi, kupříkladu koncentrací slavných spisovatelů (scéna představování v redakci Lidových novin), nebo přehnanou adorací (scéna ze sezení pátečníků), jinak ale celý snímek působí konzistentně a má silný humanistický a pacifistický náboj. Možná jsem postrádal některé detaily (z publicistického honu na Karla Čapka se třeba úplně vytratila činnost katolických spisovatelů a jejich štvavých textů a vše bylo redukováno jen na aktivitu českých fašistů atd.), ve výsledku je ale snímek velmi komplexní. (Osobně mi jen trochu vadilo, že Angličané mluví česky a ne anglicky, což je ovšem jen, nutno dodat, mírná kosmetická vada.) Josef Abrhám jako Karel Čapek je kongeniální, stejně jako Hana Maciuchová v roli Olgy Scheinpflugové. Člověk proti zkáze...nezmůže nic...ale zároveň mnoho... PS 2014: Ta paralela mezi osobou Karla Čapka a Václava Havla, zvláště pak ve vnímání jejich umělecko-politických aktivit částí české veřejnosti, je do očí bijící... Mrazivě nadčasový a neskutečně aktuální film... (20.11.2006)