Člověk proti zkáze

Protivojnové snaženie Karla Čapka bolo síce v tej dobe márne, ale nebolo zbytočné. Jeho protivojnový životný odkaz asi nemohol byť lepšie sfilmovaný. Abrhám je výborný, pri rozhovoch s Masarykom treba hltať každé slovo, a pri scénach s odmietnutím exilu do Švajčiarska vyšlo najavo celé jeho chápanie vlastenectva. Debaty o demokracii majú svoj význam aj dnes, keď ľudia sa dajú kúpiť, alebo ešte horšie, keď je hlúpych ľudí väčšina. –––– Ale úpřimně řečeno: Kdo kdy vůbec zabránil válce? Vždyť všecky války nakonec vždycky byly. ... A já se hlavně bojím, že všecky budou. –––– Jestli ten ledňáček přiletí, bude to dobré znamení. Že to přežijem. (15.12.2018)

Je velice zajímavé, že pokud vím, tak se o tomhle filmu nikde moc nemluvilo a přitom je to úžasný herecký koncert všech obsazených s Josefem Abrhámem v čele.Viděla jsem drama, které hovořilo o inteligentním člověku s pevným názorem, a přitom spisovateli, který se mi svým postojem k Mnichovské konferenci ještě více přiblížil. A geniální Hana Macuichová se svým šarmem, hodně dobrý Masaryk i bratr Karla Čapka v podání Františka Řeháka. Tvorba, kterou dosud tento vynikající spisovatel oslovuje, je jedinečná,mně se to zkrátka moc líbilo. (03.11.2017)

Abrhám jako Čapek je naprosto dokonalý, je to herecký výkon, jakých je jen málo, ale ani ostatní zúčastnění (Maciuchová! - pro mne její nejlepší výkon ve filmu) za ním nezaostávají. Když v závěru běží seznam Čapkových děl, mrazí mě i hřeje zároveň. Přestože scénář má pár trhlin a místy je dost schematický, považuji tento film za zásadní pro kinematografii 80.let a dávám 100%. (29.06.2011)

Může jeden člověk na světě něco podstatného změnit? To je otázka, kterou si hlavní hrdina filmu Štěpána Skalského - Karel Čapek (J. Abrhám) - pokládá celkem často. Skalský je zajímavý režisér celá jeho filmografie je podle mého názoru orámována dvěma základními díly, a to Cestou hlubokým lesem a právě filmem Člověk proti zkáze. Tvůrcům se povedlo velmi dobře zaznamenat atmosféru doby konce třicátých let. K navození se využívá i letních, sluníčkových barev (filosofování s "pátečníky", milostné pletky, apod.) a barev temných (nástup nacistů). Celkově dílo působí velmi věrohodně, zejména ony pověstné "hovory s TGM". Ve filmu je nám tak představen neblahý počátek konce první československé republiky skrze oči Karla Čapka, bytostného demokrata a jedince, který neustále věří (navzdory třeba Vančurovi) v "obyčejného člověka" a v to, že naše země by mohla být zemí spokojených, mírumilovných "obyčejných lidí". Bláhově čeká na ledňáčka jakožto posla dobrých zpráv... Moc se mi ve filmu líbilo i obsazení, většina herců si byla fyzicky velmi podobná se svými reálnými předobrazy, takový president Masaryk se svým, "tož, tak povídejte, já rád poslouchám", působil daleko věrohodněji, než ten, kterého sehrál M. Huba v nedávno odvysílaném prvním díle seriálu České století. (14.11.2013)

Přes všechny výhrady k socialistické kinematografii nutno přiznat, že v té době u nás vznikla řada různých životopisných filmů, byť s různými kvalitami. Tenhle portrét Karla Čapka je jedním z těch posledních záslužných počinů a pokud mě paměť neklame, řekl bych, že od té doby se u nás v životopisném žánru nic pořádného nenatočilo. Přesto si myslím, že jako film pro velké plátno to bylo zbytečné, klidně by si to vystačilo s televizním formátem. Což ale nic neubírá na kvalitách, sympatické filozofické mudrování má své kouzlo a Abrhám s Maciuchovou jsou výborní. (15.02.2012)