Člověk proti zkáze

"Vy taky pořád píšete o válce, pane doktore. To je takový můj recept. Píšu o ní proto, aby nebyla!" Excelentní zobrazení člověka, který svou osobností byl víc než Karel IV., a teď se možná budu rouhat, i víc než sám Masaryk. Pro Abrháma jistě nejdůležitější role ne, co se týče výkonu, ale důležitosti. (23.12.2018)

Kloudný komentář nesesmolím, ani kdybych se rozkrájela. Ač pár malinkých výhrad mám, směle hodnotím do plných, neb Karel Čapek, neb Josef Abrhám a pak už vlastně není o čem uvažovat. Trochu je mi smutno z toho, jak jsme pořád stejní, my lidé. Ono je tak nějak úplně jedno, jestli je rok 1938 nebo 2018. Nadčasovost snímku nelze upřít a hodnocení nejvyšší si zaslouží. (31.10.2018)

Velký film o dramatické a pohnuté době, kterou výstižně symbolizuje osud Karla Čapka, zvláště pak jeho smutný konec. Film o civilizačním zlomu, který sám vznikl v období zlomu jiného, jakoby předpovídal nástup svobody a demokracie. To, že (za normalizace profesně odstavenému) Štěpánu Skalskému režim povolil točit film, v němž jsou adorovány hodnoty první republiky, liberální demokracie a dokonce pozitivně zobrazena osoba T. G. M., svědčí o tom, že nastal skutečný ,,konec starých časů" a režim vyhasínal. Některé scény sice nechtěně připomenou scény z filmů o Járovi Cimrmanovi, kupříkladu koncentrací slavných spisovatelů (scéna představování v redakci Lidových novin), nebo přehnanou adorací (scéna ze sezení pátečníků), jinak ale celý snímek působí konzistentně a má silný humanistický a pacifistický náboj. Možná jsem postrádal některé detaily (z publicistického honu na Karla Čapka se třeba úplně vytratila činnost katolických spisovatelů a jejich štvavých textů a vše bylo redukováno jen na aktivitu českých fašistů atd.), ve výsledku je ale snímek velmi komplexní. (Osobně mi jen trochu vadilo, že Angličané mluví česky a ne anglicky, což je ovšem jen, nutno dodat, mírná kosmetická vada.) Josef Abrhám jako Karel Čapek je kongeniální, stejně jako Hana Maciuchová v roli Olgy Scheinpflugové. Člověk proti zkáze...nezmůže nic...ale zároveň mnoho... PS 2014: Ta paralela mezi osobou Karla Čapka a Václava Havla, zvláště pak ve vnímání jejich umělecko-politických aktivit částí české veřejnosti, je do očí bijící... Mrazivě nadčasový a neskutečně aktuální film... (20.11.2006)

Postavit se vnější, ale hlavně vnitřní zkáze je velmi těžké. Postupně stále zhoršující se stav nelze vždy vyřešit útěkem. Zrada jako rakovina rozežírající základy Československa se personifikuje v Karlu Čapkovi (ve filmu hutně a depresivně znázorněné). Snímek má své přesahy. Za pozornost stojí také Čapkova víra v "obyčejného člověka", která je podrobena zničující konfrontaci. 78%. (23.11.2019)

Může jeden člověk na světě něco podstatného změnit? To je otázka, kterou si hlavní hrdina filmu Štěpána Skalského - Karel Čapek (J. Abrhám) - pokládá celkem často. Skalský je zajímavý režisér celá jeho filmografie je podle mého názoru orámována dvěma základními díly, a to Cestou hlubokým lesem a právě filmem Člověk proti zkáze. Tvůrcům se povedlo velmi dobře zaznamenat atmosféru doby konce třicátých let. K navození se využívá i letních, sluníčkových barev (filosofování s "pátečníky", milostné pletky, apod.) a barev temných (nástup nacistů). Celkově dílo působí velmi věrohodně, zejména ony pověstné "hovory s TGM". Ve filmu je nám tak představen neblahý počátek konce první československé republiky skrze oči Karla Čapka, bytostného demokrata a jedince, který neustále věří (navzdory třeba Vančurovi) v "obyčejného člověka" a v to, že naše země by mohla být zemí spokojených, mírumilovných "obyčejných lidí". Bláhově čeká na ledňáčka jakožto posla dobrých zpráv... Moc se mi ve filmu líbilo i obsazení, většina herců si byla fyzicky velmi podobná se svými reálnými předobrazy, takový president Masaryk se svým, "tož, tak povídejte, já rád poslouchám", působil daleko věrohodněji, než ten, kterého sehrál M. Huba v nedávno odvysílaném prvním díle seriálu České století. (14.11.2013)