Člověk proti zkáze

Proč nedávám čtyři hvězdy? Tato otázka mohla by se vynořit... pokud bychom vzali v potaz pouze abrhámovské předvádění dobrého herectví a televizní vizáž snímku. Po těch se ale tázat nebudeme a raději si všimneme černého šátku na bříze, patron na zídce, mizejícího člověka, neviditelného ledňáčka, šlépěje... (09.01.2014)

Abrhám jako Čapek přesně takový, jakého jsem si ho vždy představoval - optimista, který ale vidí do dálky a mnichovský úskok od Britů a Francouzů bere jako zradu Československa i zradu ideálů, za něž se západní mocnosti po světové válce tak hrdě stavěly. Člověk proti zkáze je opravdu civilním příběhem jednoho člověka, ale zato člověka, který symbolizuje celý náš národ. (22.04.2012)

Film jsem viděla poprvé někdy v roce 1990, kdy měl premiéru v našich kinech. Nejen Čapkem ve strhujícím podání Josefa Abrháma, ale i Olgou Scheinpflugovou Hany Maciuchové jsem doslova žila. Zachycení doby první republiky, ale i dusných dní roku 1938 bylo hodně sugestivní. Vím, že by se snímku dalo vyčítat, že byl až příliš čítankový, že nezobrazil i rozporuplnější stránky Čapkova života (vztah se Scheinpflugovou, ale i se sourozenci). Jak už ale z názvu vypovídá, tenhle film se spíš chtěl zabývat jeho bojem proti zlu, v tomto případě nacismu. (22.10.2007)

Skvělý film o mém bezkonkurenčně nejoblíbenějším českém spisovateli. Možná vůbec naposledy v české historii, si zde člověk může prohlédnout opravdové vlastence a lidi, kteří byli ochotni klidně i zemřít za uchování demokratických principů naší země. Ze všeho nejvíce mě bavily filosofické dialogy, ať už s Masarykem, či s kolegy spisovateli. Škoda, že už takové spisovatele nemáme. Nesmírně aktuální téma. Když to člověk vidí, tak nestačí žasnout nad tím, jaké útrapy a škody nám a celé Evropě Německo napáchalo. Přesto se u nás najdou hovada typu Fiala či Pekarová, kteří nevědí, kterou stranou mají Německu vlézt do prdele nejdřív. Nemusel bych v tomto filmu nutně mít snad jen snové a jiné prostřihy na Čapkovu ženu snů. Jinak jsem si celý film náramně užil. Má filosofickou hloubku a potěšil i krátký náhled na nejbližší okruh Čapkovým přátel. Josef Abrhám byl vynikající a nebál bych se mluvit o životní roli. [84 %] (27.06.2022)

„Ne, byla to vražda,“ reaguje Olga Scheinpflugová (Hana Maciuchová) na nacistického pohlavára, který se v úvodu filmu vysmívá, že Čapek spáchal zbaběle sebevraždu. Životopisné drama zachycuje situaci ve 2. polovině 30. let. Divák se seznamuje s redaktory Lidových novin, s pátečníky. Prostřednictvím flasbacků postava Karla Čapka (Josef Abrhám) vzpomíná na filozofické debaty s Tomášem Garrigue Masarykem (Svatopluk Beneš), ale i na dávnou lásku Věru Hrůzovou (Libuše Šafránková). Ačkoli ve filmovém zpracování převládá dramatická složka, občas probleskne i vtip – například při dialogu Karla s Olgou, která stála u zrodu hry Matka. „Doufám, že mi to nechceš proclívat,“ reaguje Olga v pařížské restauraci, když Karel namítne, že si nápad přivezla z Prahy. Tvůrci odkazují na dramata Matka a Bílá nemoc. A divák zalituje, že ukázky, v nichž hraje Jan Kačer Galéna, nebo Jana Štěpánková matku (její otec hrál ve 30. letech ve hře Matka otce) vznikly jen pro potřeby filmu. Režisér Štěpán Skalský navodil ponurou atmosféru i prostřednictvím přírody: bouře odpovídá situaci ve 30. letech (kontrastní jsou vzpomínky na bezstarostné dětské hrátky u potoka); symbolem zla je havran, který přilétá místo vysněného ledňáčka. Závěrečný obraz na stopy ve sněhu je aluzí na povídku Šlépěj. Skalského snímek vzniklý na sklonku normalizace je nadčasový a vzdává hold Karlu Čapkovi. (16.09.2021)