Obušku, z pytle ven!

Včera jsem viděl zase po delším čase s potomstvem tuto pohádku a opět jsem si potvrdil, že z filmových pohádek je to u mně stále ta co patří mezi ty slabší. Samozřejmě neexistující jitrnice i ten animovaný obušek z hlediska uměleckého byly super, ale jako dítě jsem na pohádku nahlížel jinou optikou. Coby děcko mně ten kreslený obušek moc nebral, neseděl mit am jako cosi rušivého a naopak mně štvalo, že tam nelétá skutečná sukovice. Největší problém jsem měl ale s hercem Peškem. Ač ho mám jinak velmi rád a ctím jej jako pana herce, tady mi prostě nesedl. Už jen ten jeho podle hrnce provedený účes navíc blonďatý, ty červené tváře a ten ,,obrozenecký'' ohoz... prostě se mi celý těžce nelíbil. A když se vám hlavní kladný hrdina nelíbí, může být hodný stařeček Smolík sebemilejší, ale se závěrečným hodnocením to moc nezmůže. Alespoň , že film obohatil svět filmových písniček o jednu dnes už klasiku - ,,Já s písničkou jdu jako ptáček''... Dávám tedy za tři klarinety. * * * (31.03.2018)

Krásný příběh o soubojï dobra a zla. Čistota potulného muzikanta se střetává s vypočítavostí hostinského. Parádní je souznění scén s hudbou Jana F. Fischera – hlavně při kvapíku, v němž „skotačí“ obušek a hostinský. Na svou dobu povedená animace – obušek poletuje jako skutečný. Nezapomenutelná je scéna s neviditelnou jitrnicí. A František Smolík je opravdu kouzelně pohádkový dědeček. (06.01.2010)

Odbila dvanásta hodina, chvál každý Hospodina! Nech nás chráni vo dne v noci, ochraňuje od zlej moci! Prostá ľudová rozprávka, ktorá je vďaka neexistujúcej jaternici, či dlhej bitke od obušku s tvárou, peknou krátkou komédiou. No musím zopakovať, prostá, lebo to slovo na to sedí. Ale, zas hej, na svete je predsa krásne, tak to nenaťahujme. (07.07.2013)

Hej, na světě je přece krásně! Zvířátka celého lesa se diví, i když zajíčkovi je výslovně řečeno, že se divit nemá. Kouzelný dedeček, který lítá v deštníku i se svým pejskem. Ta scéna s obuškem mi jako dítěti připadala k popukání, vlastně mi tak připadá pořád, jsou věci, které člověk vidí stále dětskýma očima. A kdo se nerad usmívá, ten je starý protiva a pohádku, kde je tak roztomilý, hudebně nadaný psík, si nezaslouží vidět. (03.10.2010)

Když jsem byl malý, tak jsem tyhle pohádky z 50. let neměl moc rád - Obušku, z pytle ven!, Hrátky s čertem, Byl jednou jeden král..., Dařbuján a Pandrhola... a našlo by se jich asi ještě víc. Myslím, že mi prostě vadilo, že je na nich na první pohled znát, že to jsou už opravdu staré filmy (a fakt by mě zajímalo, nakolik oslovují současné děti). Třeba ten animovaný obušek je vyloženě trapas (o samotném příšerném názvu filmu ani nemluvě). U toho Pandrholy a Obuška mi navíc vadí i to jejich vyznění, které mi přijde - nemůžu si pomoci - poplatné své době. Chuďas je zde oslavován, zatímco boháč je zde vylíčen jako krajně odpudivé monstrum, které nezaslouží slitování. Takový schematický pohled na svět mi je protivný, byť je samozřejmě pro české pohádky zcela typický (v případě obuška mě navíc irituje i další české pohádkové klišé, a sice že každý hostinský je prohnaná svině, což možná platilo za totáče, ale dneska mě takový pohled už uráží). Z hlediska hereckých výkonů tomu asi nejde nic vytknout, a celkově filmařsky je to natočeno více než zručně, což zřejmě vysvětluje, proč se to každý rok na Vánoce reprízuje v telce, ale osobně mi je ta postava muzikanta, který si nasekal chalupu plnou dětí, a místo aby se o ně staral, tak někde bezstarostně trajdá po světě, dost nesympatická, a ta postava kouzelného dědečka (snad Bůh?) mi tam přijde vyloženě jako bizar, takže se obávám, že ani na stará kolena už to moc na milost nevezmu. (19.01.2022)