Rvačka mezi muži

Ze zlodějského filmu popisujícího s klinickou přesností loupež šperků (včetně dvacetiminutové bezeslovné sekvence vlastní akce) se snímek ve druhé polovině překlopí do drsného gangsterského dramatu. Skvěle vysoustružený scénář, hutná atmosféra, přesvědčivé herecké výkony, suverénní režie= (nejen) francouzská klasika. (06.01.2008)

Je to bezesporu skvěle natočené, hlavně kamera je úžasná. Ale kdovíproč, s výjimkou scény loupeže mě to zdaleka nechytlo tak jako Melvilleovy mistrovské kousky. Postavy mi připadaly jaksi ploché, nevýrazné a splývaly jedna do druhé, navíc dějové zvraty se děly poněkud příliš samozřejmě a kvůli tomu jsem se do filmu nemohl úplně ponořit a užívat si ho každičkou vteřinu, jako například u Melvilleova Osudového kruhu. Jako milovníka noiru mě to lehce zklamalo. (10.08.2012)

„Najlepší kriminálny film, ktorý som videl.“ (François Truffaut). Mimoriadne precízny heist ústiaci do drsnej francúzskej gangsterky, a to v luxusnom, noirovom kabáte. Scenár nadväzuje na dejovú schému svojho amerického predchodcu – Asfaltovej džungle (1950): „nábor“ zločincov – príprava lúpeže – jej realizácia – znášanie následkov. 25-minútová scéna lúpeže klenotníctva bez jedinej repliky nemala toho času obdobu. Film mal pôvodne nakrútiť Jean-Pierre Melville, ale réžie sa napokon ujal Američan Jules Dassin a postaral sa o poctu americkému filmu noir a poctu Parížu. (12.02.2011)

Evropské (už vůbec ne francouzské a ke všemu tím méně ty s podobným letopočtem vzniku) příliš nevyhledávám. Tento snímek mě zlákal svou pověstí a relativní "neznámostí". Jsem rád, že jsem mu dal šanci, protože mě připoutal k obrazovce a nedovolil mi ani odskočit si na WC (ČT2 totiž opravdu pauznout neumím :) ). Pro mě jako milovníka neo-noir filmů, krimi thrillerů a heist filmů bylo skvělým zážitkem poznat jak vypadal skutečný (a dokonalý) noir film, navíc z Evropy před více než půl stoletím. (08.12.2007)

Rififi není tak skvělým snímkem, jak jsem očekával, ale přesto má nepopiratelnou kvalitu. Nejde jen o obsazení velmi dobrými herci, slušnou příběhovou linií, která plyne poměrně rychle, ale i celkovým režijním uměním Julese Dassina, který dokáže 15náct minut nenechat jediného herce promluvit a divák stejně z filmu nespustí oči. Možná v závěru je film trochu klišé a dá se s přehledem odhadnout, ale proč si kazit tak příjemnou podívanou? Dvě hodiny je stopáž možná o trochu delší než by měla, ale film to dobře maskuje několika velmi silnými okamžiky (např. samotná loupež). (11.07.2008)