Rvačka mezi muži

„Najlepší kriminálny film, ktorý som videl.“ (François Truffaut). Mimoriadne precízny heist ústiaci do drsnej francúzskej gangsterky, a to v luxusnom, noirovom kabáte. Scenár nadväzuje na dejovú schému svojho amerického predchodcu – Asfaltovej džungle (1950): „nábor“ zločincov – príprava lúpeže – jej realizácia – znášanie následkov. 25-minútová scéna lúpeže klenotníctva bez jedinej repliky nemala toho času obdobu. Film mal pôvodne nakrútiť Jean-Pierre Melville, ale réžie sa napokon ujal Američan Jules Dassin a postaral sa o poctu americkému filmu noir a poctu Parížu. (12.02.2011)

Atmosféra filmu je výborná, rovnako aj herci, no kazili mi to niektoré drobnosti, ako prestrelky - chytenie za hruď a teatrálna vývrtka (ale v tej dobe sa tak točilo) alebo striekanie has. prístrojom do alarmu (tá pena by cez tie malé medzery neprešla). Ani samotný príbeh nie je nejaký extra, síce drsný o drsných chlapoch, ale dosť predvídateľný. (25.08.2015)

Evropské (už vůbec ne francouzské a ke všemu tím méně ty s podobným letopočtem vzniku) příliš nevyhledávám. Tento snímek mě zlákal svou pověstí a relativní "neznámostí". Jsem rád, že jsem mu dal šanci, protože mě připoutal k obrazovce a nedovolil mi ani odskočit si na WC (ČT2 totiž opravdu pauznout neumím :) ). Pro mě jako milovníka neo-noir filmů, krimi thrillerů a heist filmů bylo skvělým zážitkem poznat jak vypadal skutečný (a dokonalý) noir film, navíc z Evropy před více než půl stoletím. (08.12.2007)

Marně přemýšlím, zda-li jsem viděl lepší film, kde je hlavním námětem loupež. Asi ne. A vlastní scénu provedení loupeže určitě ne. Metodický postup, beze slov, s minimem hluku, s jednoduchými, dostupnými a přece účinnými nástroji a přitom je na všech lupičích vidět, pod jakým jsou tlakem. Nicméně všechny části filmu jsou výborné - na počátku jsme velmi zručně a nenásilně seznámeni se všemi aktéry, takže člověka v pozdějších fázích filmu nepřekvapí nějaký deus ex machina - žádná scéna není vatou - tímto vzdávám hold scénáristovi. A režie pak dala tomuhle scénáři skvělé tempo - ani odskočit jsem si nemohl (a to jsem potřeboval). Jasná pětihvězdičková volba. (07.12.2007)

Dle názvu, země původu a roku výroby možná film pro hrstku staromilských intelektuálů, ve skutečnosti inteligentní zábava pro všechny. Čtyři muži, jeden perfekcionistický plán, sejf plný šperků. Heist movie par excellence. Dle nejlepších tradic žánru, který nemalou měrou sám ovlivnil, režíruje Jules Dassin film vynikající precizností bankovního lupiče a přímočarostí vystřelené kulky. Tři kroky vedoucí k pohádkovému bohatství jsou prosté: vymyslet plán, zrealizovat jej a pokud možno přežít. Právě prostřední část, samotná loupež, ani po letech nepřestává udivovat mistrnou dramatickou výstavbou. Téměř třicet minut bez jediného slova, bez jediného hlasitějšího zvuku. Nedýchal jsem. Ze strachu, že JE prozradím. Dassin režíruje úsporně, kvůli malému rozpočtu MUSEL režírovat úsporně a buďme za to rádi. Hudbu používá jenom zřídkakdy coby náhražku za dialogy (tyhle rychleji stříhané sekvence ženou film úžasným tempem kupředu a těžko si bez nich představit kterýkoliv moderní „heist movie“). Hrdinům nevěnuje přespříliš prostoru, leč dost, aby z nich učinil věrohodné postavy s pochopitelnými motivacemi. Ač parchanti, byli to sympaťáci. Jejich práci bych však dělat nechtěl. Příliš stresující. Pouze v závěru tohoto exkluzivně temného, bohužel zbytečně dlouhého krimi, se Dassinova sevřená režie trochu tříští a moc nepotěší ani finále, v němž zbytečně nadužívá expresivních prostředků. Apendix: Stejně strhující, v globále ještě lepší noirový pamlsek obdobného ražení měl v Americe premiéru o den později než Rififi. Zabíjení. 85% (07.12.2007)