Jak se točí Rozmarýny

Pravda je, že je to hodně schizofrenní film, jednoznačně zaměření na zábavu okamžiku, ne na celkový děj. Normálně bych takovému dílu dal sotva dvě hvězdy, ale filmy režisérky Věry Plívové - Šimkové na mě vždycky působily okouzlujícím dojmem, prostě snímky, ze kterých přímo září pohoda a to přitom rodinné filmy ani nemám rád. K titulům, pod jejichž režisérskou taktovkou je podepsána tato žena se vždy rád vracím, ne kvůli ději, ale kvůli pobytí v krásném idealistickém dětském světě. Jenom škoda, že Pavlína Mourková, která tu excelovala v hlavní roli, později vymetala (vymetá) více méně už jenom nejhorší televizní seriály. (25.10.2011)

„Zase slunce pálí, dlouho jsme si přáli máj. Aby jsme si hráli láska, nebe, peklo, ráj.“ Tento dětský film o vzniku dětského filmu zaujme obsazením nejen některých dětských rolí (vedle hlavní představitelky Renaty Maškové i Dana Vávrová či Magdaléna Reifová), ale i hlavních dospěláckých figur (zde zejména výborná Iva Janžurová coby paní režisérka). Opět výborná hudba Petra Hapky a kamera Emila Sirotka, ale na rozdíl od Mrkáčka Čika výrazně zábavnější (a srozumitelnější) příběh o tom, jak je náročné se vyrovnat s jinakostí. V situaci, kdy je hlavní dětská hrdinka nucena v souvislosti s rolí podstoupit ostříhání do hola, jsem s dotyčnou poměrně soucítil a obdivoval jsem ji, jak se s tím vším nakonec vypořádala. Děti umí být zlí, různě se pošklebovat apod. V tomto směru mi přijde, že tento film může oslovit i dnešní dětskou generaci. (11.10.2022)

Ve snímku můžeme vidět spoustu odkazů na ostatní filmy režisérky Plívové. Kdo tuto tvorbu nezná, může v některých scénách tápat. Líbili se mi uvolněné a vynikající výkony nejen dětských představitelů, především hlavní dětská role a živelná Pavlína Mourková a u dospělých neméně divoká Dagmar Veškrnová. Mám rád tento typ filmů, kde se ukazuje zákulisí a kouzlo filmové tvorby, zde ještě v netradiční formě, kdy je divák nepřipraven vržen přímo do horečných příprav natáčení. Takto hezky to vymyslet a chtít ukázat dětem pohled za kulisy dokazuje opravdovou lásku k filmu. (02.05.2014)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Tenhle film byl pro mne docela zmatečný, protože realita od natáčení filmu šla skutečně odlišit jen velmi těžko. Díky tomu jsem se několikrát ztratil v ději a proto mne film bavil stále méně a méně a ke konci jsem se ptal sám sebe, kdy ta blbost už skončí, protože z toho skoro nic nemám. A úvodní písnička už mi v druhé půli filmu lezla pěkně na nervy. Je ale pravda, že je zde velká koncentrace známých herců a hereček, a to dělá film zajímavým. Jinak ale není téměř o co stát. Ale přesto oceňuji tehdejší snahu filmařů natočit film o dětech pro děti, a ani na tomto filmu téměř není vidět, že vznikl za komunismu, což je taky určité plus. Celkově tedy dávám dvě hvězdičky. Třeba až film uvidím podruhé, zaujme mne více, ale zatím to vidím takto... (07.11.2007)