Jak se točí Rozmarýny

„Americká noc pro děti a mládež“ v režii Věry Plívové-Šimkové. Aneb poetické přiblížení filmařského zákulisí dětskému divákovi, se zajímavým prolínáním dvou příběhů v hlavní postavě Rozmarýně, která jedno pocitově pestré drama ztvárňuje před kamerou a druhé zároveň ve stejné době uvnitř své duše prožívá, s řadou hezkých nápadů rozložených v průběhu celého filmu až do roztomilého konce s pouliční hrou na film a jeho natáčení...   s krásným nahlédnutím do často opravdu náročné práce s dětmi (co teprve při práci umělecké!)... Já měl filmy této paní režisérky vždycky hodně rád, Pány kluky a Krakonoše jsem si před pár lety pouštěl pravidelně a většina z nich na mě dýchá mě jedinečným kouzlem radostí i drobných starostí dětských časů. Osobitě mě paní Věra v Rozmarýnech potěšila postavou režisérky v podání Ivy Janžurové, do níž přetavila svůj temperament, zkušenosti, vložila svůj pohled na tuto práci a s nadhledem ukázala kus vlastní práce na scénách, které někdy hezky evokují předchozí režisérčiny filmy. Ještě větším potěšením mi bylo poslouchat krásnou hudbu Petra Hapky, který svými melodiemi umí rozveselit, roztančit či dojmout. Po všech stránkách nádherná tvorba dělaná srdcem, asi takto si jako již dospělý divák představuji původní autorský film pro děti a mládež, který zároveň dokáže upoutat bez ohledu na věk. [85%] (12.09.2022)

No, mít kolem sebe tu uřvanou partu dva dny, volím dobrovolně odchod z tohoto světa. Jen nechápu, co tím chtěla paní režisérka Věra Plívová-Šimková ukázat. Jak to má těžké? Nikdo ji nenutil. Z tohoto filmu jsem měl hnusný pocit už jako mladík. Ale po těch letech bylo velmi milé připomenout si některé scénky. Jenže za to plusové body dát nemohu. Takže mé hodnocení snímku i názor je stejný jako kdysi. Jen tu dvacku dávám za to, co jsem tehdy neviděl. Holt tehdy byly jiné zájmy. Takže deset má Dáša v tom pěkně přiléhavém odění, a druhou ta malá žába za výkon. (26.10.2019)

Slušná dětská rodinná komedie, na kterou se já celkem rád dívám, i když nevyhledávám jí a čekám na reprízu. Musím ale říci, že se mi zde nelíbila ve své roli paní Iva Janžurová, kterou mám jinak velmi rád. Děti hrály celkem hezky, i když některé pasáže mi připadaly nudné a písničky mě tolik neoslovily. Dost mi splývalo, co je film a co natáčení. (24.11.2010)

„Zase slunce pálí, dlouho jsme si přáli máj. Aby jsme si hráli láska, nebe, peklo, ráj.“ Tento dětský film o vzniku dětského filmu zaujme obsazením nejen některých dětských rolí (vedle hlavní představitelky Renaty Maškové i Dana Vávrová či Magdaléna Reifová), ale i hlavních dospěláckých figur (zde zejména výborná Iva Janžurová coby paní režisérka). Opět výborná hudba Petra Hapky a kamera Emila Sirotka, ale na rozdíl od Mrkáčka Čika výrazně zábavnější (a srozumitelnější) příběh o tom, jak je náročné se vyrovnat s jinakostí. V situaci, kdy je hlavní dětská hrdinka nucena v souvislosti s rolí podstoupit ostříhání do hola, jsem s dotyčnou poměrně soucítil a obdivoval jsem ji, jak se s tím vším nakonec vypořádala. Děti umí být zlí, různě se pošklebovat apod. V tomto směru mi přijde, že tento film může oslovit i dnešní dětskou generaci. (11.10.2022)

Trochu podezřívám Věru Plívovou-Šimkovou, že Bonžůrka představuje ji samotnou a chtěla tímto filmem naznačit, jak složité je točit s dětmi. Snímek je o komplikacích při natáčení, ale jinak se patlá tu nějaká scéna, tu jiná a příliš to nedává souvislost. Nic naznačeného se víc nerozvede, nedokončí a snímek končí s koncem natáčení. Do toho je tu plno písní a tanců. Právě hudba je lepší než film samotný. A samozřejmě možnost vidět mnoho herců ještě jako děti, jinak je tohle jeden z nejslabších filmů známé režisérky. (30.05.2024)