Přijela k nám pouť

Pěkně natočena letní pohoda. Doporučují v hnusných zimních večerech, možná vás nebude tolik otravovat věčné opakování dvou písniček. Ty písně jsou naštěstí docela povedené takže to přežijete i v horkých letních dnech, kdy naopak budete toužit po chladnějším počasí. Z toho vychází, že jediné co váš naštve (pokud jste soudní) je absolutně dementní chování malých fotbalistů, kteří prohrají zápas kvůli tomu, že fotbal není jejích nejsilnější stránka a hned se chtějí mstít klukovi z poutě, který jím chtěl pomoct (jak naznačuje písnička fotbal hraje jako Pelé, takže i ti antitalenti mohli vyhrát), ale podvodnicí z druhého mužstva ho zamkli v jeskyní. 60% (09.07.2011)

Muzikál je pro děti, ale dospělí si tam najdou vesnickou atmosféru a příběh. Na Renatě Maškové je znát, že si natáčení plně užila a současně je nejsilnější ženskou postavou. Mužskou nejsilnější postavou je Marek Vašut. Hlášek je tu poměrně dost ("Uraženýho jsme tě viděli mockrát, ale sraženýho ještě ne." nebo "Málo ses srazil, Sejkoro málo.") Někomu, kdo to viděl v pozdějším věku může připadat příběh natáhnutý, ale já to za chybu to nepovažuju, z nostalgie dávám 1*navíc. (15.01.2011)

"Žluťásku, žluťásku, čičorečko..." Matná vzpomínka na několik scén z tohohle filmu mi dlouho nedala spát, trvalo roky, než jsem zjistila, co jsem to tenkrát viděla a hluboce mě to zasáhlo. Asi pracuje nostalgie, ale pro mě je tenhle film symbolem něčeho, co se velmi těžko popisuje. Ten památník s těmi motýly... (26.08.2013)

Československý filmový dětský muzikál, který vypráví o křehkém dívčím přátelství a chlapecké sportovní rivalitě. Do městečka přijíždí pouť a s ní i děti od kolotočů Žaneta (Y. Kornová) a Janek (R. Čada). Zatímco Markéta (R. Mašková) a Žaneta navazují své dřívější přátelství, které bylo zpřetrháno nevrácením Markétina dětského památníku, chlapci hrají důležité fotbalové utkání proti vedlejší vesnici. Janek, kterému se přezdívá Pelé, odmítne nastoupit do zápasu a kluci z obavy, aby nepodpořil protivníka, ho zavřou do podzemní chodby. Jak je vidět, příběh je dosti slabý i pro dětského diváka a je často přerušován nehezkými písněmi se stupidními texty J. Vodňanského, které se navíc opakují. V dětských rolích můžeme sledovat pozdější známé herce - M. Vašuta, Z. Bydžovskou a M. Vladyku. Z dospělých herců se v tomto nudném snímku objevila učitelka L. Šafránková, její milý V. Vydra, dědeček V. Kotva a Markétina matka Z. Hadrbolcová, avšak všichni pouze na minimálním prostoru. Scéna, kdy jakýsi křepčící a skotačící slavnostní průvod v čele s M. Myslíkovou a J. Hlinomazem kráčí po silnici a poté se oddává oslavám na zahradě, na mě působí dosti nevěrohodně a dokonce i bizarně. Ono dětské sportovní zápolení na fotbalovém hřišti vypadá také velmi podivně a naprosto chaoticky, je vidět, že paní režisérka V. Plívová - Šimková nemá o kopané ani ponětí, neboť by v rámci věrohodnosti nemohla dopustit, aby se míče chtělo zmocnit v jednom okamžiku deset chlapců najednou, navíc o nějaké fotbalové spolupráci mezi hráči nemohlo být ani řeči. Od tohoto snímku jsem nečekal žádný zázrak, avšak i tak mě skutečnost zklamala. Snímek jsem dokoukal se sebezapřením, neboť jediná zajímavá věc na tomto nepovedeném muzikálu byly dětské tváře pozdějších známých herců. (27.11.2018)

Nemůžu si pomoct, ale tohle by se mi asi nelíbilo, ani kdybych to viděl jako dítě, natož dnes, kdy mi to přijde protivně uřvané, dějově zoufale nudné, a hlavně beznadějně zaseklé v době svého vzniku. Už ta výchozí situace, že na vesnici po roce dorazí pouť a celá vesnice se svátečně obleče (Šafránková!) a vyrazí na kolotoče a houpačky a vyhrávají tam písně Petra Spáleného, na mě dnes působí tak strašně moc jako ozvěna dávných časů, které jako by byly od nás skoro už tak vzdáleny jako třeba husitské války - působí to dojmem, že to je tak dávno, jako by to skoro už nebyla pravda (na tom má velký podíl ona pozoruhodná skutečnost, že to je film s pravděpodobně největší koncentrací budoucích hereckých hvězd, které zde byly zachyceny v jejich dětské podobě, zatímco dnes jsou z nich lidi na hranici důchodového věku - Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka... - a konkrétně tohle je na celém filmu asi to nejzajímavější). Člověku je samozřejmě tak nějak žinantní navážet se do filmu staré režisérky, která už tady asi dlouho nebude a které nelze upřít spoustu zásluh, ale beru to prostě jako typ filmařiny, která mě neoslovuje a která mohla dávat smysl ve své době, ale s odstupem 50 let už to podle mě dnes neobstojí. (30.05.2023)